Křesťan dnes

Když slepí vidí a vidící jsou slepí

Jan 9:1,6-7,35-39 … Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. … (Ježíš) plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči a řekl mu: „Jdi, umyj se v rybníce Siloe.“ (To jméno znamená `Poslaný´.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl. … (Později ho Ježíš) vyhledal a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“ On na to řekl: „Věřím, Pane,“ a padl před ním na kolena. Ježíš řekl: „Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“

Dnes bych vám nejprve rád pověděl o jedné z mých sestřenic. Jmenovala se Markéta. Byla matkou dvou malých dětí. Byla to moc fajn holka. Brzy po narození se však u ní objevila cukrovka, která po pár letech vedla k tomu, že Markéta zcela ztratila zrak. Ano, má sestřenice byla slepá. Říkám byla, protože její nemoc pokročila a nakonec ji přemohla, takže před pár lety má sestřenice zemřela. Bylo jí necelých čtyřicet let.

Napadá mě, kdyby k ní v době její slepoty někdo přišel a řekl jí, že jí vrátí zrak (třeba pomocí speciální operace), jak by ho asi přijala. Vím, že by mu dala nevím co, aby jí zrak vrátil a ona mohla zase vidět. Vidět své děti, svého muže, své rodiče, své kamarády. Kdyby ale ten samý člověk přišel k někomu z nás, kteří vidíme, a nabídl nám, že nás vezme na operaci a vrátí nám zrak, asi bychom na to nekývli. Proč taky, vidíme přece dobře nebo obstojně. Ta nabídka nám nezní tak lákavě, jako zní někomu, kdo je naprosto slepý.

SOUVISEJÍCÍOsmý den týdne – to je ten den

V duchovní oblasti je tím někým, kdo slepým vrací zrak, Ježíš Kristus. Jeho příchod má však i opačný výsledek: že vidící Ho odmítají a stávají se slepými. Prosím proto Pána Ježíše, aby mnozí z vás dnes díky Němu a tomuto kázání prohlédli, popřípadě viděli zase o něco lépe než dřív…

Ježíš vrací zrak

Četli jsme si před chvílí úryvek z 9. kapitoly Janova evangelia. V Jeruzalémě byl člověk slepý od narození, fyzicky slepý. Nikdy neviděl modrou oblohu ani zářící slunce. Nikdy neviděl smějící se děti. Přišel ale jeho „šťastný den“. Uviděl ho totiž Ježíš a rozhodl se na něm zjevit skutky Boží. Ukázat na něm, jak Bůh obnovuje. Četli jsme, že „(Ježíš) plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči a řekl mu: ‚Jdi, umyj se v rybníce Siloe.‘ (To jméno znamená `Poslaný´.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl.“ 

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Vyprávějte takovému člověku, co je to radost. On jí byl naplněn! Jak musel být nadšený! Jak musel být šťastný! Poprvé v životě mohl vidět a sám zakusit to, co mu druzí do té doby jen popisovali. Mimochodem, jak pravdivé je to také v duchovní oblasti… Dokud nezažijeme, nevíme, o čem to opravdu je.

Ježíš dává odpočinutí

Ale tenhle „bývalý slepý“ se vzápětí dostal do problémů. Byl předveden před farizeje, židovské náboženské vůdce té doby. Den, kdy byl uzdraven, byla totiž sobota – den odpočinku. Kdo jen si dovolil někoho uzdravovat v den, kdy se nemělo pracovat? Taková byla farizejská logika věcí. Přitom to bylo velmi symbolické, že ten slepý mohl se svým neklidným srdcem v den odpočinku „spočinout“ v Ježíši Kristu, který je Pánem nad sobotou, nad odpočinkem.

SOUVISEJÍCÍ – Významný verš – Jóel

Ale to farizeové neviděli. Zato viděli v Ježíši potenciálního nepřítele, který nezachovává jejich chápání Božích řádů a ustanovení. Vyslýchali proto onoho slepce, který nyní viděl, ale bezvýsledně. Nakonec ho vyhnali na ulici. Ježíš ho tam ale „vyhledal a řekl mu: ‚Věříš v Syna člověka?‘ Odpověděl: ‚A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?‘ Ježíš mu řekl: ‚Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví.‘“ Do této chvíle ten bývalý slepý jen věděl, že mu zrak vrátil jakýsi člověk jménem Ježíš, snad prorok od Boha. Nyní se mu sám Ježíš představuje jako Syn člověka, o kterém stará proroctví mluvila, že Mu bude svěřena věčná moc, vláda, sláva i království. To jsem já, kterého nyní vidíš, jako by mu Ježíš říkal. Já jsem ten Syn člověka.

A ten slepý ho tak opravdu viděl: nejen nově nabytým fyzickým zrakem, ale i vnitřním zrakem, zvaným víra. „On na to řekl: ‚Věřím, Pane,‘ a padl před Ním na kolena.“ Spatřil Ježíše nejen jako člověka v obyčejných šatech, který teď stál před ním. Spatřil v Něm mnohem víc – svého Boha, který v těle člověka přišel, aby i na něm, ubohém, zjevil své mocné dílo, aby i jeho ze svého slitování zachránil z duchovní slepoty a vykoupil ze všech hříchů. Ano, proto opravdu Ježíš přišel, proto žil a zemřel: aby duchovně slepým vrátil zrak, aby zajatcům hříchu přinesl propuštění, aby odsouzeným zvěstoval zproštění všech vin, aby mrtvým přinesl nový život. A ten slepý muž, který prohlédl, byl právě jedním takovým, kvůli kterým Ježíš přišel. A on to poznal.

Ježíš rozděluje

Ježíš shrnul své poslání slovy: „Přišel jsem na tento svět k soudu (neboli k rozdělení): aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“ Co to znamená? Kdo jsou ti, kdo vidí? Pro odpověď není třeba chodit daleko. Hodně lidí u nás je toho názoru, že žádný Bůh není, a pokud přeci, tak že Ho nepotřebují. Jiní si říkají, že na tom nebudou tak špatně, až se před nějakým Bohem ocitnou – žili přece slušně a spořádaně. Zvláště ve srovnání s jinými. Někteří se zase aktivně snaží držet se desatera nebo jiného morálního kodexu.

Přitom ale životně důležitá je úplně jiná věc: totiž postoj člověka k Ježíši Kristu. Kdo si myslí, že na tom je v duchovní oblasti v pořádku, že „vidí dobře“ – ten nabídku Ježíše na „vrácení zraku“ odmítá. O takových Ježíš prohlašuje, že jelikož vidí, budou slepými. Kdo naopak pozná a uzná, že před svatým Bohem sám neobstojí, že ztratil kompas, který by ho vedl správným směrem, že je duchovně slepý – ten nabídku Ježíše přijme, jako by má sestřenice přijala nabídku lékaře ke speciální operaci.

Ježíš tedy opravdu přináší rozdělení lidí: Ti, kdo nevidí, vírou v Něho dostávají úplně nové oči a začínají postupně vidět, o čem dříve neměli ani ponětí, že existuje, nebo jen zdálky o tom slýchávali. Avšak ti, kdo vidí, tj. spoléhají na svůj vlastní zrak (rozum, úsudek, postavení, zásluhy), ti se stávají slepými ve své nevíře. Řečeno slovy apoštola Pavla: „Bůh … vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic.“ (1. Korintským 1:28)

Se zrakem upřeným na Ježíše

Událost se slepcem, kterému Ježíš vrátil zrak a probudil v něm víru, je pro nás nesmírně poučná. Když jsme se jako lidstvo odvrátili od Boha, ztratili jsme vědomí o tom, jak svatý Bůh je, jak odporný je náš hřích, jak hrozivě jsme oslepli. Můžeme sami najít cestu z toho ven? To by jen slepí vedli slepé. Jenom Bůh v Kristu nám vrací zrak. Hleďte proto na Ježíše jako na toho, který přišel kvůli vám. Potom poznáte na vlastní oči víry, co tím myslel, když o sobě prohlásil: „Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.“ (Jan 12:46)

Dej nám zrak, ať spatřujeme světlo, Pane! Amen.

Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 8. května 2022 Foto:Pixabay – ilustrační

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Exit mobile version