Žalmy 150:3-6 … Chvalte Boha zvukem polnice, chvalte ho harfou a citarou, chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou, chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými! Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja
Milí přátelé a milovníci hudby!
Předpokládám, že jste milovníci hudby, neboť jste přišli dnes večer na hudební nešpory. Přišli jste si poslechnout – a někteří z vás i zahrát – vybrané části z děl skladatelů Händela, Vivaldiho a Bacha. Hudba samozřejmě není jen ta vážná, klasická, ale je také hudba populární a existuje bezpočet hudebních žánrů, stejně jako hudebních nástrojů. A tak si prakticky každý můžeme vybrat styl hudby, který se nám líbí. Jen málo lidem hudba naprosto nic neříká.
Hudba jako fenomén i dar
Když se nad tím zamyslíte, hudba je stejně úžasný fenomén. Vezměte si, jak je podivuhodné, že existuje toto mechanické vlnění, chvění šířící se prostředím, kterému říkáme zvuk; a to, že existuje člověk s obdarováním vynalézat a ovládat různé hudební nástroje, které vydávají líbezný zvuk; a že člověk má zároveň schopnost zvuky slyšet, vnímat, rozlišovat a skládat do hudebních kompozic a nalézat v tom všem ještě potěšení. Dokážete si představit svět, kde by neexistovala hudba? Žádné skladby, žádné písně, žádné melodie, žádné nástroje. Jak chudý by takový svět bez hudby byl! Lidé neslyšící mají v tomto směru bezesporu velkou nevýhodu.
SOUVISEJÍCÍ – Tak trochu jiný Mojžíš
Hudba je zkrátka dar – dar, který tomuto světu a nám v něm dal Tvůrce všeho. Dal nám ji, protože věděl, jak velké věci hudba dokáže: nejen dát radost, ale i upokojit a utěšit, osvěžit a vzpružit na duši, dokonce fyzicky nabudit nebo naopak ukolébat, uspat. Hudbou také můžeme zpětně vzdát díky Tomu, kdo nám hudbu dal – živému Bohu, který se nám představuje jako Hospodin, „Ten, který je“. Ano, hudbou na hudební nástroje můžeme Boha chválit a oslavovat. Právě k tomu nás vyzýval pisatel posledního žalmu, který najdeme v Bibli, Žalmu 150. Tam stojí psáno: „Chvalte (Boha) za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost. Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citarou, chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou, chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými!“
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Jistě jste si všimli výčtu různých nástrojů. Není to a nemá to být úplný, vyčerpávající výčet, ale naopak, má nám ukázat, že chválit Boha můžeme na všechny možné nástroje. V širším smyslu pak můžeme chápat tuto rozmanitost nástrojů také jako rozmanitost lidí, kteří mají všichni důvod a schopnost Boha chválit. Jako nástroje jsou různé a vydávají různé zvuky, tak i my, lidé, jsme velmi rozdílní, každý z nás je jiný, a to, co za „zvuk“ vydáváme, to je vlastně náš jedinečný, nenapodobitelný život. Právě svým životem – jako „hudbou“ – chválíme Toho, který nám život dal, který ho drží pevně ve své moci, který touží naplnit ho hojností smyslu a obsahu a který ho dokonce jednou vzkřísí ke slávě ve své přítomnosti, jak ukázal na svém Synu, Ježíši Kristu.
Ano, každý z nás svým životem – tím, jak jej den co den žijeme – můžeme vzdát chválu jeho Dárci. Proto pisatel žalmu uzavírá své povzbuzení slovy: „Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja.“ Zkuste ráno dýchnout v koupelně na zrcadlo. Jestli se zamlží, pak máte dech života. Dech, který vám dal Hospodin, Bůh života. Nemáte na něj žádný nárok ani zásluhu. Ale máte důvod a schopnost chválit svého Tvůrce a Dárce všech dobrých darů.
Chybovost dvojího druhu
Je přitom pravda, že naše „chválení Boha celým svým životem“ není vždy dokonalé! Slýchávám někdy takovou výtku na adresu křesťanů: Vždyť ani křesťané nežijí bez chyb a bez selhání! Někdy se i křesťané třeba hněvají kvůli hlouposti, někdy se zachovají sobecky, lhostejně nebo nelaskavě, někdy mluví o druhých nepěkně, kritizují nebo pomlouvají. Někdy jednají povýšeně či arogantně. A je spousta dalších selhání a hříchů, které se dají najít i mezi křesťany.
Na takové zjištění často reaguji přirovnáním, které má také souvislost s hudbou. Dnes nám tu hraje komorní smyčcový orchestr „L’estro arco“ ze Starého Plzence. Hrají podle notových záznamů pro jednotlivé nástroje. Myslíte si, že kdyby dostalo tyhle noty ke skladbám Händela nebo Vivaldiho malé dítě, hned by vzalo housle a zahrálo všechno bezchybně? Předpokládám, že i sami tihle hudebníci museli – každý zvlášť i společně – pilně trénovat a opakovaně zkoušet. Nešlo jim to hned „na první dobrou“. Než do té hudby plně pronikli a jako by splynuli s tou skladbou, nadělali jistě mnoho kopanců. A dost možná i dnes, kdyby tu byl nějaký odborník s vytříbeným hudebním sluchem, našel by sem tam nějakou nedokonalost. Ale oni přesto všichni spojili své síly a věnovali úsilí tomu, aby nám ostatním „zahráli Händela“, abychom my mohli zaslechnout v jejich hře hudbu, kterou Händel složil a tím i lépe poznali autora té hudby.
Důležité je, že i když ne perfektně, oni hrají podle not zkomponovaných autory, hudebními skladateli. Tak i křesťané, i když ne perfektně, učí se hrát, tedy žít „podle not“ svého Pána a Boha, Ježíše Krista, podle not Jeho sebeobětavé, nezištné, dávající, odpouštějící, štědré lásky.
Ovšemže, kdyby hudebníci hráli své vlastní skladby, podle svých vlastních not, a přitom je vydávali ze skladby Vivaldiho, Händela či Bacha, bylo by to skandální. O to víc skandální je, když lidé, kteří si říkají „křesťané“, nehrají vůbec podle „not Krista“, ale mají Krista nebo Boha jen jako zástěrku či záminku; ve skutečnosti však hrají své vlastní „skladby“ – prosazují jen vlastní zájmy, používají vlastní principy síly, moci, peněz atd. Ano, byli a jsou lidé, kteří „ve jménu Krista“ dokonce utiskovali, plenili a vraždili bezmocné. Je to smutné, že z jejich životů nikdo nezaslechl hudbu Kristovy odpouštějící a posilující lásky.
Ano, i opravdoví křesťané chybují, ačkoli hrají podle Kristových not. Co je ale důležité, přesto v jejich skladbách, v jejich životě, mohou druzí – někdy víc a jindy míň – zaslechnout, vnímat, cítit, spatřit, poznat jejich Pána, Ježíše Krista. A o to jde, to je důvod, proč tu jsme. Abychom svým životem, který „má své moci láska Kristova“, jak napsal apoštol Pavel, chválili Boha, který to všechno dobré nám dává a v nás působí.
Nechat se naladit
Kromě hudby mám rád také křesťanské aforismy od Pavla Kosorina. Jeden jeho aforismus říká: „Jsi Boží nástroj – tak Bohu dovol, aby tě dobře naladil.“
Nechme se každý den naladit ke chvále svým Tvůrcem a Zachráncem. Vždyť z Něho, skrze Něho a pro Něho je všecko. I my i hudba. Amen.
Autor: Petr Krákora Zdeoj: luterani.cz Datum: 12. listopadu 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.