Nebyli jsme v Čechách zvyklí, aby se nás dotýkaly světové katastrofy. Slova jako terorismus, uprchlická krize, hlad, nedostatek, pandemie, války pro Čechy znamenala nepříjemné informace, ale nic víc. Někteří si dokonce gratulovali k naší holubičí povaze, díky které se tady nemlátíme, jiní k tomu, jakou výhodu má naše švejkovská povaha, která problémům čelí příslovečným humorem. To, jak jsme skvělí a jedineční, se nakonec potvrdilo ve sloganu „best in covid“. První dny a měsíce pandemie optimistům potvrdily, „že prostě jsme nejlepší“. Náš premiér se pasoval do role špičkového krizového manažera, který po světě rozdával rozumy, jak zvládnout covid, a kterého by nám mnozí mohli závidět.
Když na konci léta přišlo od mnohých odborníků i od tehdejšího ministra zdravotnictví varování, že se pandemie vrací, že je třeba nasadit opět roušky, vrchní krizový manažer a premiér v jedné osobě tato varování odmítl a následky na sebe nedaly dlouho čekat. Po pár měsících je všechno jinak a jako národ jsme v situaci, na kterou nejsme absolutně zvyklí. Najednou se katastrofa týká i nás, a to dokonce nejvíce na světě. Už to nejsou „ti druzí“, ale my! Jakkoli mnoho lidí v naší zemi prožívalo svoje osobní dramata, jako národ tuto situaci neznáme a dlouho jsme ji nezažili.
V těchto a podobných situacích více než kdy jindy vyniká, kdo je ve vedení. Z dějin ale i ze současnosti jsou známé slavné proslovy k národům, ve kterých velcí lídři dávali naději a šli příkladem. G. L. Flynn, generálporučík Námořní pěchoty USA napsal: „Pravou cenou vedení je ochota klást potřeby ostatních nad své vlastní. Velkým vůdcům opravdu záleží na těch, které mají tu čest vést, a chápou, že skutečnou cenou privilegia vést je potlačení vlastních zájmů.“ Sami si odpovězte, zda toto lze povědět o vedení naší země…
Problém naší země totiž není jen problém s virem, možná stejný problém je s vedením. Vedoucí mohou chybovat a lidé jim jsou ochotni leccos prominout, pokud vidí příklad, zájem, ochotu k oběti, pokud slyší slova, která sjednocují a dávají naději. Naše země toto vedení postrádá a v době pandemické krize tato realita vyvstává velmi zřetelně. Jenže řečeno s knihou Přísloví „kde není vedení, rozptýlen bývá lid“. Souběh papalášství, chaotických, nelogických a nejasných rozhodnutí, podivných zakázek od ještě podivnějších firem, pohrdání skutečnými odborníky, chřadnoucí a podivnými individui obklopený prezident, na sebe strhávající pozornost premiér…
Toto vše a mnohé další v mnohých lidech budí nejen pocit marnosti, ale i strach a nedůvěru co bude dál. Slovy Přísloví tato realita „rozptyluje lid“. Pokud je slabé, arogantní či zkorumpované vedení, společnost se rozpadá, „rozptyluje“ na malé jednotky, které bojují o přežití. Došli jsme do stavu, kdy lidé nevěří vedoucím a vedoucí nevěří lidem a to není dobré.
Zároveň ale ani tato realita neomlouvá nezodpovědné chování některých lidí. Stále totiž platí individuální etika, kterou vidíme v Písmu a která vede každého jednotlivce k zodpovědnosti za to, co koná nezávisle na „těch nahoře“.
Jsme před velmi náročnými třemi týdny, kdy část národa půjde do izolace, ale průmysl pojede dál. Skutečně nelze zavřít průmysl? Nevím, ale pokud jsou pracoviště jedním ze dvou hlavních zdrojů nákazy a pokud průmysl skutečně nelze uzavřít, pak proč plošné testování ve firmách má být od března jen dobrovolné a to až do doby, kdy stát zajistí dostatek testovacích sad? Souhlasím s tím, že „teď musíme vydržet“, jenže podobných otázek a nejasností je mnohem více… a kde není důvěra v pevný charakter vedoucích, tam snadno vznikají domněnky o průmyslových lobby atd.
Nechci se vézt na vlně laciné kritiky, nechci tvrdit, že za všechno mohou „ti nahoře“ a v rámci svých možností a vlivu budu dělat všechno pro zmírnění pandemie. Zároveň se chci modlit za to, aby se Pán Bůh smiloval nad naší zemí a aby dal, aby se do jejího čela dostali lidé moudří, kteří ctí Jeho zákony. A aby, řečeno s Marií, „Bůh prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil“. Nebudu jmenovat, koho má Pán Bůh svrhnout, protože jen Bůh vidí do srdce lidí a to mě nakonec osvobozuje…
Autor je předseda Rady Církve bratrské Datum: 1. března 2021 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.