Sdílet
Sdružení křesťanských zdravotníků je naddenominační hnutí, jehož cílem je pomáhat a podporovat zdravotníky – křesťany, aby byli schopni žít křesťanskou víru i ve svém zaměstnání. Organizace podporuje vznik místních skupin zdravotníků, jeho členové se věnují práci se studenty zdravotních škol a jednou za rok Sdružení pořádá také celostátní konferenci. Ta letošní probíhá ode dneška do zítřka v Nymburce.
Na konferenci se sešlo několik desítek lékařů, zdravotních sester, laborantek, fyzioterapeutů, dentistů a dalších pracovníků ve zdravotnictví. Samotné velké konferenci předcházela v pátek prekonference pro studenty zdravotnických škol.
Program konference je nabitý. Hlavní přednášky budou věnovány eutanazii, alternativní medicíně, ale také informacím o tom, jak se vyznat v džungli různých potravinových doplňků a diet.
Jedním z každoročních řečníků je MUDr. Aleš Hejlek, který bude zamýšlet nad pravidly vztahů na pracovišti. A takto doktor Hejlek zahájil při loňské konferenci svou přednášku zaměřenou na vztah k obtížným pacientům.
„Všichni známe neukázněné pacienty: pacienty, kteří se opíjejí, přicházejí pozdě z propustek, kteří se chovají familiérně k sestrám, ke zdravotnímu personálu. A důsledkem jsou konflikty, různá nedorozumění, nedůvěra a dokonce i ohrožení léčby i zdraví toho pacienta. A tak napíšeme do zdravotnické dokumentace: konfliktní pacient, nedodržuje léčebný řád, neurotická nadstavba, anebo: ‘Odeslán na psychiatrické vyšetření.‘ Teď nebude náš pohled věnován pacientům bezproblémovým, ale těm ostatním, kterým říkáme ‚kategorie obtížných pacientů‘. ! , uvedl.
Právě vztahům se křesťanští zdravotníci věnují soustavně. Lékaři a sestry by podle nich nikdy neměli zapomínat na to, že jsou pro pacienty i své spolupracovníky především bližními,.
Dalším velkým tématem, kterému se křesťanští zdravotníci věnují, je celostní medicína, jejíž součástí je také důraz na duchovní rozměr člověka. Jak se s touto otázkou naše zdravotnictví vyrovnává? Odpovídá jedna z pořadatelek konference, doktorka Lenka Obare Pyszková:
„V České republice lékaři duchovní anamnézu nerozebírají, avšak v celé západní Evropě i Americe duchovní anamnéza patří mezi základní souhrn. U nás, když pacient sdělí, že by chtěl nějakou duchovní pomoc, rozhovor, cokoli, tak v každé nemocnici je většinou nějaký kaplan nebo nějaké duchovní zázemí.“
Právě o službě nemocničních kaplanů bude na konferenci v Nymburce řeč také. Informovat o ní bude farářka Evangelické církve metodistické a nemocniční kaplanka Alena Procházková:
„Je to takové rozšíření služby. Teď se, myslím, docela správně začíná dbát o celostní péči o člověka, tak se začíná také i uznávat skutečnost, že člověk má nejenom tělo, s bolestmi, ale také duši, která možná někdy bolí víc než to tělo. A právě proto je potřeba vedle těch našich vynikajících odborníků zdravotníků, kteří skutečně odvádějí skvělou práci, se podílet na službě pro pacienty i v této oblasti.“
Sdružení křesťanských zdravotníků na svých konferencích často probírá otázky týkající se bioetiky. S lékařskými fakultami ani s fakultami teologickými však nijak nespolupracuje. A to je škoda, protože právě v této oblasti by hlas zdravotníků – křesťanů byl jistě cenný.
