Sdílet
Žijeme v době houstnoucí temnoty nad zemí, kdy všechny národy přikrývá soumrak. Z této temnoty není úniku, neexistuje filosofie, náboženství či politický systém, který by lidem umožnil přirozený zdroj světla a naděje. Přesto Bůh říká, že se křesťané mají rozjasnit a povstat, protože jim vzešlo světlo. To je zajímavý rozpor - temnota všude kolem, ale Boží děti budou mít zdroj světla. Tímto zdrojem je Ježíš Kristus. V Egyptě nastala temnota jako projev Božího soudu, aby faraón propustil izraelský lid. Byla to devátá rána na Egypt, tedy předposlední. Židé však měli světlo. Mojžíš vztáhl ruku k nebi. Tu nastala po celé egyptské zemi tma tmoucí a trvala po tři dny. Lidé neviděli jeden druhého; po tři dny se nikdo neodvážil hnout ze svého místa. Ale všichni Izraelci měli ve svých obydlích světlo. Ex 10,22-23
Přirozenou reakcí na temnotu bude zděšení, tíseň a snaha sehnat si světlo za každou cenu. V ten čas lidé buď obrátí své tváře k Bohu jako pravému světlu uprostřed mrákoty a temnoty, nebo se pokusí rozdělat vlastní světlo. To bude nové náboženství, které by jim dodalo naději a přineslo trochu světla. Princip náboženství je nezávislost na pravém Bohu. Protože v náboženství má člověk boha v moci, zatímco pravé křestanství vede lidi k závislosti a odevzdanosti Bohu. V náboženství stačí přinést oběť a tím člověk získává automaticky požehnání a může si žít podle své vůle.
Přesně o tomto prorokoval Izajáš a vyzývá k jednoduché důvěře v Boha. Izajáš vede k osobnímu vztahu s Bohem a opřen se o Silného Jákobova. Kdo z vás se bojí Hospodina a poslouchá jeho služebníka? Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha. Hle, vy všichni, kdo rozděláváte oheň, jiskrami se opásáte k boji. Jen choďte ve svitu svého ohně, v jiskrách, které jste zanítili! Má ruka způsobí, že ulehnete v trápení. Iz 50,10-11 V trápení skončí každý, kdo se neobrátí k Pánu Bohu, ale bude se snažit rozdělat svůj vlastní oheň. Ti získají jen jiskry, ale ty nevydají světlo k boji. Naproti tomu každý, kdo se na poušti opře o živého Boha, bude požehnán. Z pouště vyjde oděn mocí a slávou v milostném spojení s Ženichem.
Nyní vše záleží na tom, zda se Boží lid připraví k boji. Když jsme se modlili za Celosvětový den modliteb, Petr Šimmer přijal slovo z Žalmu 45,4-6 Boky si opásej, bohatýre, mečem, svou velebnou důstojností, se zdarem důstojně do boje vyjeď za pravdu, mírnost a spravedlnost, svou pravicí dokážeš činy, jež vzbudí bázeň. Máš ostré šípy, národy ti padnou k nohám, zasáhneš srdce nepřátel, králi! Pán Ježíš Kristus je ten král, který vyjíždí do boje za osvobození českého národa z moci hříchu a satana. Bude bojovat za prosazení pravdy, lásky a spravedlnosti v České republice. Národy mají Pánu padnout k nohám. Kéž by se to naplnilo právě na Hradčanském náměstí 27. května, kdy se sejde Boží lid k modlitbám, chvalám a proklamacím Božího slova. Je to přesně sedmdesáté výročí atentátu na R. Heydricha kdy se ukázalo, že Češi vedou odboj proti nacismu. Nyní je na čase zahájit odboj proti hříchu na všech frontách. Věříme, že Ježíš Kristus je Král králů a proto se budeme modlit podle slov, které nás naučil: Otče náš, který jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé i do České republiky.
Aby naše příprava byla úplná, potřebujeme Králi připravit v naší zemi místo skrze desetidenní půst a modlitby před dnem modliteb (17.-26. 5.) Prosím, pokud můžete, připojte se k půstu a zorganizujte skupinky křesťanů, ve kterých se budete přimlouvat na jednotu Božího lidu a shromáždění všech žhavých uhlíků na Pražský hrad. Čekájí nás krásné a potěšené věci.
