Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo.
Ž 14,3
Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.
Mt 7,14
Je to jeden ze žalozpěvů, které v Bibli máme. Žalozpěv nad tím, jak to na světě chodí. Už v prvním verši je tragický popis našeho světa: „Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá.“ Možná to znáte sami. Chcete někoho potěšit, ale místo toho ho naštvete. Chcete něco hezkého vybudovat, a nepovede se to. A jak nakládáme s přírodou, to by bylo na dlouhé povídání. Kolik tam toho pokazíme! Daleko horší ale je, že my sami jsme zkažení. Jak můžeme něco napravit, když sami potřebujeme nápravu? Apoštol Pavel v 7. kapitole listu Římanům píše: „Jak ubohý jsem člověk! Dělám to, co nechci, a nemohu si pomoci!“ Přesto si nemusíme zoufat. Pán Ježíš přišel právě proto, aby nám dal z této situace východisko. Odpuštění, nový počátek, naději. Žalozpěv se mění v chvalozpěv!
Díky, Pane Ježíši.
Mt 16,24–28 * Ř 10,5–15
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení