Křesťan dnes

Bez kurzu přežití v černobílém světě

 

Neuplyne měsíc, aby médii neproběhla zpráva o skandálu s rasistickým podtextem. Tentokrát palbu kritiky schytala značka Dove za své reklamní video propagující tělové mýdlo. V dnes už staženém spotu se černoška svléknutím trička změní v světlovlasou bělošku, ze které se posléze stejným způsobem stane bruneta s o něco tmavším odstínem pleti.

Živě si dokážu představit, jak v marketingovém oddělení Dove probíhala příprava kampaně. A jakou měli všichni zúčastnění radost, když vymysleli koncept, který zahrnuje kýžený akcent na rasovou rozmanitost. Koncept důvtipně prezentující mýdlo vhodné pro všechny ženy, nehledě na barvu či typ pleti.

A možná by to u radosti z povedené reklamy zůstalo, nebýt nešťastně zvoleného pořadí modelek. Kdyby žena s tmavou pletí byla umístěná až na konci, pravděpodobně by spot žádný poprask nevyvolal. Jenže ať už byl úmysl tvůrců sebečistější, reklama na mýdlo, v níž se tmavá žena změní ve světlou, v roce 2017 zákonitě přinese vlnu kritiky.

Ačkoliv se nejednalo o tuzemskou záležitost, o aféře s Dove informovala většina českých médií. A v publiku vyvolala úplně opačnou odezvu než tu, že je třeba bojovat za svět rasové rovnosti. Co si z humbuku kolem šamponu odnesl průměrný Čech? Pocit, že přehnaná korektnost staví „normální svět“ na hlavu a čím dál víc absurdně oklešťuje svobodu. A kvůli komu? No přece kvůli jiným rasám.

 

 

A tak krůček po krůčku vzniká napětí a nevraživost, ke které jsme ale v Česku přišli jako „slepí k houslím“. Nepodíleli jsme se na kolonialismu, nevozili jsme si do Prahy otroky z Afriky, nefungovala u nás rasová segregace. Vlastně jsme dlouhou dobu s jinými rasami vůbec nepřicházeli do intenzivnějšího styku. Nebyl důvod podobné otázky řešit. Navíc, kolik lidí milovalo filmovou sérii Básníků, kde vystupuje Afričan Mireček? Až do uprchlické krize jsme v našem rybníčku řešili maximálně nesnášenlivost vůči romské menšině.

Vlivem globalizace k nám hysterie ohledně rasové diskriminace začala přicházet ze Západu, a především ze Spojených států. V USA se jedná o téma mnohem výbušnější a aktuálnější. Přece jen to není tak dávno, kdy Afroameričané nesměli v autobuse sedět na sedadlech pro bílé. Jenže konstruktivní snaha o spravedlnost se postupem času plíživě změnila v atmosféru strachu a přehnané podezřívavosti. Rasový podtext se hledá i tam, kde by ho za jiných okolností nikdo nečekal.

A my teď společně s americkou popkulturou přebíráme i tamější mezirasové napětí, které nám ještě donedávna nic moc neříkalo. V kombinaci s hysterií kolem uprchlické krize se situace nesmyslně vyhrocuje, právě i vlivem podobně absurdních mediálně propíraných afér. Nenávistné a rasistické tendence posilují a preference radikálních stran na obou pólech politického spektra se nebezpečně zvedají. Spadli jsme do vřavy černobílého světa bez tolik potřebného kurzu přežití. Kauzy typu „černoch v Lidl letáku“ jen ukazují, že stačí málo, a je oheň na střeše.

Je to celé nešťastné, protože na případy opravdové rasové diskriminace by se bezesporu upozorňovat mělo. Všichni jsme byli stvořeni k obrazu Božímu, i přes svou rozdílnost jsme stejně cenní, a je špatně, pokud to kdokoliv vykresluje jinak. Rasismus je reálný a bohužel stále aktuální. Jenže v dnešním světě jsou až moc často vypichovány naprosté zbytečnosti a virtuálně za ně kamenováni nevinní lidé. Tyto uměle vytvořené skandály pak přehlušují skutečné problémy, berou prostor závažnějším záležitostem a v lidech v lepším případě podporují netečnost. A to je škoda.

Kristýna Gillíková

Ilustrační foto: Flickr/Richard foster

 

Exit mobile version