Sdílet
S evangelizací je to jako s hudbou. Je buď dobrá, nebo špatná. A už není podstatné, zda se jedná o klasiku, dechovku, blues či rock nebo o písničkářskou tvorbu. Každý žánr má totiž své posluchače, byť by to byla jen malá skupinka fajnšmekrů zaměřená na nějakou hudební specialitku. Zkrátka, dobrá hudba, ať je z jakéhokoliv soudku, si cestu k posluchačům najde. Zato ta špatná, nezáleží na žánru, vyznívá naprázdno a brzo zapadne. Neoslovuje. Buď se o ni pokoušel ten, kterému není dáno, nebo je v ní něco umělého, nepravdivého, krátkodobě efektního, vykalkulovaného, chybí jí autentičnost, přesvědčivost, a proto nezaujme.
Podobné je to s evangelizací. Není podstatné, jde-li o evangelizaci masovou, skupinovou, kreativní, osobní, konfrontační, internetovou či životním stylem. Pokud je dobrá, tj. vychází z lásky ke Kristu, z touhy sdílet evangelium, přitom je citlivá k místní kultuře a projevuje se úctou a láskou k bližnímu, je jedno, jakou podobu na sebe bere. Proto nelze odmítat a kritizovat formy, vždyť každý z nás je oslovitelný jiným způsobem. Stavět proti sobě např. stanovou evangelizaci na sídlišti a osobní sdílení je stejně krátkozraké jako stavět proti sobě klasickou hudbu a jazz. Čím více forem a evangelizačních metod, tím je přece lépe. Duch svatý inspiruje nově v každé době, a to je dobře.
Čeho se tedy vyvarovat? Jak neevangelizovat? Co se dá považovat za špatnou evangelizaci? Mimo evangelizaci, která je opakem toho, co bylo řečeno, mám za to, že jde o takovou evangelizaci, kdy se křesťané stylizují do následujících rolí:
- Mají postoj vlastníků pravdy, kteří už mají jasno a blahosklonně svědčí a "sklání" se k hříšníkům. Zde sluší připomenout nejkratší definici evangelizace: “Jeden hříšník říká druhému, kde najde chleba.” (D. T. Niles)
- Myslí to dobře, ale dělají to nepřijatelným způsobem. Zejména nově obrácení jsou často nebezpeční. Než uvěří, jim trvá dlouho, a potom by chtěli během chvilky obrátit všechny příbuzné a známé. Říká se s nadsázkou, že by je měli na tři roky zavřít, aby neudělali víc škody než užitku. Samozřejmě, není to tak vždycky.
- Manipulují, útočí na city a snaží se za každou cenu vyvolat kladnou reakci na evangelizační výzvu. To je spíš cesta do pekel než do nebe. Evangelizace má mít apel a nějakou formu výzvy, ale vždy musí dát prostor pro svobodnou volbu, jak to dělal Ježíš.
Ing. Daniel Fajfr, M.Th., je předsedou Rady CB a prvním místopředsedou Ekumenické rady církví.
Převzato se svolením z dubnového čísla časopisu Život víry, jehož tématem je evangelizace, zvláště internetová. Časopis přináší přehlednou recenzi nejvýznamnějších českých misijních webových stránek, ale také zprostředkovává pohled nevěřících na ně. Téma doplňuje např. anketa blogujících kazatelů, osobní zkušenost sdílí i D. Novák.
Z dalších článků upozorňujeme na inspirativní rozhovor s Billem Hybelsem, vlivným pastorem megasboru v americkém Willow Creek, úvodník P. Horáčka (Má náš národ ještě naději?) nebo na poutavá svědectví čtenářů v rubrice Můj příběh. Časopis tradičně přináší také zprávy ze života církve u nás i v zahraničí, fejetony, kreslený humor Pavla Bosmana, oznámení o chystaných akcích...
(www.zivotviry.cz)
