Komentáře

Zuzana Földesiová: Jsem velký fanoušek svého Autora

Napsal(a): Křesťanská misijní společnost, titulek redakční, redakčně upraveno | Zveřejněno: Úterý, 2. prosince 2014, 7:40 (CET)
Sdílet Sdílet   |   Verze pro tisk  |   Čti později Čti později  |   Velikost písma:A A A

Jak ses stala spisovatelkou? Provázel tě takový plán od dětství?
Od šesti let, kdy jsem se naučila číst, jsem se stala holkou knihomolkou, a to mi zůstalo. No a když žiješ každodenně v paralelním literárním světě, který je bez jakýchkoliv hranic a omezení, je asi logické, že se na tvorbě toho světa začneš chtít podílet.

Zuzana Földesiová: Jsem velký fanoušek svého Autora
Zuzana Földesiová na autogramiádě své nové knihy na letní Křesťanské konferenci.
(Miroslava Trusková)

Ano, chtěla jsem být spisovatelkou. Vlastně si spolu s Willem Saroyanem myslím, že autorem je každý člověk. Stejně jako on jsem se ke své literární kariéře zásadně přiblížila, když jsem se naučila psát všemi deseti na psacím stroji.

Co tě na cestě psaní nejvíc ovlivnilo?
Hm. Všechno. Všechno mě ovlivňuje a pořád. Jsem introvert, a tak si všechny dojmy a pocity musím zpracovat v sobě, dovnitř. To, co mě však při psaní nejvíc inspirovalo, je určitě mateřství.

První věc, se kterou jsem byla ochotná jít ven, vyndat ji z šuplíku a poslat do redakce, byla vlastně mateřská frustrace z vlastního selhání. Je to ten první fejeton v mé nové knížce. Moc dobře si pamatuju, jak jsem ho napsala na jeden zátah, nepotřeboval změny ani opravy.

Co se týká vnějších faktorů, nejvíce jsi mě při psaní ovlivnil ty, a to neutuchající podporou a nabádavým pobízením, abych nepromrhala svůj dar, když jsem se na delší dobu odmlčela. Sama jsem ve své věci příliš nevěřila.

Tvůj článek poznám, i když není podepsaný. Hledala jsi originalitu?
O originalitu neusiluju. Mám ráda český jazyk a jsem ráda, když můj text má svůj rytmus a melodii. Při pročítání mi musí znít v hlavě jako báseň. To je pro mě hodně důležité, stejně jako smysl a vyznění textu.

Proč píšeš?
A proč ne? (úsměv) Píšu, protože se mi líbí, že Bůh má smysl pro krásu, a já ji ráda vnímám, i v jeho přístupu k věcem. Ale vážně: Začalo to u mě jako určitý druh psychoterapie, když jsem se coby hodně mladá holka musela nějak srovnat s výchovou poměrně náročného syna. I teď je to často tak, že psaním zpracovávám náročné a citlivé záležitosti svého života. Píšu hlavně proto, že se musím z něčeho vypsat...

Kde bereš inspiraci?
Zatím to bylo především mateřství. To připraví každé holce spoustu nečekaných zážitků. Postupně, jak děti vyrostly, přišly další věci, se kterými bylo třeba se nějak vypořádat.

Nevyhýbáš se psaní o nesnadných věcech...
Viď!? Někdy si říkám, že o tom, o čem píšu, bych nebyla schopná nahlas mluvit ani s hodně blízkým přítelem. A pak to dám na papír a nechám zveřejnit. Hlavní důvod, proč otevírám své tajné komnaty a nechám do nich nahlížet ostatní, je asi smysl.

Když je příběh pravdivý a když ukazuje na Toho, kdo všemu dává význam a smysl, je úplný. Jsem velký fanoušek svého Autora a dělá mi fakt radost, když do mého trápení či zmatku přijde a dá všechno dohromady jako skládačku. Potom si řeknu: Aha, tak takhle. No to je dobrý příběh. Ten musím napsat.

Kdy je pro tebe psaní těžké?
Nejtěžší bylo psát o únavovém syndromu, protože jsem si ho částečně zavinila vlastním špatným přístupem k životu a k práci. Dlouhodobě jsem podceňovala příznaky únavy a chtěla toho hodně dokázat. Z celé knížky je pro mě proto asi nejdůležitější právě trilogie Zahrada – Plochý svět – Motýl. Protože se mi líbí, jak i takhle nevýslovně těžkou věc, jako je totální sesypání a deprese, dokáže Bůh pozvednout, jak do ní dokáže krásně zasvítit a přinést do ní požehnání v podobě barev a radosti.

Píšeš, že tě to trápení něco naučilo. Co to bylo?
To, že “Bůh je Spasitel (Zachránce)”, nejsou jen prázdná slova. Člověk se zlomenou nohou nebo se chřipkou se modlí (a nebo taky ne), a je uzdraven. Ale když týden za týdnem, měsíc za měsícem, rok za rokem bojuješ s nevysvětlitelnou únavou, někdy velmi silnými bolestmi a nechutí vstát z postele a dojít si třeba do koupelny, natož si ráno uvařit čaj, pak doslova a do písmene bereš slova z Izajáše 46: “... až do vašeho stáří, až do šedin vás budu nosit. Já jsem vás učinil a já vás ponesu, budu vás nosit a zachráním.” Protože nevíš, kdy a jestli vůbec to všecko skončí, nevíš, jestli se ještě někdy vrátí tvá dřívější energie, a bolesti jsou někdy tak hrozné, že se zavíráš do koupelny, abys nemusel plakat před ostatními.

A v čem je při tom ta záchrana?
Jediné, co víš a na co se můžeš spolehnout, je, že Zachránce je s tebou a že je blízko a že tě každodenně nese a povzbuzuje. A že i když tomu vůbec nerozumíš a nechápeš, proč se věci nelepší a trvá to tak dlouho, že on v tom má svůj plán, něco tě skrze to chce naučit a vším tě provede.

A pak i taková věc, že jsem si koupila půllitrovku koly, která mi pomáhá na žaludek, a nesla ji z obchodu a nemohla za žádnou cenu vyšroubovat víčko, a tak jsem s tím chvíli bojovala a pak toho nechala... Byla jsem už několik metrů z obchodu venku a najednou za sebou slyším: “Haló, mladá paní, počkejte, já vám to otevřu” a za mnou vyběhl takový starší pán, strejda, jen v košili, protože mě viděl, že mi to nejde, tak si dal tu práci, aby mi pomohl. Taková věc je pro tebe zázrakem, důkazem, že tahle slova z Izajáše jsou skutečná.

Tvůj čtenář se dozví hodně nejen o tobě, ale i o tvých nejbližších, o manželu Liborovi a dětech. Jak to neseš? Co tomu říkají oni? Mají právo veta?
No jasně. O dětech teď už radši nepíšu vůbec. Jsou (skoro) dospělé a mají na své soukromí právo. Než jdou do světa texty, ve kterých je zmiňuji, vždy to s nimi konzultuji. To se týká i Libora. Nikdy nepíšu ani nechci psát tak, aby se lidé, kteří se v tom poznají, cítili nepříjemně. Myslím, že sama dělám dost hloupostí a nesmyslů, takže jediný, o kom mohu psát otevřeně, kriticky a s určitou mírou necitlivosti, jsem já sama.


Zuzana Földesiová: Jsem velký fanoušek svého Autora
Obálka knihy Nebe babky a draci
(KMS)

Zuzana Földesiová je autorkou fejetonů pro časopis Život víry. V letošním roce jí vydavatelství Křesťanské misijní společnosti (KMS) vydalo sbírku fejetonů s názvem “Nebe, babky a draci”.

Jak uvádí internetové stránky vydavatele: Sbírka zdařilých fejetonů, příběhů a úvah s mnohdy překvapivou pointou, z nichž některé v uplynulých letech vyšly v časopise Život víry, další jsou nové, dosud nepublikované.

V textech se odráží autorčina autentická, „všednodenní“ zkušenost maminky, manželky, křesťanky... – ale také její její osobitý literární talent, schopnost poeticky i vtipně (a nezřídka s notnou dávkou sebeironie) popsat situaci a vystihnout hlubokou myšlenku. Povzbudivé, inspirující čtení.

Fejetony Zuzany Földesiové voní loukami. Mají kouzlo krajky i sílu zpovědi. Když pročítám soubor jejích textů, cítím tep a zrání života. Mateřství, manželská intimita, drobné každodenní prohry i radosti, to je knížka Nebe, babky a draci. Zuzana Földesiová patří k nejtalentovanějším autorům, kteří psali a píšou pro Život víry.
Tomáš Dittrich, redaktor časopisu Život víry

Knihu nabízí knihkupectví Křesťanské misijní společnosti.

Copyright © 2014 Křesťan Dnes. Všechna práva vyhrazena. Tento materiál nemůže být publikován, vysílán, přepisován, nebo distribuován bez souhlasu vydavatele Křesťan Dnes.
Řádková inzerce
Anglické a české knihy, CD a DVD. Můžeme objednat anglické knihy za obchodní cenu. Nacházíme se blízko Olšanského náměstí a metra A, stanice Flora na ulici Baranova 32, 130 00 Praha 3, tel.222 724 856, e-mail:christianlibrary@quick.cz
Zde může být inzerát s hyperlinkou na váš seminář, koncert, tábor nebo službu
Text pošlete na Marketing. ďťż
Zde můžže být inzerát s odkazem na vᚹ seminář, koncert, tábor nebo služžbu.
Text poššlete na marketing.
Komentáře Titulka
Dan Drápal: Museli jsme prohrát?

Dan Drápal: Museli jsme prohrát?

Před několika lety se dostal do distribuce běžných videopůjčoven americký film Vzepřít se obrům (v originále Facing the..
Nejčtenější