V poslední době se mi stává, že když vyjádřím nějaký názor, který není většinový, někteří lidé mne napomenou, že bych neměl své názory vnucovat druhým, zejména ne nevěřícím. Křesťanská morálka je jen pro křesťany. Jelikož mnozí křesťané se chovají nemorálně, mají máslo na hlavě, tak by možná bylo lepší o morálce vůbec nemluvit, protože toto slovo je zprofanované.
Nejprve tedy k tomu vnucování. Někdy mám dojem, že je mi upírán jakýkoli prostor pro rozlišení mezi vyjádřením názoru a vnucováním názoru. Když mne někdo požádá, abych ho zařadil do rozesílacího adresáře mých článků, poděkuji mu za zájem, ale poprosím ho, aby se přihlásil sám – je to velmi jednoduché, stačí kliknout na dan-drapal.cz a tam zaškrtnout příslušnou kolonku a napsat svou e-mailovou adresu. A také mu zdůvodním, proč tak činím. Zakládám si totiž na tom, že své názory nikomu nevnucuji. Komu se ty články nelíbí, může se snadno odhlásit. A pokud chce číst jen články, které se mu líbí, jistě si najde na sociálních sítích příslušnou bublinu.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Co je probuzení
A pak je zde problém těch „profláknutých“, „zprofanovaných“ slov nebo symbolů. Já se jich tak snadno vzdát nehodlám. Slova mívají někdy určitý původ, označují nějakou realitu, a někdy se jejich význam posouvá, což může být problém. Když mi třeba vnuk řekne „je to epický“, pak tím nemyslí něco, co je v kontrastu se slovem „lyrický“, ale…
V tomto případě ten posun moc nevadí. V jiných případech jde ale o hodně. Vzpomínám si na jednu redaktorku, která se Jordana Petersona ptala, zda věří, že „transžena je skutečná žena (real woman)“. Když je pak něco zakázáno nebo nařízeno, může vládnoucí moc manipulovat celou společností. Samozřejmě jen do určité míry; realita nás vždycky nějak dožene. Mezitím lze ale napáchat hodně zla: Může to dojít tak daleko, že budou z oficiálních dokumentů odstraněna slova „otec“ a „matka“ a budou nahrazena slovy „rodící rodič“ nebo „kojící rodič“ (breast-feeding parent). Zkoumejme tedy význam slov – jak ta slova vznikla, kdy se začala používat a proč. A vyjadřujme se pokud možno přesně (viz desáté pravidlo z Petersonových dvanácti pravidel pro život). Slovo morálka nemůže za to, že lidé jednají nemorálně. Pokud si slovo morálka zakážeme, lidé nebudou jednat morálněji.
Bohu záleží i na nevěřících. V poslední době se mluví o „abrahámovských dohodách“. Určitá morální pravidla jsou universální a platí pro všechna hlavní monoteistická náboženství. Tato pravidla jsou obsažena v Dekalogu (Desateru), a proto by se mělo Desatero vyučovat na všech školách, a to už na prvním stupni.
Jistě, nejsem naivní, je mi jasné, že znalost Dekalogu sama o sobě z nikoho věřícího člověka neudělá.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Proč jsem moralista
Častým argumentem pro postoj „nevnucujme nevěřícím naši morálku“ je konstatování, že církev se zkompromitovala tím, že duchovní zneužívali chlapečky a holčičky, někteří církevní hodnostáři kradli, nebo že někdo nevěřící se chová lépe než leckterý věřící. My ale přece víme, že když člověk uvěří v Boha, nestane se z něj rázem světec. Ano, mnozí křesťané se chovají nevhodně, ale jde přece o Boha, ne o křesťany. A Bůh se nijak nezkompromitoval. Stále platí, že „Bůh je světlo a není v něm žádná tma“.
Chápu, že si lze představit hřímajícího a pokryteckého křesťana, nejlépe nějakého duchovního, který káže proti hříchu, ale sám hřeší a dokáže být neuvěřitelně protivný. „Kvůli takovým lidem se nemohu stát křesťankou,“ slyšel jsem nejednou. Zkus se stát křesťanem nebo křesťankou kvůli Bohu.
Apelu na to, abychom jednali morálně, a varování, že pokud budeme o morálce mluvit, ale sami budeme hřešit, staneme se nevěrohodnými, dobře rozumím. My křesťané máme v této věci dokonce velkou výhodu: Víme, jaké to bylo, než jsme uvěřili. Většinu námitek, které lidé vznášejí proti víře, jsem kdysi vznášel taky. Po obrácení mi došlo, že na posledním soudu nebudeme moci říci: „Já jsem s tebou, Bože, nechtěl nic mít, protože soused jednal nemorálně.“
A tak hodlám o morálce mluvit a psát i nadále. Nicméně opět musím dodat slovo do vlastních řad. Pokud přijde „zpětný náraz“ a veškeré postmoderní progresivistické výstřelky se najednou začnou jevit jako hrozná hloupost a rovněž i jako na dětech páchaný zločin, nepodlehněme omylu, že národ se stane morálním, pokud se změní legislativa. Legislativa by se měla měnit až jako poslední – do té doby musíme dokázat, že jsme tolerantnější než naši odpůrci. Mnozí právníci schvalovali postup progresivistů proti pochodu pro život. Mám obavy, co se stane, až budou takoví lidé soudci, advokáty nebo politiky, když nyní souhlasí s upíráním ústavních práv lidem s jiným názorem. Pokud bychom se chovali stejně, moc by si tento národ nepolepšil.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 18. června 2025 Foto: Pixabay