Narodil jsem se v ateistické rodině a nepamatuji se, že bych kdy doma slyšel slovo Bůh nebo Bible a v kostele jsem byl jen jednou, když mi bylo sedm let, a to na pohřbu babičky.
Vždycky jsem hodně četl a v době dospívání mě začaly přitahovat knihy, které popisovaly realitu a tíhu života. Pamatuji si, jak mě zasáhly knihy E.M.Remarque. Byl veteránem 1. světové války a ve svých knihách psal jak o zážitcích z války, tak i z života těch, kteří přežili, vrátili se a pokoušeli se začít žít běžný život. Tyto knihy ve mně probudily takové jakési bolestné, vnitřní vědomí nesmyslnosti lidského života a smrti. Aniž bych si to uvědomoval, tak jsem začal víc a víc přemýšlet a hledat nějaký hlubší význam lidského bytí. Jako dostatečný smysl života jsem nedokázal vidět nic z toho, co jsem znal – práci, rodinu, přátele a zábavu.
SOUVISEJÍCÍ – Jiří Zdráhal: Přeju si, aby si lidé během pandemie uvědomili dočasnost lidského života
Věřím, že to bylo působením Ducha svatého, který takto ve mně vyvolal vnitřní hlad po smyslu. Žil jsem hodně svobodně a patřil mezi tehdejší subkulturu alternativní mládeže spojenou s alkoholem a drogami a měl jsem spoustu přátel. Nic z toho ale, to vnitřní hledání nedokázalo zastavit. Dalším impulsem pro mě byla chvíle, kdy se moje přítelkyně stala křesťankou. Zanedlouho jsem se s ní, kvůli změně jejího životního stylu, sice rozešel, ale samozřejmě jsem o té události přemýšlel. Zároveň se za mě ona spolu s dalšími křesťany modlila, a tak mohl Bůh dál v mém nitru působit.
Jednou z knih, kterou jsem tehdy četl, byla od dr. Moodyho kniha o klinické smrti. Na konci knihy nebylo žádné řešení, odpověď, ani návod, byly to jen příběhy lidí, kteří vyprávěli o tom, co zažili při klinické smrti. Mnoho z nich uvádělo, že se setkali s jakousi světelnou bytostí, ale neuváděli, kdo to byl. To vše mě hodně zaujalo. Uvědomoval jsem si, že kdyby skutečně existovala „světelná bytost“ (něco jako Bůh), existující mimo náš svět, tak by to všechno měnilo a dávalo všemu smysl. Rozhodl jsem se, že se s touto bytostí pokusím spojit a začal jsem občas, když jsem byl sám, tuto “bytost” oslovovat a žádat ji, aby se se mnou spojila.
A pak se to stalo. Když jsem jel jedno pondělní ráno do práce, tak mi jedna známá vytkla, že jsem ji nepozval na rozloučení se svobodou. Nechápal jsem, co tím myslí. Vysvětlila mi, že když jela v pátek s rodiči kolem našeho domu, tak tam viděli novomanželskou slavobránu (na Hané se novomanželům staví u domu před svatbou). Nevěřila mi, když jsem jí odpověděl, že se nikdo v našem domě neženil.
V poledne, jsem o tom sám v šatně přemýšlel a v tu chvíli jsem zažil něco velmi silného – vnitřně jsem prožil jakoby dotyk, něco silného a zároveň krásného a uvnitř jsem věděl, že to je Bůh a Ježíš Kristus. A tahle skutečnost opravdu všechno změnila a všemu dala smysl!
Stalo se to v lednu 1991 a od té doby žiji stále s tímto silným a krásným dotykem.
Autor je pastorem sboru ICF Brno Datum: 14. února 2022 Foto: Facebook – Jiří Zdráhal
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.