Křesťan dnes

Další protestní víkend v Minsku

Bělorusko demonstrace 2020

Už víte, že arcibiskup řkc Kandrusievič nebyl vpuštěn do Běloruska. V sobotu se v „Červeném“ kostele v Minsku konala modlitba za Bělorusko, za oběti represí, za politické vězně, návrat arcibiskupa, celkovou situaci… Modlitba byla vedena jako katolická bohoslužba, byla ale za široké účasti věřících jiných denominací. Úvodní asi půlhodinové „kázání“ měl biskup Jury Kasabucki. Škoda, že neumíte bělorusky, něco tak úžasného se často neslyší. Bylo to biblické Boží slovo, ale zároveň obžaloba režimu a obhajoba protestujících.

Hodně se mezi věřícími řeší, zda se křesťané mají zabývat politikou nebo ne. Důvodem nevpuštění Kandrusieviče přes hranice bylo, že „vlezl do politiky a táhl tam za sebou katolíky“, jak řekl Lukašenko. Biskup Kasabucki položil otázku, co je to politika. Zajímáš se o své bližní – to je politika. Hájíš dobro proti zlu, pravdu proti lži – to je politika! Miluješ svou zemi? To je politická záležitost. Modlíš se za svou zemi? I to je politika…

Kostel byl nabitý lidmi a biskupův proslov lidé – včetně řkc hodnostářů, kteří seděli za oltářem – několikrát přerušili potleskem. To se na bohoslužbách opravdu nestává. Katoličtí kněží jeden za druhým veřejně vyjadřují své pozice, chodí na mítinky; část pravoslavných duchovních se chová podobně. Protestanti se angažují, pomáhají, napsali protest proti nevpuštění arcibiskupa, modlí se, evangelizují, ale nějaká veřejná vystoupení jsem nezaznamenala. Až mi to je líto… I když jeden vesnický protestantský pastor dostal pár dnů vězení za účast v demonstraci. Kdyby se přece jen někdo z vás chtěl podívat na tu úžasnou bohoslužbu, je např. zde https://nashaniva.by/?c=ar&i=258525, arcibiskupův proslov je v minutách 25:45–59:45

V neděli znovu vyšly do ulic stovky tisíc lidí po celém Bělorusku, konal se pochod jednoty pod heslem „Jeden za všechny, všichni za jednoho“. Úřady pořád čekají, až demonstranti začnou rozbíjet výlohy, a oni se k tomu pořád nemají. Přesto protesty už jedno vymlácené sklo mají. Kdo to udělal? To byste nevymysleli. OMON bohužel už zase přitvrdil a začal při zadržování lidi bít obušky. Lidé před nimi utíkali a několik se jich schovalo do kavárny, která za nimi zamkla dveře, aby tam ozbrojenci nemohli. Skončilo to tak, že vrchní velitel skupiny pro boj proti organizovanému zločinu při ministerstvu vnitra obuškem vymlátil sklo ve dveřích kavárny a několik lidí odtamtud vyvlekli.

Další lidé zase před OMONovci skočili do řeky. Tam zrovna byl člun vodních záchranářů, kteří několik demonstrantů vytáhli z vody a odvezli je na druhý břeh (zachránili před OMON). Později tito záchranáři byli zadrženi a t.č. jsou ve vazbě. Během mnohatisícového pochodu skoro nikoho nezadrželi, protože centrum Minsku bylo zaplavené lidmi. Zadržování demonstrantů začalo, až když demonstrace skončila a lidé se začali rozcházet v menších skupinách. Celkem bylo za neděli zadrženo více než 600 lidí po celé zemi. V Minsku se demonstrace účastnilo tolik lidí, že před napevno nainstalovanou kamerou, která nonstop snímala obraz, procházel průvod 1,5 hodiny bez přerušení.

O obdivuhodné kázni, samoorganizaci a solidaritě protestů už jsem psala víckrát. V neděli v ulicích pracovalo 76 dobrovolnických skupin – rozdávali lidem vodu, sbírali odpadky, pomáhali, kde bylo třeba. Z pouličních tlampačů po celou dobu demonstrace znějí každou neděli propagandistické písně. Cílem je přehlušit skandování davu, což je ale prakticky nemožné. Jak poznamenal jeden z novinářů, musí to být strašné zejména pro ty ozbrojence, kteří musejí mnoho hodin stát na místě a dokolečka to poslouchat. Na domech v Minsku všude visí bílo-červeno-bílé vlajky. Úřady čas od času učiní pokus je sundat, lidé je ale brání a vyvěšují znovu a znovu. V neděli využili toho, že mnoho lidí nebylo doma, protože byli na demonstraci. Požárníci s výsuvnými plošinami sundávali z oken a balkonů vlajky a předávali je milicionářům.

V pondělí od rána v Minsku před kavárnou O’Petit, kde v neděli milicionáři vymlátil sklo ve dveřích, stála fronta několika desítek lidí, kteří čekali až 1,5 hodiny, až na ně přijde řada, aby si zde mohli dát kávu a zákusek a vyjádřit tak kavárně podporu a díky za její postoj. Majitel kavárny později v rozhovoru uvedl, že mu ihned po incidentu začalo volat velmi velmi mnoho lidí, kteří nabízeli pomoc, dokonce mu chtěli zdarma opravit ty rozbité dveře… Solidarita, všudypřítomná solidarita.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor: Olga (chce zůstat v anonymitě) Datum> 8. září 2020 Foto: Olga – protesty v Bělorusku

Exit mobile version