Uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje.
Ž 147,3
Brzy ráno šly k hrobu. (…) Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký.
Mk 16,2.4
Žalm 147, to je velká chvála Boha a jeho skutků. Ty ukazují Boží charakter. Jaký je Bůh vůči nám? A vůči svému stvoření? Milosrdný a soucitný. Sklání se k člověku – zvlášť k tomu trpícímu. Ještě víc: je s námi. Kde je Bůh, když my nebo kdokoli jiný z tvorů trpí? Co na to odpoví víra? Kde je, když na srdce doléhá zkroušenost? Co na to odpoví víra? Ze všech lidí a tvorů je nejblíž právě těm zkroušeným a všelijak poraněným. Boží přítomnost představuje vždycky tajemství. Ale toto bude ze všech asi největší: Bůh svou přítomností uzdravuje. Rány srdce mohou být zahojeny. A taky budou. Už to začíná. Nedovedeme toto tajemství vysvětlit, ale smíme v něm žít a tak ho přirozeně přibližovat i lidem kolem nás.
Pane, mnohé věci nás trápí a zraňují, ale ty přicházíš uzdravit naše srdce.
Zj 3,1–6 * Sk 21,1–14
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení