Křesťan dnes

Jak se vypořádat se sexuální minulostí, hlavně pokud došlo k potratu?

žena smoutek

Jak mohu komunikovat o své sexuální minulosti – která bohužel zahrnuje dva potraty –s lidmi kolem sebe? Často slyším tuto otázku od žen, které se snaží vyrovnat s následky potratu. Naliju jim šálek kávy a poprosím je, aby mi řekly celý příběh. Pak s nimi sdílím také ten svůj a snažíme se společně najít cestu k uzdravení.

V jednom komentáři je nemožné zabývat se všemi nuancemi různých situací, ve kterých se žena může nacházet, ale pokud jste v minulosti podstoupily potrat, ráda bych vám nabídla několik rad, které je třeba zvážit.

SouvisejícíKathy Kellerová k manželství mezi věřícím a nevěřícím

  1. Lidé vás mohou důvěrně znát, aniž by věděli o vašem potratu

Potrat jsem měla, když mi bylo 16 a v tu chvíli jsem měla pocit, že moje identita byla trvale změněna. Byla jsem přesvědčena, že mě nikdo nemůže skutečně znát, pokud neví o mojí smutné minulosti. Všichni moji noví přátelé a pastoři si vyslechli můj příběh ve všech jeho krvavých detailech.

V  lepším případě jsem chtěla, aby věděli, kým ve skutečnosti jsem, abych se ujistila, že mě skutečně mají rádi; v nejhorším případě jsem jim dávala šanci mě odmítnout ještě předtím, než se náš vztah prohloubí. Tato přílišná otevřenost nijak nepřispěla k uzdravení mých ran; naopak jsem opakovaně procházela svou bolestí.

 Teprve poté, co jsem se ve 25 letech znovu navrátila k Bohu, začala jsem chápat svou identitu v Kristu. Uvědomila jsem si, že můj život není definován mou sexuální minulostí. „A to jste někteří byli,“ píše Pavel. „Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.“ (1. Kor 6,11). V Kristu jsme dostali nový rodný list a teď jsme adoptivní Boží děti.

Abychom získali tuto pozici, nemusíme k tomu přidávat příběhy o své minulosti. Pokud chceme o své minulosti mluvit, musíme tak učinit moudře a s vědomím, že je to součástí našeho příběhu, ale nikoli součástí naší identity. Milovat a přijímat nás mohou i ti, kdo možná neznají všechny temné a bolestivé detaily našeho životního příběhu.

2. Nemusíte zaplatit za svůj hřích

 Díky mé touze hovořit o své zkušenosti z mládí, v kombinaci s tím, že lidé milují svědectví, jsem pocítila šanci hovořit pro širší publikum.  Doufala jsem, že dokážu odradit kohokoli, kdo mně naslouchal, od stejných bolestivých chyb. I když jsem začala zdravěji zpracovávat svůj potrat, zápasila jsem s tím, jak by Pán mohl použít moji zkušenost. Ženy, které podstoupily potrat, mohou být jedinečně připravené se aktivně zapojit do pro-life hnutí; můžeme mluvit z osobní zkušenosti o škodlivých účincích potratu. Ale to, co jsem viděla u mnoha žen, které si prošly potratem, je to,co jsem pozorovala sama na sobě. Je to mylné chápání, že moje ochota podělit se o svoji zkušenost je snaha nějakým způsobem vynahradit moji hříšnou minulost.

Kdybych jen mohla někomu zabránit v potratu, zachránila bych tím život, který jsem sama ukončila? Toto je však realita: Nemohu zaplatit za hřích svého potratu a nemůžete to udělat ani vy. Žádná vlna aktivismu, žádný počet zachráněných dětí to nedokáže vynahradit. Pouze dokonalá, bezhříšná oběť to mohla zaplatit. Pouze když vírou hledíme na Ježíše, můžeme poznat moc vykoupení. Když přemýšlíme o tom, jak sdílet svědectví, musíme si uvědomit, že Kristus již zajistil naše ospravedlnění.

3. Sdílení vašeho svědectví může být nástrojem pro uzdravení

Náš potrat nás sice nedefinuje, ale může být zdrojem pocitu hanby a různých bojů. Zjistila jsem, že když do svých zápasů pozvu ty, kteří mi pomáhají a mají mě rádi, tak to pak mohu dělat ještě lépe. Někdy může chvíli trvat, než Boží pravda pronikne do temných a bolestivých míst, ale zkušený poradce vám tento proces může usnadnit. Také jsem svou zkušenost sdílela s několika věřícími ženami, které mě na této cestě doprovázely svými radami a staly se mými blízkými přítelkyněmi.

Mluvila jsem se ženami, které se bály před svatbou mluvit se svými nastávajícími manžely o své minulosti. Tyto rozhovory jsou obtížné, ale je důležité si uvědomit, že zatímco pocit hanby nám našeptává, že musíte skrývat svá tajemství nebo riskovat, že budete opuštěny, ale důležité vědět, že v Kristu není žádné odsouzení (Řím 8, 1, 33–34).

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor: Kendra Kahl Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 19. března 2021 Foot: Pixabay – ilustrační

Exit mobile version