Komentáře

Dan Drápal: Homosexualita – hřích sodomy?

Napsal(a): Dan Drápal, psáno pro Život víry 7/8, www.zivotviry.cz | Zveřejněno: Pátek, 10. srpna 2012, 8:11 (CEST)
Sdílet Sdílet   |   Verze pro tisk  |   Čti později Čti později  |   Velikost písma:A A A

Dan Drápal: Homosexualita – hřích sodomy?
Dan Drápal.
(Křesťan Dnes)

Málokteré téma vzbuzuje mezi křesťany tak vášnivé polemiky jako homosexuální životní styl. V plamenných diskusích pak zastánci různých výkladů hájí často i protichůdná stanoviska, a přitom obě strany sporu mnohdy odkazují na totožné biblické texty. Přinášíme tedy stručný přehled nejčastěji citovaných (a nezřídka různě interpretovaných) pasáží z Písma, které o věci mluví.

Homosexualita je v Písmu prvně zmíněna nikoli v Mojžíšově zákoně, nýbrž v příběhu Sodomy, hned v první biblické knize Genesis (1M 19,1–13). Podle tohoto příběhu chtěli sodomští muži znásilnit hosty (anděly), kteří vstoupili do Lotova domu.

Použitá slova „Vyveď je k nám, ať je poznáme!“ nepochybně svědčí o záměru mít s těmito muži homosexuální styk – nemělo-li jít přímo o znásilnění. Když Lot těmto mužům nevyhověl, mimo jiné řekli: „... troufá si nás soudit!“ (v. 9). Tito muži si byli vědomi, že jednají nemorálně – sami hovoří o souzení. U lidí propadlých zvrácenosti není neobvyklá agresivita vůči ostatním, kteří se na jejich hříchu odmítají podílet, a obviňování ze sudičství či zákonictví.

Důležité je všimnout si, že hříchu propadla celá sodomská společnost. Útok na Lotův dům podnikli „muži Sodomy, mládenci i starci, všechen lid bez výjimky...“ (v. 4).
Křesťanští apologetové homosexuality zpochybňují, že slovo „poznat“ (v. 5) má sexuální význam. Upozorňují, že z mnoha výskytů v Písmu lze tento sexuální význam doložit jen v deseti případech. Proto dané slovo chápou stejně, jako ho dnes chápeme my. Sodomští muži prý považovali Lotovy hosty za vyzvědače a chtěli jen zjistit, co jsou zač. Tato argumentace ale není přesvědčivá. Právě v První knize Mojžíšově, z níž je vzat tento příběh, nacházíme místa, v níž má sloveso „poznat“ jednoznačně sexuální kontext.

Křesťanští apologetové homosexuality rovněž upozorňují na jeden verš z proroka Ezechiele: Hle, toto byla nepravost tvé sestry Sodomy; pýcha, sytost chleba a sebejistý klid, který měla i se svými dcerami. Ale ruku utištěného ubožáka neposilovala. (Ez 16,49) Zde je jako hřích Sodomy označena pýcha, sytost chleba a sebejistý klid, nikoli tedy nějaké hříchy sexuální. Ovšem nepřipomíná vám tato charakteristika dnešní dobu, v níž rovněž kvetou nejrůznější sexuální hříchy? Jsem přesvědčen, že tvrdit, že homosexualita nehrála při soudu nad Sodomou žádnou roli, je scestné. Stejně scestné ovšem je tvrzení, že Sodoma byla souzena jen a právě kvůli homosexualitě. Dle mého názoru šlo o celkový úpadek společnosti – zvrácená sexualita byla pouze jedním z příznaků tohoto úpadku.

Že šlo o sexuální hříchy, nám potvrzuje i krátká novozákonní epištola Judova. V ní čteme: Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti... (J 7) Jistě, přímo homosexualita zde není zmíněna, nicméně obecněji se zde mluví o sexuálních hříších. Nešlo tedy „jen“ o pýchu a sebejistotu.

Podobný příběh o společenském úpadku nacházíme v 19. kapitole knihy Soudců. Místem úpadku je benjamínské městečko Gibea, jehož obyvatelé chtěli zneužít pocestného, který nalezl útočiště v domě jednoho starce. Muži z Gibeje se chovají podobně jako muži ze Sodomy: ... muži toho města, ničemníci, obklíčili dům, tloukli na dveře a volali na starce, vlastníka domu: „Vyveď toho muže, který přišel do tvého domu, ať ho poznáme.“ (Sd 19,22) V obou těchto případech se hřích homosexuálního jednání pojí s porušením zásady pohostinnosti.


Mojžíšův zákon

První zmínku o homosexualitě v Mojžíšově zákoně nacházíme v knize Leviticus: S mužem nebudeš souložit jako se souloží s ženou; je to ohavnost. (3M 18,22) Toto místo nelze označit jinak než jako striktní zákaz. Zákaz homosexuality je jedním z více zákazů obsažených v 18. kapitole Levitiku. Lze říci, že celá tato kapitola je věnována sexuální etice.

Zcela jednoznačné je i slovo z 3M 20,13: Kdyby muž souložil s mužem jako se souloží s ženou, oba spáchali ohavnost; jistě budou usmrceni, jejich krev je na nich.
Podobně jako mnoho jiných ustanovení v Zákoně není tento zákaz nějak specificky zdůvodněn. Nicméně je spolu s ostatními zákazy (např. incestu nebo sexuálního styku se zvířetem) uveden do historické souvislosti:

Neposkvrníte se žádnou z těchto věcí, neboť všemi těmito věcmi se poskvrňovaly národy, které před vámi vyháním. ... Vy však zachovávejte má ustanovení a má nařízení a nepáchejte nic z těchto ohavností – ani domorodec, ani příchozí, který pobývá uprostřed vás. Neboť všechny tyto ohavnosti páchali lidé země, kteří byli před vámi, a země se poskvrnila. (3M 18,24–27)

Apologetové homosexuality, kteří se považují za křesťany, někdy vidí homosexuální vztah v přátelství mezi Davidem a Saulovým synem Jónatanem, s nímž se setkáváme v 18.–20. kapitole První Samuelovy a v první kapitole Druhé Samuelovy. Verš, na nějž se odvolávají snad nejvíce, je 2S 1,26, který zachycuje Davidova slova po Jónatanově smrti: „Tvá láska byla pro mě podivuhodnější nežli láska žen.“

Osobně považuji tato slova za básnické vyjádření, nikoli za doklad homosexuálního vztahu. Toto chápání vidím jako kompatibilní se zbytkem Písma; pokud by David skutečně měl na mysli homosexuální vztah, bylo by na proponentech této hypotézy, aby vysvětlili, jak se snáší s jednoznačným svědectvím Písem. Kromě toho by bylo těžko prohlašovat krále Davida za homosexuála už z toho důvodu, že pociťoval sexuální pokušení při pohledu na Batšebu (2S 11,2). Tomuto pokušení dokonce podlehl.


Když člověk uctívá stvoření...

Jednou z možností, jak tento starozákonní text „hodit do autu“, je říci, že Starý zákon přece zakazuje například i pojídání vepřového nebo mořských plodů. To vše je přece dávno překonáno, a tak nemusíme brát vážně ani starozákonní text o homosexualitě. Proto je dobré se tímto textem ani nezabývat.

Problém s homosexualitou v Písmu je ale v tom, že na rozdíl od jezení vepřového, kterým se takový apoštol Pavel skutečně nezdržuje a nabádá nás, abychom se jím nezdržovali ani my, v této věci hovoří podobně jako Starý zákon: Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví Boží království? Nemylte se! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani lidé praktikující homosexualitu, zloději ani chamtivci, opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království. (1K 6,9–10)

Nyní se vraťme k novozákonnímu textu z šesté kapitoly První Korintským. Výraz, který je v Českém studijním překladu přeložen jako „lidé praktikující homosexualitu“, zní v řečtině arsenokoitai. Není zcela jasné, zda bylo někdy před Pavlem použito – v literatuře se vyskytuje velmi zřídka. Nicméně i za předpokladu, že ho vymyslel apoštol Pavel, nás dle mého názoru nenechává na pochybách, co znamená: arsén znamená „muž“ (ve smyslu „samec“), pokud jde o substantivum, a „mužský“ či „samčí“, pokud jde o adjektivum. Slovo koitos se vžilo ve své polatinštělé podobě koitus jako označení soulože. Jelikož těžko předpokládat, že Pavel má na mysli soulož ženy a muže, je více než logické, že mluví o souloži muže s mužem. Obávám se, že pokud někdo tvrdí, že to patrně znamená něco jiného, přeje si, aby to znamenalo něco jiného. Tvrdit, že Pavel neměl na mysli homosexuální styk, by nám sice usnadnilo situaci, problém by byl elegantně vyřešen, ale jsem přesvědčen, že nikoli pravdivě.

Slovu arsenokoitai předchází slovo malakoi. To má velice široký význam. Základní význam je „měkký“; toto slovo se ale používá v řadě významů odvozených. Může znamenat i (morálně nebo intelektuálně) „slabý“, ale i „zženštilý“.

Slovo arsenokoitai používá Pavel ještě jednou, a sice v První Timoteovi 1,10. Pro souvislost cituji i předcházející a následující verš: Zákon není dán pro spravedlivého, nýbrž pro ... otcovrahy a matkovrahy, pro vrahy vůbec, smilníky, lidi praktikující homosexualitu, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co ještě jiného se příčí zdravému učení podle evangelia...

Žádný ze starozákonních ani novozákonních textů nevysvětluje, proč je homosexualita špatná. Je evidentní, že pro Boží lid je nepřijatelná. Existuje jediný biblický text, který homosexualitu zařazuje do širších souvislostí. Jde o novozákonní text z Pavlova listu Římanům:

Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny... Proto je Bůh skrze žádosti jejich srdcí vydal do nečistoty, aby navzájem zneuctívali svá těla; vyměnili Boží pravdu za lež, kořili se a sloužili tvorstvu více než Stvořiteli, jenž je požehnaný na věky. Amen. Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži páchají hanebnost a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouzení. (Ř 1,21–27)

Na počátku je neochota vzít vážně Boha. Prvním hříchem, který zde Pavel jmenuje jako důsledek této neochoty, je nevděčnost (v. 21). Důsledkem odmítnutí Boha je modloslužba. (Člověk vlastně nemá možnost neuctívat nic. Vždycky je pro něj něco nejvyšší hodnotou. Není-li to Bůh, musí to být modla. A je druhotné, zda si to člověk uvědomuje či neuvědomuje.) Jakmile ovšem člověk uctívá stvoření místo Stvořitele, ztrácí morální měřítka a zvrácenosti mu postupně začnou připadat jako normální. Proto nám připadá normální zabíjení nenarozených dětí, a pokud se vývoj společnosti bude pohybovat po dosavadní trajektorii, je otázkou několika desetiletí, kdy nám začne připadat normální zabíjení starých lidí.


Rozdíl mezi Starým a Novým zákonem?

V postoji k homosexualitě jako takové nevidím sebemenší rozdíl mezi Starým a Novým zákonem. Homosexuální jednání bylo pro Boží lid nepřijatelné v době Mojžíšově a bylo pro něj nepřijatelné i v době Ježíšově.

Rozdíl je ovšem v přístupu k hříšníkovi. Zatímco pod Starým zákonem čekala hříšníka smrt, pod Novým zákonem je mu nabídnut nový život. Hříšníky již nemáme přivádět k popravčímu kůlu, ale ke Kristovu kříži, kde se mohou setkat s milostí a odpuštěním. Proto křesťan nemůže přitakat popravám homosexuálů v muslimských zemích nebo v některých zemích Afriky.

Liberální křesťan, který si z Bible vybere, co se mu líbí, s biblickými texty problém mít nebude. Jednoduše prohlásí, že Pavel zde byl poplatný své době a sdílel její předsudky, které my už sdílet nemusíme. Člověk, který bere Písmo vážněji, se může pokusit pomoci si tvrzením, že není jasné, co Pavel vlastně mínil. Dle mého názoru tudy cesta také nevede. Obávám se, že Písmo v 1K 6,9–10 opravdu říká, co tam jasně stojí psáno: Že lidé praktikující homosexualitu nebudou dědici Božího království. (Není tam nic o tom, že se to týká jen těch, kdo „praktikují homosexualitu bez lásky“.)

Podobně Boží království nezdědí cizoložníci ani chamtivci. Ani opilci. Nebo to těmto lidem také nějak změkčíme, případně vymyslíme, že opilec vlastně není opilec a není příliš jasné, koho zde apoštol Pavel mínil?

Chápu problém, který lidé s tímto textem mají. Svým způsobem ho mám také. Jak sladit tento text s evangeliem o milostivém Bohu, který se k nám sklání v Ježíši Kristu a nabízí nám zdarma spásu? Pokud zde cítíme napětí, cítíme ho právem.

Určité řešení nacházím v evangelijní perikopě o bohatém mládenci. Tam čteme: „Opět vám pravím, je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ Když to učedníci uslyšeli, byli velice ohromeni a říkali: „Kdo tedy může být zachráněn?“ Ježíš na ně pohleděl a řekl jim: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“ (Mt 19,24–26)

Pokud se nějaký cizoložník nebo opilec dá Pavlovým textem pohnout k pokání nebo pokud na něj padne Boží bázeň, bude to jen dobře. Pokud se nějaký cizoložník nebo opilec upřímně obrátí na Krista, věřím, že v tom okamžiku ztrácí identitu cizoložníka nebo opilce. A domnívám se, že totéž platí i pro do té doby praktikující homosexuály.
Bible dle mého názoru vydává dostatečně jasné svědectví o tom, že Božím řádem je heterosexuální manželství. Biblický postoj k homosexualitě není záležitostí proměnlivé lidské kultury, nýbrž právě Božího řádu.

ThMgr. Dan Drápal je emeritním seniorem Křesťanských společenství, překladatelem a publicistou.


Dan Drápal: Homosexualita – hřích sodomy?
Obálka časopisu Život víry.
(KMS)

Převzato se svolením z prázdninového čísla časopisu Život víry, které se tématem homosexuality věnuje podrobněji. Mj. o ní v rozhovoru mluví Mario Bergner – bývalý gay, dnes otec pěti dětí a anglikánský kněz. Z dalších článků upozorňujeme např. na přehled názorů jednotlivých církví na toto téma a anketu církevních vedoucích k chystanému pražskému pochodu homosexuálů.
Z dalších článků zmiňujeme reportáž o ugandských misionářkách v ČR a o proměně, kterou v jejich zemi vypůsobilo křesťanství, dramatická svědectví čtenářů (mj. bývalé prostitutky), reportáž o Ulfu Ekmanovi nebo o Billu Johnsonovi a jeho sboru v Reddingu. Jako vždy v časopise najdete také zprávy ze života církve u nás i v zahraničí, fejetony, kreslený humor Pavla Bosmana, oznámení o chystaných akcích...

Copyright © 2012 Křesťan Dnes. Všechna práva vyhrazena. Tento materiál nemůže být publikován, vysílán, přepisován, nebo distribuován bez souhlasu vydavatele Křesťan Dnes.
Řádková inzerce
Anglické a české knihy, CD a DVD. Můžeme objednat anglické knihy za obchodní cenu. Nacházíme se blízko Olšanského náměstí a metra A, stanice Flora na ulici Baranova 32, 130 00 Praha 3, tel.222 724 856, e-mail:christianlibrary@quick.cz
Zde může být inzerát s hyperlinkou na váš seminář, koncert, tábor nebo službu
Text pošlete na Marketing. ďťż
Zde můžže být inzerát s odkazem na vᚹ seminář, koncert, tábor nebo služžbu.
Text poššlete na marketing.
Komentáře Titulka
David Novák: Křesťanské hodnoty a žadatelé o azyl

David Novák: Křesťanské hodnoty a žadatelé o azyl

Zaklínat se „křesťanskými hodnotami“, se dnes stalo módou a to dokonce i u těch, kteří toho s křesťanstvím..