Hospodin je ve svém svatém chrámu. Ztiš se před ním, celá země!
Abk 2,20
Přišli jsme se mu poklonit.
Mt 2,2
Ticho je veliký dar. A má vícero podob. Jiné je ticho ulice, když večer usne město, a jiné je ticho vnitřního chrámu v naší duši. Zbytečně hledáme Boha všude kolem, pokud ho nehledáme v sobě. Asi jste četli Komenského alegorické veledílo Labyrint světa a ráj srdce. Poutník na konci příběhu dochází k poznání, že celý náš svět je toliko kulisou něčeho daleko podstatnějšího, a tím je naše srdce. Ne fyzický orgán, ale duchovní srdce uvnitř duše. A to je přesně ten chrám, kde přebývá Bůh. V tichu a ve věčné důstojnosti. Pokud se chceme s Bohem setkat, nikam nespěchejme, nevrávorejme ode zdi ke zdi, zastavme se, ztišme se a vnímejme. Až tehdy můžeme zaslechnout jeho tichý hlas.
Svatý Bože, ty přebýváš v tichu věčnosti a promlouváš k nám skrze toto ticho; nauč nás vnímat tvou svatou přítomnost všude, kde jsme.
Mt 4,1–11 * Žd 4,14–16 * Gn 3,1–24
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení