Komentáře

Lukáš Targosz: Stop rasismu

Napsal(a): Lukáš Targosz, převzato se svolením autora, zdroj: lukastargosz.blogspot.com | Zveřejněno: Pondělí, 28. prosince 2015, 12:03 (CET)
Sdílet Sdílet   |   Verze pro tisk  |   Čti později Čti později  |   Velikost písma:A A A

Na nedělních setkáních Elementu (sbor v Hradci Králové, pozn. redakce) zpravidla mimo jiné zpíváme písně o Bohu a zpíváme je také Bohu.

Lukáš Targosz: Stop rasismu
Lukáš Targosz.
(Archiv L. Targosze)

Jedna z mých nejoblíbenějších skladeb je Came to My Rescue. Často si ji pouštím a zpívám, zejména, když si potřebuji čerstvě uvědomit, co pro mě Bůh udělal a dělá. Píseň vyjadřuje poselství evangelia o Bohu, který mě přišel zachránit – a díky tomu jsem v přítomnosti jeho trůnu, kde ho uctívám a vyvyšuju.

Při zpívání této písně si však uvědomuji, že nemůžu zpívat tuto nebo podobné písně a být přitom rasista.

Možná si řekneš: „Počkej, jak to myslíš? V té písní se o rasismu přece vůbec nezpívá!“ No, máš pravdu, nezpívá. Ale tady je jeden problém: Křesťané věří, že hlavním cílem křesťanského života je oslavit Boha – cílem dějin má být uznání Boží slávy a majestátu každou živou bytostí.

Ti, kteří se rozhodli Bohu věřit a následovat jeho Syna Ježíše ho pak mají chválit a uctívat společně před Božím trůnem. Jenomže, to slovo „společně“ implikuje dohromady s lidmi z jiných kmenů, jazyků a národů, kteří také věří Bohu a následují jeho Syna Ježíše.

Podívejme se na místo, kde se o tom píše. Zjevení 7:9-10 A hle, potom jsem spatřil veliký zástup, který by nikdo nemohl sečíst, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni do bílých rouch. V rukou měli palmové ratolesti a hlasitě volali: „Spasení náleží našemu Bohu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi!“

Tady to vidíte. Před Božím trůnem a před Ježíšem (to je onen Beránek – jedna z jeho přezdívek), je zástup lidí ze všech národů. Pro národ tady Jan používá slovo ethnos, ze kterého máme slovo etnické skupiny – nejedná se tedy o příslušníky států, ale jednotlivých etnik.

Prosím, nesmíme to minout: Jan tvrdí, že před Bohem zpívá píseň spasení lidí ze VŠECH etnických skupin. Koho zahrnuje slovo „všechny“? Aby nebylo omylu, dodává Jan, že tito lidé byli ze všech pokolení, lidí a jazyků. Co to tedy znamená?

Podle Jana jednoho dne budeme chválit Boha společně s lidmi ze všech kmenů, etnik, jazyků - a tedy ze všech ras. Křesťanovi není umožněno, aby zpíval píseň spasení a myslel tehdy jen na „svůj“ lid, svou barvu kůže, svůj jazyk, své etnikum. Proto tvrdím, že nemůžeme zpívat píseň spasení, jako je Came to My Rescue a být přitom rasista. Nejde to dohromady.

Vítám vás u druhého dílu seriálu přednášek Stop! To tady neděláme!, ve kterém mluvíme o několika hodnotách, chování nebo postojích, které nechceme v Elementu trpět, protože se protiví kultuře naší rodiny. Církev je rodina, a podobně jako fyzická rodina má svou kulturu, i místní komunita církve jako je Element má svou kulturu.

Tato kultura může zahrnovat pozitivní rysy, které chceme podpořit, ale může také definovat negativní postoje, které doslova chceme ze sebe svléct, byť je okolní kultura považuje za normální. V této sérii se díváme na čtyři záporné hodnoty, kterým chceme v rodině Elementu dát jasnou stopku!

První byla předuchovnělost: jedná se o duchovní řeči, postoje, doktríny, chování, které jsou v rozporu s Ježíšovým příkladem a cílem evangelia, kterým je, jak jsme si řekli, láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.

Předuchovnělý člověk je povýšený a pyšný, protože má za to, že jeho poznání, dary, jeho vlastní spiritualita a duchovnost, jeho úspěch a jeho styl komunikace s Bohem jsou nadřazené ostatním lidem a jejich zkušenosti.

Předuchovnělost je rozdělujícím prvkem, ničí vztahy, otravuje učení a rozbíjí církve. Říkáme ne předuchovnělosti, ať má rysy charismatické, evangelikální nebo lidové zbožnosti! To byl náš postoj od začátku Elementu a jistým způsobem určuje postoje k dalším hodnotám.

Dnes se podíváme na rasismus. Víte, nejsem expert na rasismus, ale něco se ve mně hluboce ozývá, když lidé soudí, posuzují a hodnotí druhé lidi podle jejich etnika, často projevené jinou barvou kůže.

Začíná to zdánlivě nevinně, malými vtípky. Jde to vidět v diskusích, kde lidé jedovatě prohlásí na úkor třeba občana Švédska s tmavou barvou kůže, že se jedná o „typicky nového Švéda.“ Opravdu? Chceme hodnotit, kdo je více občan našeho národa – tedy etnika – o kdo méně? Jak daleko do historie chceme jít, abychom našli „původní krev“ našeho rodu?

Projevy rasismu vidíme, ale někdy netušíme, že je to rasismus. Na XL15 kempu nám zpěvák naší Element kapely Thomas vyprávěl o svých zkušenostech z českých autobusů, kdy si lidé myslí, že je Rom (on je ve skutečnosti Kanaďan indického etnického původu), a jak se bojí. Jednou chytnul pána, který padal po prudkém zastavení busu, ale pán místo poděkování raději prohledal všechny kapsy, jestli ho Thomas neokradl. Proč? Protože všichni Romové kradou? Hm!

Co je to vlastně rasismus? Websterův slovník ho definuje jako víru, že rasa je určujícím prvkem lidského chování a schopností, a že rasové rozdíly produkují nadřazenost konkrétní rasy. Středem je pýcha – pocit nadřazenosti totiž není nic jiného.

To tady bylo vždy a zdaleka ne jen v moderní době. Už římský básník Claudius Claudianus napsal, že „z důvodu zachování civilizace nesmí dojít k sjednocení Římanů s africkými barbary, a barevný bastard pošpiní kolébku.“

Pamatuji se, jak jsem byl šokovaný ve svých osmnácti letech, když jsem žil v Indii, při zjištění, že různé kmeny se mezi sebou chovají a perou přesně podle rasistických vzorců. Moderní rasismus je vynálezem z doby romantismu a souvisel s rozmachem národních (etnických) států, a později se sociálním darwinismem.

Rasista si myslí, že můžeme vyvodit chování jednotlivců a celých národů na základě jejich etnicity– jejich osud je určen jejich rasou – což vedlo k apartheidu, segregaci, ale také k pokusům o vyvraždění celých národů.

Opravdu jsme schopni určit chování podle barvy kůže? Vím, je to složité téma, a možná na první pohled nejednoznačná odpověď, protože lidé se budou ohánět různými statistikami a zkušenostmi. Jenže, zkušenosti s národy mohou být silně zkreslené.

Nedávno jsem konverzoval se svým přítelem Randy Boydem a bavili jsme se o Německu a Rakousku. Já jsem Randymu říkal, že mám dosud jen pozitivní zkušenosti s Němci, vlastně jsem s nimi nikdy neměl negativní zkušenost. Zato s Rakušany mívám negativní zkušenost pořád.

Randy se smál a tvrdil, že on to tedy má přesně naopak. A to je náš problém, že? Stereotypy. Před několika lety mi ukradli tady v Hradci auto. Přemýšlel jsem, kdo by to mohl být: Nějaký Rom? Nebo člen ukrajinské či rumunské mafie? Po několika letech mi přišel dopis. Našli „mého“ zloděje. Byl to Polák.

Mohl bych být naštvaný na všechny Poláky, protože mi jeden ukradl auto, no ne!? Problém je, že má rodina má kořeny v Polsku... Takže, nemám chuť stereotypně odsoudit všechny Poláky. Není právě to problém s vynášením soudů?

Moc se mi líbila pasáž z proslovu Martina Luthera Kinga Jr., který proti rasistické segregaci bojoval. Ve slavné pasáži o svém snu řekl tato slova: Mám sen, že mé čtyři malé děti budou jednoho dne žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy své kůže, ale podle kvality charakteru.

O tom dnes sním! Platí to oběma směry – v odmítání nadřazenosti jedné rasy a výhody vyžadující ukřivděnost a pocit oběti druhé rasy. Tady totiž leží jeden problém s rasismem. Snaha pomoci jedné rase na úkor druhé je rasismem naruby. Řešení totiž nemůže ležet v napravování jedné křivdy pomoci jiné křivdy.

Náprava leží v srdci evangelia. Křesťané mají ohromnou výhodu v boji s rasismem – není to sociologický problém, ale duchovní problém. King byl křesťanským pastorem, a velmi dobře si uvědomoval, že v Kristu rasismus nemá místo, protože apoštol Pavel napsal v Galatským 3:28 Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši. V Kristu tedy nebereme ohled na barvu kůže, sociální status, či pohlaví. Tento morální imperativ dával Kingovi sílu k jeho snu.

Možná si ale řeknete, že budeme přijímat křesťany jiné barvy kůže (byť i tento postoj rozhodně nebyl a není automatický po celém světě), ale že budeme odmítat jinověrce nebo bezvěrce. Oni nejsou „v Kristu“ a tudíž se jich uvedená pasáž netýká. Jenže, ať už lidé věří čemukoliv, křesťané věří, že jsou stvořeni k Božímu obrazu a proto si zasluhují úctu.

Jak jinak chápat slova apoštola Pavel v řeči k Atéňanům (Skutky 17:26-29)? Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho – ačkoli není daleko od žádného z nás. ‚Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme.‘ Jak řekli někteří z vašich básníků: ‚Jsme přece jeho rodina.‘ Když tedy jsme Boží rodina…

Podle Pavla jsou tedy všichni lidé, bez ohledu na svůj původ, Boží rodina. Křesťanství zdůrazňuje, že když bezvěrec nebo jinověrec přichází k Bohu v pokání, je to ve skutečnosti návrat k Otci, který ho miloval a hledal, když byl ještě ztracen.

Všimněte si také, že Bůh určil různým národům – etnikům – konkrétní období a konkrétní hranice. Co když, jen na zamyšlení, se některé současné problémy dějí proto, že Bůh určuje hranice a období, aby konkrétní lidé začali hledat Boha?

Pavel si svůj postoj k národům nevymyslel. Naučil ho přímo od Ježíše, který narušil převládající etnocentrismus. Co tím myslím? Evangelista Lukáš zachycuje ve 4. kapitole Ježíšův návrat do svého domovského města Nazaretu. V sobotu přichází do synagogy, a když mu byl podán svitek Izajáše, přečetl tam pasáž o přicházejícím vykupiteli a nadcházejícím létu Boží milosti. Pak prohlásil, že dnes se to slovo naplnilo, a všichni mu přikyvovali a divili se slovům o milosti.

Mesiáš, co vyrostl tady u nás. Ale pak se stalo něco nepředvídaného. Ježíš jim řekne dva (pro ně urážlivé) příběhy ze Starého Zákona, které přímo útočí na jejich etnocentrismus. Moc dobře věděl, jaká bude jejich reakce, protože ještě před ní jim říká: 24 Říkám vám, že žádný prorok není doma vážený.

Jako by říkal: “Ano, mluvíte o mě hezky, protože zapadám do vaší představy Mesiáše. Ale teď vám řeknu doopravdy, jaké bude to moje království.” 25-26 Řeknu vám popravdě, že za Eliášových dnů, když se nebe zavřelo na tři roky a šest měsíců a po celé zemi byl veliký hlad, v Izraeli bylo mnoho vdov, ale Eliáš nebyl poslán k žádné z nich – jen k jedné vdově do sidonské Sarepty. Z ničeho nic jim říká příběh o tom, jak Bůh minul Boží lid a jeho potřeby (bylo mnoho vdov v Izraeli), aby požehnal cizinku z nepřátelského národa, která bydlela v dnešním Libanonu.

A aby toho nebylo málo, pokračuje dál: 27 A za proroka Elíšy bylo v Izraeli mnoho malomocných, ale žádný z nich nebyl očištěn – jen syrský Náman. Stejný princip: V Izraeli bylo mnoho malomocných, které by Bůh mohl uzdravit, ale on si vybral Syřana, ne Žida. Tyto příběhy popisují, jaké to království příchází – ale zcela narušuje etnocentrismus posluchačů.

Reakce byla předvídatelná: 28-29 Všechny, kdo to v synagoze slyšeli, popadla zuřivost. Vstali a hnali ho ven z města až na okraj hory, na níž bylo jejich město postaveno. Chtěli ho shodit dolů. Pochopili to moc dobře a vůbec se jim to nelíbilo.

Co bylo Ježíšovou pointou? Království, které přináším, je jiné, než si myslíte – není spojené s národem – jeho centrem jsem já. Tento vzor se v evangeliích opakuje, Ježíš třeba předvídá příchod národů z východu i západu, aby stolovali s Abrahámem, zatímco synové království jsou vyvrženi pryč. Víra v Ježíše totiž přemáhá etnicitu. Proto v Kristu není možný žádný rasismus.

Rasismus je odvěký nepřítel, který v Ježíšově království nemá místo. Když říkám odvěký nepřítel, myslím tím, že je to myšlenkový systém inspirovaný tím, koho Bible nazývá „Tím Zlým“, ďáblem, svůdcem, bohem tohoto světa. Nebojujeme totiž proti lidem, říká Pavel, ale proti vládám, mocnostem a světovládcům přítomné temnoty.

Rasismus vychází z pýchy, která se staví proti Božímu království, proto Pavel pokračuje (2. Korintským 10:4-5): Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale od Boha mají sílu k boření hradeb.

Jimi boříme výmysly i každou nadutost, která se staví proti poznání Boha. Jimi podmaňujeme každou myšlenku k poslušnosti Kristu. To vše by mohlo být trefnou definicí rasismu: Je to nadutost, která pomoci výmyslů staví hradby mezi Bohem a lidmi, i mezi lidmi navzájem.

Jak s tím můžeme bojovat? Tím, že rozsvítíme v temnotě. Pavel nás vybízí (Římanům 12:21): Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Co to znamená pro nás? To je něco k modlitbě a přemýšlení: Jak přesně mám dobrem přemáhat zlo?

Zlo bude mít tendence se v nás prát, protože žijeme ve zlém světě, a jsme pokoušeni tím zlým. Skrze svou oběť na kříži, kterou porazil ďábla a vysvobodil z pravomoci zlého světa, nám Ježíš dává sílu se se zlem (včetně rasismu) vypořádat. Ježíš sjednocuje lidi bez ohledu na jejich status rasy, pohlaví, bohatství, nebo sociálního postavení.

Rasismus je nadutost a výmysl, který staví hradby proti „těm druhým.“ My se však nenecháme přemoci zlem rasismu díky síle, kterou máme z víry v Ježíše a jeho příkladu. Proto to i dnes odpískám: STOP rasismu! To tady neděláme!

Copyright © 2015 Křesťan Dnes. Všechna práva vyhrazena. Tento materiál nemůže být publikován, vysílán, přepisován, nebo distribuován bez souhlasu vydavatele Křesťan Dnes.
Řádková inzerce
Anglické a české knihy, CD a DVD. Můžeme objednat anglické knihy za obchodní cenu. Nacházíme se blízko Olšanského náměstí a metra A, stanice Flora na ulici Baranova 32, 130 00 Praha 3, tel.222 724 856, e-mail:christianlibrary@quick.cz
Zde může být inzerát s hyperlinkou na váš seminář, koncert, tábor nebo službu
Text pošlete na Marketing. ďťż
Zde můžže být inzerát s odkazem na vᚹ seminář, koncert, tábor nebo služžbu.
Text poššlete na marketing.
Komentáře Titulka
Lukáš Targosz: Milovat nepřátele

Lukáš Targosz: Milovat nepřátele

Jak asi mnozí víte, jsem nadšený čtenář a jedna z oblastí, která mě baví číst, je historie. Zvláště pak historie rané..