Šíří se – a hrozí to i u nás – skutečně zhoubné a peníze daňových poplatníků zneužívající „korektní“ nesmysly o „rovnosti žen a mužů“, které by měly zahrnout dokonce lživé a zkreslené přepisování historie ve školních učebnicích. Na správné straně, tedy proti těm nesmyslům, se angažuje jeden bratr v Kristu, kterého si v ledasčem – nejen pro tento postoj, ale například i pro jeho krásnou rodinu – opravdu vážím.
Týž bratr ale zuby nehty bojuje proti kazatelství a vedoucí úloze žen v církvi, ačkoli Pavlův tzv. příkaz mlčení žen a bránění jim ve vyučování je ohlasem zcela speciální situace ve starověkých sborech a není správné aplikovat ho paušálně a bez rozmyslu na dnešek, jak bylo konkrétně a historicky odborně rozebráno v jednom loňském čísle Života víry věnovaném této otázce. (Jistěže je celé Písmo inspirované, ale něco se zcela univerzální a nadčasovou platností, kdežto něco – a to i v tomto případě – bylo aktuálně inspirováno pro řešení konkrétní dobové a/nebo místní situace – podobně jako rozhodnutí jeruzalémského koncilu o nejedení masa obětovaného modlám později Pavel ve změněné situaci koriguje tím, že máme jíst vše, co se prodává nebo co nám kdo předloží, a zdržet se pouze tam, kde je třeba ohledu na bratra slabého ve víře.)
Dotyčný bratr na potlačení duchovní služby žen na předních místech v církvi dokonce založil vlastní web. Podle mne házení skutečně zhoubného genderismu (včetně změny pohlaví a podněcování k ní nezletilých) a služby sester, která na jejich místa vyslal Duch svatý a které skutečně slouží v plné závislosti na Božím vedení, do jednoho pytle je sčítáním jablek s hruškami nebo koček se psy. Něco jiného je současné levicové hnutí, které chce vymazat rozdíl žen a mužů proti Bohem dané přirozenosti, což je čistě lidská a v pozadí ďábelská záležitost ateistů, a něco jiného úzkoprsé bránění vanutí Ducha svatého, který povolává, koho chce, a někdy opravdu i ženy do čela, kteréžto úzkoprsé, nespravedlivé a v podstatě bezbožné politiky proti tomu se dopouštějí žel právě mnozí znovuzrození křesťané, a dokonce nejen muži. Ani si neuvědomují, že tím kladou Bohu meze a připravují církev o mnoho požehnané služby právě ze strany jím povolaných žen.
Zažila jsem obojí extrém. Poznala jsem muže, který svou manželku, jež se z dobrých důvodů chtěla starat jen o domov a o sbor, nutil do zaměstnání, Nejenže se tím proviňoval proti slovu Písma o povinnosti muže milovat svou ženu jako vlastní tělo a starat se o její potřeby, nýbrž nebyl ani ochoten uznat, že by v daném případě svou ženu dvojí prací – v zaměstnání i v domácnosti – neúměrně, ba nesnesitelně zatížil a nebyla by pak ani schopna intimního soužití, které je podle Písma rovněž vzájemným úkolem manželů.
A zas naopak jeden bratr, který sloužil jako kazatel v jedné evangelikální církvi a vyznával zásadu, že žena se má starat jen o domácnost a rodinu, k tomu svou ženu vysloveně donutil – dokonce myslím, že jí zabránil dokončit vysokou školu. Zdá se mi, že úplně šťastná v tom nebyla, i když se tak tvářila – že se ve skutečnosti jen podřídila. A jiné ženě, která mu ukázala své knížečky, které nakreslila a napsala pro děti v jednom sboru, vynadal, že se zabývá takovou neženskou, nedomácnostní prací určenou pro jiné děti než její vlastní – ačkoli v té době žádnou rodinu, o niž by se mohla starat, neměla, a ačkoli taková výtvarná a literární tvorba byla a je jedním z jejích hlavních poslání od Boha.
Oba ti muži, ač každý na opačném konci spektra, porušili důležitou zásadu, která snad pochází od Aurelia Augustina (od nějž jinak určitě neberu vše, křest miminek a kult panenství a panictví jako nejcennějšího postavení rozhodně ne): v podstatném svornost, v nepodstatném volnost, ve všem láska. Jak známo, zavírat ženy do kuchyně a bránit jim ve vzdělávání je tendencí ultrapravicových totalitních režimů, např. nacismu (u nás se to projevilo už v Hitlerovi podlézající druhé republice) nebo islámu. Tahat je z té kuchyně a z dětského pokoje, když jsou tam šťastné a opravdu vědí, že je to jejich úkol a výsada, do továrních hal a na všelijaké řečnické tribuny je zas specialitou režimu komunistického a dnešního korektně-levicového mišmaše, který chce z (Bohem z dobrého důvodu rozdělených) pohlaví, ras a kultur udělat beztvarou jednotnou hmotu snadno ovladatelnou a zpracovatelnou ďáblem. A tísněny mezi těmito dvěma ohni trpí i Pánu opravdově oddané, vážné a zodpovědné ženy skutečně povolané Pánem do duchovní, někdy opravdu i přední a odpovědné služby: na jedné straně je diskreditují feministické dračice, které čistě pro seberealizaci vedou nějaké ve skutečnosti bezbožné „sbory“ a k tomu třeba navrch praktikují smilstvo či homosexualitu, na druhé straně jim ústa zavírají křesťané, kteří navzdory své znovuzrozenosti nejsou ochotni slyšet vanutí větru, který věje, kam chce – totiž Ducha svatého.
Nepředpokládám, že tyto noviny čtou levicoví a korektní aktivisté, a kdyby si přece jen některý tuto úvahu přečetl, že by na ni reagoval jinak než úsměškem. Křesťanské čtenáře však vážně prosím, aby se zamysleli, zda snad právě oni sami se nenechali deformovat některým ze zmíněných extrémů.
Autor: Ivana Kultová Datum: 26. února 2021 Foto: Naassom Azevedo, Unsplash, ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv