22. listopadu roku 1963 zemřel profesor, teolog a křesťanský intelektuál C.S. Lewis. Ačkoliv byl jeho odchod nejprve zastíněn smrtí amerického prezidenta Johna F Kennedyho, který byl v ten samý den zavražděn, dědictví C.S. Lewise nepochybně vydrželo dodnes a nebylo by přehnané, kdybychom ho nazvali nejvýznamnějším křesťanským spisovatelem 20. století.
Skromný člověk, jakým Lewis byl, by pravděpodobně odmítl takové označení. Jeho zvláštní schopnost sjednotit křesťanské tradice však zůstává dodnes impozantním výkonem. On sám byl anglikán, ale dnes je stejně uznáván v římském katolicismu jako i mezi konzervativními evangelikály.
C.S. Lewis byl v mládí skeptický ateista a to i kvůli své zkušenosti z první světové války. Jako profesor literatury v Oxfordu pak zažil Boží „přesvědčivé objetí“ a stal se křesťanem.
Svou hlubokou víru spolu s intelektuální zdatností Lewis vyjevil ve své nejslavnější apologetické knize K jádru křesťanství, v níž vysvětluje, jak může víra nejen obstát ve světle otázek, ale i jak může poskytnout uspokojující vysvětlení pro život. Osobnější popis své cesty víry vylíčil ve své knize Zaskočen radostí.
Lewis napsal: „Věřím v pravdivost křesťanství stejně, jako věřím, že slunce vyšlo. Ne proto, že ho vidím, ale protože díky němu vidím všechno ostatní.“ Proti deprimujícímu materialismu byl schopen nabídnout smysl a naději, svět viděný očima víry. Byl obdařen nejen komunikačními dovednostmi a intelektem, ale i nakažlivou představivostí – která byla vyobrazena v dalším populárním díle: Letopisy Narnie, sedm knih napsaných pro děti, ale i dospělé. Vyprávěl v ní okouzlující příběh, křesťanskou alegorii s hlubokým teologickým významem, lev Aslan v jeho díle představuje Krista.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Lewis se oženil s americkou spisovatelkou Joy Davidmanovou, kterou ale ztratil po čtyřech letech manželství, když zemřela na rakovinu. Jak píše McGrath: „Musel přemýšlet nad životními otázkami, protože mu byly vnuceny jeho vlastními zkušenostmi. Lewis není filozofem křesla. Jeho myšlenky byly formovány v žáru utrpení a zoufalství.“ Nikdy nebyl vysvěcen do žádného duchovního úřadu, v anglikánské církvi zůstal laikem. Dosáhl tak mnoho, ale zůstal přístupný, pokorný, nepoznamenaný svou ohromnou slávou. V rozhodující době 20. století nabídl Lewis prorocké svědectví církvi a světu, pozvání k víře, naději a lásce ve válkou zpustošené realitě, která se vzdávala těchto ideálů. To je odkaz C.S. Lewise. Není divu, že nezůstal zapomenut.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
