Křesťan dnes

Denní zamyšlení – 21. ledna 2017

 

Hospodin jej však uklidnil: „Pokoj tobě; neboj se, nezemřeš.“ I vybudoval tam Gedeón Hospodinu oltář a nazval jej: „Hospodin je pokoj.“

Sd 6,23-24

Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!

J 14,27

Rád se zdravím s druhými lidmi, podávám jim pravici a pozdrav volím podle situace: „Dobrý den“, „Ahoj“, „Čau“… Při bohoslužbách je většinou stejné gesto podání ruky (prý původně jako důkaz, že je ruka prázdná a neskrývám v ní nic, čím bych druhého ohrožoval) doprovázeno pozdravem „Pokoj tobě“. A to i v situaci, kdy druhé osobě jinak vykám. Při každém pozdravu se snažím myslet na to, že jde o přání dobrého dne. Při pozdravu „Pokoj tobě“ je v tom však přece ještě něco víc. Jde o přání Božího pokoje. Přijímám s vděčností přání Božího pokoje od druhého a druhému je tlumočím. Gedeón se bál, že zemře, protože viděl Božího posla tváří v tvář. Ten ho však ujistil, že setkání s Božím poslem není ke smrti, ale k životu. „Hospodin je pokoj.“

Bože, děkujeme za tvůj pokoj, který vnášíš do našich nepokojů.

Dt 33,1-4(7.12-16) * L 6,27-35

 

Zdroj: Ůvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Evangelická církev metodistická

 

 

 

Exit mobile version