Revue pro teologii a duchovní život SALVE věnovalo jedno své číslo (3/2022) fenoménu konspirace. Se zvědavostí jsem se do něj pustil. Ne že bych očekával, že se konečně dozvím, „jak to doopravdy je“, ale zajímalo mne, jak o konspiračním myšlení obecně i o některých konspiračních teoriích konkrétně (které zejména v souvislosti s covidovou hysterií a s událostmi kolem presidenta Trumpa vyhřezly do veřejného prostoru více, než bývá obvyklé) smýšlejí lidé tak či onak inspirovaní křesťanským pohledem na svět.
Konspirační myšlení jako odmítnutí chaosu a náhody
Texty vesměs chápou konspirační teorie jako „bizarní a těžko uvěřitelné“ interpretace světa, snažící se odhalit, co se odehrává za oponou dějin a kdo určuje, jakým směrem se bude příběh vyvíjet. Na snaze porozumět světu a jeho pohybu není samo o sobě nic špatného. Problém nastává, pokud interpretace neodpovídá realitě, zejména tehdy, když „hybatel“ dění či jeho motivace jsou nesprávně identifikovány. Tehdy se teorie mohou stát nebezpečnými. Proč? Nepravdivé teorie svým neadekvátním výkladem nepřehlednou realitu ještě více zatemňují, navíc ji deformují, když chybně identifikují viníky – a tím vytvářejí obraz nepřítele, což je pro společnost vždy škodlivé. Takové teorie často pracují se strachem, což nebývá moudrý rádce. Navíc, v prostředí, syceném konspiračním myšlením, může „kolektivní trauma“ snadno vést až k legitimizaci metod (myslí se především násilí), které by za normální situace byly nemyslitelné, ale zápas s odhalenými „spiklenci“ je v myslích zastánců dané teorie ospravedlňuje…
SOUVISEJÍCÍ – David Floryk / Křesťané by měli surogátní mateřství zcela odmítnout, naléhá Katy Faustová
Dobrá, chápu, čeho se zde kritikové obávají a tyto obavy do značné míry sdílím, v tomto ohledu je pokus o uchopení fenoménu „konspiracionismů“ a jejich společenské dynamiky smysluplný. Pokud jde o konspirační myšlení jako takové, lze nalézt v textech i několik dalších trefných postřehů.
Především, určitě není užitečné označovat každou názorovou neshodu konspirační nálepkou. Zkušenost s převzetím nespolehlivých či zavádějících informací má snad každý z nás, proto je na místě zdrženlivost a určitá pokora. Ani pověry a předsudky, ani záměrné lži, ani snaha hledat jednodušší alternativní vysvětlení těch či oněch událostí či jevů, nic z toho ještě není samo o sobě konspirací! Dbejme na respektování svobody projevu, dávejme pozor na férovost diskuse, zahánění oponenta do kouta či jeho umlčování není diskusí, naopak u něj může „konspirační“ optiku jen posílit! Navíc, bude-li se nálepka „konspirační teorie“ dávat automaticky všemu, co se odchyluje od mainstreamu, situace se nezpřehlední, naopak nálepka ztratí smysl.
SOUVISEJÍCÍ – David Floryk / Hrajte drejdl – a děkujte Bohu!
Stejně tak může být docela dobře možné, že příklon ke konspiračnímu smýšlení je v mnoha případech reakcí na současný zesilující se diskurz viny, sebemrskačství a historického revizionismu. Ekonomická, migrační, klimatická i covidová krize, každá z nich svým způsobem, totiž klade zásadní otázku po zdroji zla ve světě. Kdo za to může? My, odpovídal mainstream, my všichni, my sami jsme stvořili nespravedlivý systém, utlačujeme druhé, devastujeme planetu… Nikoliv, reagují „konspirativní teoretici“, odmítáme nést vinu, kterou jsme nezpůsobili, vinu za zločiny mocných, ziskuchtivost korporací, zkorumpovanost politiků, machinace spiklenců… V tomto smyslu by tedy příklon ke konspiračnímu myšlení bylo možno chápat jako jakési kolektivní odmítnutí historické viny, kterou v posledních letech uvaluje na Západní civilizaci progresivistická levice.
A do třetice, ano, stejně tak je možné, že za „konspiračním“ myšlením se často skrývá jakási podvědomá snaha popřít chaos a nahodilost, zpřehlednit nesmírně složité a komplexní společenské jevy současnosti, nesené nespočetným množstvím vzájemně překrývajících se aktérů a motivací, a dosadit je do tradičních schémat boje dobra proti zlu, odhalit „kdo je kdo“ – a tak dát světu opět smysl. Nu, nemyslím, že by tato psychologizace vystihovala celou pravdu o původu spikleneckých teorií, nicméně opět, je docela dobře možné, že pochopitelná lidská potřeba morálního rámce, který by dnešnímu na hlavu postavenému světu vracel úběžníky dobra a zla, skutečně může stát v pozadí oni podivné náklonnosti řady dnešních „obyčejných“ lidí těmto teoriím naslouchat…
Nebo konspirační myšlení jako patologie?
Kdyby zůstalo jen u těchto a podobných varování, jen u snahy odhalit a pojmenovat mnoho „pokřivených zkratek“ i v křesťanském myšlení – neměl bych dále co namítat. Avšak editorial celého čísla jaksi předběhl texty, které měl uvádět, a hned v úvodu nabídl závěr: veškeré konspirační myšlení je patologické, je to nezdravý extrém, který má být „zdravým křesťanstvím“ odmítnut – a to prý proto, že „svět i lidstvo jsou principiálně dobří a naše aktivní spoluúčast na budování Božího království nebude žádnými pekelnými mocnostmi přemožena“.
Musím říci, že takový rychlý soud jsem skutečně nečekal. Samosebou, fantasmagorie typu démonických mimozemšťanů či sionských mudrců je třeba odmítnout. Ale tím přece není zdaleka vše vyřešeno! Varování před úskalími konspiračního myšlení beru vážně, přesto však se domnívám, že pozorný čtenář Bible může z tématu vytěžit ještě víc.
SOUVISEJÍCÍ – David Floryk / Přidáte se k Adventnímu spiknutí?
Není pochyb, že biblický pohled na vyvrcholení lidských dějin je optimistický a plný naděje. Počítá totiž s návratem Krále, se znovunastolením Boží vlády nad porušeným stvořením, vyhlíží novou zemi a nové nebe, kde bolesti již nebude a sám Stvořitel setře svým dětem každou slzu z očí. Všechna dobrá očekávání budou naplněna, každý dostane, po čem doopravdy toužil. O konečném vítězství tedy není pochyb.
To však je až poslední dějství celého dramatu, v těch předcházejících dějstvích platí, že „svět ve zlém leží“, neboť vinou lidí je vydán do rukou svévolného „Vládce tohoto světa“, který stále v mnoha podobách a převlecích přichází, aby „kradl, zabíjel a ničil“. Nejsem jist, že „svět i lidstvo jsou principiálně dobří“, naopak sdílím naději, že „žádnými pekelnými mocnostmi přemoženo“ nebude Boží království a ti, kteří do rukou Krále složili své životy, což ovšem neznamená, že budou uchráněni utrpení, bolestí a smrti.
Dějiny jsou dějinami konspirací
Bible přece moc dobře ví o tom, že globální spiknutí proti Božímu království existuje, a to už od Ráje, kdy ďábel v převleku (zakonspirován!) vytáhl svou „fejkňůs“… Bible počítá s tím, že národy běsní, mocní a bohatí konspirují, kují pikle, povstávají a srocují se (Sk 4,26). Proč? Aby se zbavili Boží vlády, odhodili jeho řády (Ž 2), změnili „časy, doby i práva“ (Dan 7,25), zařídili si svět bez Něj po svém.
A nejen Bible, ale i historie dosvědčuje, že se to skutečně děje, že bohatí chtějí víc bohatství a mocní ještě víc moci. Dějiny jsou plné zrad a spiknutí (odhalených, i těch dokonaných), plné zákulisních jednání, tajných dohod, převratů a revolucí – a ty se bez důkladných konspirací provést nedají. Ostatně, každý moderní stát (včetně našeho) má své diplomaty, kteří skryti zrakům veřejnosti vyjednávají v zájmu státu, i svou „tajnou službu“, která má „konspiraci“ přímo v popisu práce…
Dnes je například již veřejným tajemstvím, co se za komunismu úzkostlivě tajilo. Vůdce ruských bolševiků Lenin pobýval po úspěšné únorové revoluci v roce 1917, která svrhla cara, v exilu ve Švýcarsku, domů se neodvážil. Byla to německá tajná služba, která Lenina a jeho revolucionáře na jaře 1917 propašovala v zamčeném vagóně přes válčící Evropu do Petrohradu. Cílem bylo pomoci bolševikům převzít moc, aby následně – jak Lenin sliboval – uzavřeli separátní mír a ukončili účast Ruska ve válce proti Německu. Odhaduje se, že Německo tehdy poskytlo bolševikům podporu až 300 milionů zlatých marek… Hle, konspirace par excellance! Císař Vilém – s trochou nadsázky – zaplatil Leninovi revoluci! Myslím, že tenhle konspirační případ je docela ilustrativní. Dosáhli spiklenci svého cíle? Ano, Rusko se skutečně po „VŘSR“ z východní fronty stáhlo, ale všichni víme, jakou katastrofou bolševická revoluce byla a k čemu vedla. Neplatí spíše ponaučení, že žádný lidský plán se nikdy zcela nevydaří?
Proč nás to tak irituje?
Co nás tedy na fenoménu „konspiračních teorií“ tak popuzuje, proč je dnes jakákoliv zmínka o „spiknutí“ ve slušné společnosti tabu? Máme za to, že „dnes“ se to již neděje? Že „nám“ se to stát nemůže? Dneska už tajné služby za kulisami neintrikují? Moc nekorumpuje, bohatství nesvádí, politici nelžou, byznys nepodvádí, media píšou čistou pravdu, elity nikým nepohrdají, všichni se milujeme? A jediný problém je Putin a jeho trollové? Takhle vidíme náš svět? Pokud ano, tak růžové brýle rychle dolů! Vždyť pokud si zakážeme o potenciálním nebezpečí možných konspirací proti lidské svobodě byť jen uvažovat, můžeme se stát slepými vůči skutečným hrozbám. A to si pište, že tu jsou!
Svět není bezpečné místo
Myslím, že žádná konspirační teorie nemůže nabídnout konečné „vysvětlení“ situace dnešního světa, tak jednoduché to věru není. Nicméně jsem přesvědčen, že mnozí se přesto konspirovat pokoušejí (tedy: využít skrytě, za kulisami, mimo světla ramp, svého vlivu, peněz a moci, aby se věci vyvíjely v jejich prospěch, podle jejich plánů). Že nás dějiny učí, že žádný lidský plán nevyjde na 100%, je podle mého pravda, ale mnozí to přesto zkoušejí. Vždyť to vidíme kolem sebe, jak globální korporace a nadnárodní instituce silou svých peněz a vlivu vnucují svou agendu celým státům. Že bohatí jsou stále bohatší a chudí stále chudší. Ti, co mají moc a bohatství, prostě chrání svoje – častokrát vzájemně protikladné – zájmy. Nic nového pod sluncem!
To, čeho jsme dnes svědky, není ani tak globální spiknutí, ale spíše globální synergie mnoha rozmanitých sil, jež není naplánována ani centrálně řízena. Je to zkrátka synergie hříšných motivů, pošahaných idejí a silných politických a byznysových zájmů. Možná, že nemají ani společný motiv – každá z tisíců těchto „soft konspirací“ sleduje svůj vlastní cíl – vzájemně si vyhovět, navzájem si neškodit, všichni na tom vydělat. Jejich metody se však velmi podobají – potlačování demokratického řádu jako neefektivního, popírání pravo-levého ideového střetu jako zastaralého, diktatura expertů, expanze „nevládek“, zbožštění vědy a fascinace technologiemi, primát emocí nad rozumem – a vedou neomylně k podobným důsledkům, jako je oslabování svobody, pohrdání lidskou přirozeností, podlamování přirozených institucí, jež svobodu chrání (rodina, víra, národ, stát, svobodný trh)…
Co říci závěrem? Ne, opravdu se nemusíme žádných smyšlených konspiračních teorií, ale ani skutečných spiklenců bát – ale současně před jejich konspiračními rejdy proti Božím řádům nezavírejme oči! „Když se věci správně pojmenují, hned je jasné, oč jde“, radí v listě Efezským apoštol Pavel. Na místě není ani hysterie, ani naivita. Na místě je odvážná důvěra!
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je publicista Datum: 19. května 2023 Foto: