Opět zde však bude slyšet hlas veselí, hlas radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty, hlas těch, kteří vybízejí: Chválu vzdejte Hospodinu zástupů, protože Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.
Jr 33,10-11

Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.
J 3,29

V obou textech slyšíme o ženichovi, za nějž bývá označován Pán Ježíš, a nevěstě, ke které je přirovnávána církev. Svatba je většinou veselá a radostná událost, na kterou se všichni těší, dlouho ji připravují a nakonec si ji pořádně užijí. Když se ženich s nevěstou upřímně milují, žijí pak spolu šťastně až do smrti. Bylo by moc hezké, kdyby náš život v církvi byl co nejčastěji právě jako svatba – radostný a veselý, abychom se na každé další společné setkání upřímně těšili, protože ženicha z celého srdce milujeme a toužíme s ním strávit celý svůj život. A protože víme, že na svatbě potkáme celou naši velikou rodinu, se kterou se vždy moc rádi vidíme.
Děkuji ti, Pane, že k nám přistupuješ jako ženich ke své nevěstě. Prosím, ať je každé naše setkání jako svatba – ať přináší radost a štěstí.

Gn 2,1-3 * Jl 4,1-21