Dietrich pracoval pro konspiraci necelé tři roky. 5. dubna 1943 byl zatčen v Berlíně spolu se svou sestrou a s jejím manželem Hansem von Dohnanyi. Důvodem zatčení ovšem nebyl jeho podíl na konspiraci. Tento podíl byl teprve předmětem vyšetřování Gestapa. Dietrich byl zatčen pro “sabotování brannosti Říše”. Právě kvůli tomu, že mu Abwehr – podle obvinění neprávem – vydal potvrzení o nepostradatelnosti.
Dietrich byl uvězněn v berlínském vojenském vězení Tegel. Doufal v brzký proces i v to, že bude propuštěn. Tegel byl snesitelným vězením. Dietrich měl občas povoleny návštěvy, měl přístup do knihovny s odbornou i krásnou literaturou, mohl psát dopisy a posílat je úřední (cenzurovanou) i neúřední cestou. Tyto dopisy po válce uspořádal Eberhard Bethge a vydal pod názvem Widerstand und Ergebung. (Dnes existuje i český překlad.)
Obsahují zkušenost s vězněním a také mnoho inspirativních myšlenek k různým tématům. Mimo jiné v nich Dietrich načrtl úvahy o interpretaci Bible a poslání církve v soudobém sekularizovaném světě. Chtěl je dále rozvést v díle, které nestihl ani začít psát.
Dovolím si jako příklad ocitovat delší pasáž, kterou považuji za aktuální: “Církev se musí podílet na světských úkolech společenského života, nikoliv jako panující, ale jako pomáhající a sloužící. Musí lidem všech povolání říci, co je to život s Kristem, co to znamená “existovat pro druhé”. Zvláště musí vystoupit naše církev proti hříchům pýchy, zbožňování síly, proti závisti a iluzionismu jako kořenům všeho zla. Bude musit mluvit o uměřenosti, opravdovosti, důvěře, věrnosti, stálosti, trpělivosti, kázni, pokoře, střídmosti a skromnosti. Nebude smět podceňovat význam lidského “příkladu” (který má svůj původ v Ježíšově lidství a u Pavla je tak důležitý!); její slova získají důraz a sílu ne samotnými pojmy, ale “příkladem”.” (cit. Na cestě k svobodě, Praha 1991, str. 265).
Po posledním neúspěšném atentátu na Hitlera (20. července 1944) byl Dietrich přemístěn z věznice Tegel do věznice Gestapa na ulici Prince Albrechta. Šlo o přísnou vazební věznici, kde byl držen na samotce. Odtud mohl odeslat již jen málo dopisů. V jednom z nich je báseň Von guten Machten, kterou na konci roku 1944 napsal během těžkého náletu na Berlín. Věnoval ji své matce a přítelkyni Marii. Je to u nás velmi známá a oblíbená Moc předivná.
V únoru 1945 byli Dietrich a další účastníci konspirace převezeni do koncentračního tábora v Buchenwaldu. Stále trvala naděje, že do pádu nacistické vlády se soudní proces již nestihne. Na počátku dubna byli převezeni z Buchenwaldu, kam se blížila americká armáda, dále na jih. Hitler rozhodl o jejich likvidaci v urychleném soudním procesu, který proběhl 8. dubna v koncentračním táboře ve Flossenbürgu. Následujícího dne byl Dietrich popraven, společně s admirálem Canarisem, generálem Osterem a dalšími účastníky konspirace.
Táborový lékař později vydal svědectví, že Dietrich šel po modlitbě na smrt klidný a smířený, s nevídanou odevzdaností Bohu. Až do samého konce si uchoval víru v Boha, který trpí spolu s trpícími a je blízko každému, kdo usiluje o pokoj a spravedlnost mezi lidmi a mezi národy a o milosrdné jednání vůči svým bližním. Svou víru vyznává v Moci předivné:
“Moc předivná nás tiše obestírá,a proto čekám příští uklidněn.Bůh je dnes s námi, svědčí naše víra a bude s námi každý nový den.”
Aleš Zapletal: Teolog, křesťan, člověk Dietrich Bonhoeffer (část 3.)
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Aleš Zapletal Datum: 17. srpna 2020 Foto: Wikimedia Commons – D. Bonhoeffer