Křesťan dnes

Církev a chrám v Notre Dame

Oheň značně poškodil historickou katedrálu Notre Dame v Paříži. Dárci z celého světa již přislíbili miliony korun na přestavbu středověké pamětihodnosti, jedné z nejznámějších na světě. Francouzský prezident Emmanuel Macron přirovnal katedrálu k „duší národa.“

Miliardář Bernard Arnault přislíbil dar ve výši 200 milionů eur. François-Henri Pinault, manžel hollywoodské herečky Salmy Hayek, také nabídl na obnovu 100 milionů eur, podobně nadnárodní ropná společnost Total rovněž přislíbila stejnou sumu.

Stavba katedrály byla zahájena v roce 1163 položením základního kamene za přítomnosti papeže Alexandra III. a do značné míry dokončena roku 1345, i když úpravy i nadále pokračovaly na dalších částech chrámu.

V době francouzské revoluce byla katedrála jako symbol spojován s nenáviděným královstvím a církví a bylo plánováno její zničení, ale nakonec posloužila pod vlivem osvícenectví jako ateistický chrám k oslavě lidského intelektu. Následně se využívala pro skladování jídla.

V roce 1801 vrátil Napoleon chrám do rukou katolické církve a o tři roky později se tam nechal korunovat za císaře. Sláva staré katedrály však upadala do takové míry, že se spisovatel Victor Hugo pokoušel zachránit historickou památku a napsal světoznámý román Zvoník z chrámu Matky Boží. Zájem veřejnosti po úspěšné knize spustil národní sbírku na záchranu chrámu, který byl rekonstruován.

Ačkoliv se dnes hlásí ke křesťanství kolem 46 procent lidí, praktikující katolíci tvoří pouze 6 procent francouzské populace. Většina francouzských katolíků omezuje své křesťanské aktivity na události, jako je křest, manželství, smrt a na hlavní svátky církve jako jsou Velikonoce a Vánoce.

 

Chrámy v dějinách církve

Ježíš se svými učedníky vykonal v „Galilei pohanů,“ mimo centrum židovského náboženství, zaměřeného na chrámovou bohoslužbu, největší zázraky. Nejznámější Kristovo „kázání na hoře“ v Matoušovi 5 až 7 proběhlo na polích, mimo židovskou synagogu. Jedno z hlavních obvinění, použité proti němu před židovskou veleradou, byl jeho výrok o chrámu, který zboří a za tři dny vystaví opět, což bylo vnímáno jako útok na centrum židovské náboženské tradice a de facto rouhání proti samotnému Bohu.

Spor o chrám vyústil také ve smrt prvního křesťanského mučedníka Štěpána. Poslední slova byla směřována proti vázanosti izraelského lidu na jeruzalemský chrám v myšlence, že to je to místo, kde přebývá Bůh:

‚Mým trůnem je nebe a země podnoží mých nohou! Jaký chrám mi můžete vystavět, praví Hospodin, a je vůbec místo, kde bych mohl spočinout? Což to všechno nestvořila má ruka?‘ (Skutky 7,49-50)

První křesťané byly odkázáni na veřejné prostory nebo na příbytky majetnějších křesťanů. Ve Skutcích 2,46 se uvádí venkovní část chrámu nebo ve Skutcích 12,12 dům Marie, Markovy matky. Pavel si v Efezu pronajal k vyučováni Bible prostory školy a v závěrečné kapitole Listu Římanům Pavel pozdravoval společenství věřících, kteří se setkávali v domě Akvily a Prisky. Po území Římské říše se využívaly domy, skladové prostory nebo katakomby, k pravidelnému společenství prvních křesťanů.

Situace se zásadně změnila Milánským ediktem. V roce 313 se z Římem pronásledované sekty stalo státem podporované náboženství. To vedlo k stavbám církevních budov po území celé říše. Mezi nejstarší církevní stavby na světě patří kostel Narození Páně v Betlémě. V roce 327 Helena, matka římského císaře Konstantina, označuje místo Ježíšova narození jako místo kostela. Nebo kostel Svatého hrobu v Jeruzalémě jehož cílem bylo označit místo Ježíšovy smrti a vzkříšení.

Americký teolog a publicista Jim Denilson tvrdí, že uznaní křesťanské víry Římem a stavby chrámů za účelem bohoslužeb napříč impériem znamenalo posun ve způsobu, jakým západní kultura chápala podstatu církve.

A ve svém zamyšlení k pařížské tragédii řekl, že kdybyste se křesťana v prvním století ptali, co je to kostel. Nevěděl by, jak odpovědět, a připomíná, že to byla Petrova víra v zjevení, že Ježíš je Kristus, na té víře Bůh vystavil svoji církev, kterou nepřemůžou ani brány pekla. „Oheň, který zničil dvě třetiny katedrály Notre Dame, je skutečně tragédií. Ale oheň nemůže zničit církev Ježíše Krista.“

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi. 

 

Autor: Michal Nosál   Foto: Twitter – Notre Dame

Exit mobile version