V 1. Petrově 3,8 apoštol vyzývá křesťany, aby usilovali o jednomyslnost. Ale tato jednomyslnost neznamená uniformitu. Všichni nepřemýšlíme stejně, což znamená, že křesťanská jednota musí stát na lásce, nikoli jen jednotným smýšlením. Bez láskyplného srdce není jednota možná.
A když už mluvíme o lásce a o tom, jak nás sjednocuje, Petr v tomtéž dopise říká, že láska „přikrývá množství hříchů“. Naše láska přikrývá hříchy. Co to vlastně znamená? To je otázka našich dvou posluchačů. Dustin se ptá: „Pastore Johne, jak láska přikrývá množství hříchů? Jaké a čí hříchy přikrývá – moje hříchy, nebo hříchy lidí, které miluji?“ Podobnou otázku nám položil Alan: „Pastore Johne, na co Petr v tomto textu naráží? Přikrýváme své vlastní sklony k hříchu tím, že milujeme, nebo přikrýváme hříchy druhých tím, že na ně nereagujeme – tedy že jim odpouštíme a nemstíme se jim?“
…
V 1. Petrově 4,7–8 se píše: „Konec všeho se přiblížil. Staňte se tedy rozvážnými a střízlivými k modlitbám. Především k sobě mějte vroucí lásku“ – a nyní přichází klíčová fráze – „neboť láska přikrývá množství hříchů.“ Podívejme se tedy nejprve na několik starozákonních textů, které jsou základem Petrových slov o přikrývání množství hříchů.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Starozákonní pozadí
Nejbližší paralelou je zřejmě Přísloví 10,12: „Nenávist podněcuje sváry, ale láska přikrývá všechna přestoupení.“ To je opravdu blízké tomu, co říká Petr – totiž že „láska přikrývá množství hříchů“. Co tedy toto přísloví znamená? Ukazuje kontrast mezi nenávistí a láskou. Nenávist podněcuje sváry, zatímco láska přikrývá přestoupení. Opakem přikrývání přestoupení je podněcování svárů.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Popisuje sedmá kapitola listu Římanům křesťana?
Sváry chápu jako něco, co se stane, když nepřikrýváte přestoupení, ale spíše se jich snažíte odhalit co nejvíce. Zaměřujete se na chyby, selhání a nedokonalosti druhých. Upozorňujete na ně a vyvoláváte konflikty tím, že ukazujete na všechny možné nedostatky. To podle Přísloví dělá nenávist.
Opakem je neukazovat na lidské chyby nebo selhání. Nechcete veřejně obviňovat druhé a vytvářet konflikty. Místo toho se láska snaží řešit nedostatky, selhání a hříchy druhým jiným způsobem – v tichosti.
Samozřejmě vám není lhostejné, že některé hříchy je třeba řešit veřejně – například v případě sexuálního zneužívání nebo nějakého druhu násilí. Současně však víte, že existují stovky věcí, které lidé říkají nebo dělají a které jsou urážlivé, sobecké, pyšné nebo nevhodné, ale je třeba je řešit v tichosti a laskavosti. Myslím, že právě to měl Pavel na mysli v Galatským 6,1, kde říká: „Bratři, kdyby byl někdo i přistižen v nějakém přestoupení, vy, kdo jste duchovní, napravujte takového člověka v duchu mírnosti a dávej si každý pozor sám na sebe, abys i ty neupadl do pokušení.“
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Jak nás Bůh vede v každodenním rozhodování?
Jinými slovy, nevytrubujete a nesnažíte se odhalit něčí přestoupení celému okolí. Snažíte se ho osobně přivést k pokání. Pokud existují důvody, pro které vám nepřísluší osobu konfrontovat, jednoduše jí necháte na pokoji a s nadějí se modlíte, aby laskavost, kterou projevujete přehlížením hříchu, přinesla užitek v pravý čas.
Dva způsoby „přikrývání“
Přikrývání přestoupení má tedy dva významy. Jedna jednoduše znamená nechat to být, přehlédnout to. O tom se zmiňuje Přísloví 19,11: „Rozumnost činí člověka pomalým k hněvu, jeho okrasou je pomíjet přestoupení.“ To je jeden z významů slova přikrýt – přehlédnout. Láska vás přiměje se neurážet, nehněvat a nezraňovat, ale doufat, že snášení újmy (třeba vůči tobě), odpuštění a trpělivost přinesou ovoce.
Druhý význam vyjadřuje, že v trpělivosti můžete tiše a aktivně jednat s danou osobou způsobem „jeden na jednoho“, a snažit se ji přivést k pokání. Neměli bychom dělat ukvapené závěry, že když „láska přikrývá množství hříchů“, znamená to s nikým o nich nemluvit. Láska touží po pokoji, ne po konfliktu. Láska touží po svatosti, ne po hříchu. Láska má na mysli dobro hřešícího člověka, ne pomstu.
Láska touží po pokoji, ne po konfliktu. Láska touží po svatosti, ne po hříchu. Láska má na mysli dobro hřešícího člověka, ne pomstu.
A v obou případech – když hřích přehlížíme a když v tichosti jednáme s hříšníkem – působí duch odpuštění. Vidíme to v Žalmu 32,1: „Blahoslavený je ten, z něhož je sňato přestoupení a jehož hřích je přikryt.“ V tomto verši je přikrytí znamená odpuštění. Přikrýt znamená usilovat o odpuštění, aby hřích nenarušoval vztah.
Nyní se vraťme k 1. Petrovu 4,7–8: „Konec všeho se přiblížil. Staňte se tedy rozvážnými a střízlivými k modlitbám. Především k sobě mějte vroucí lásku, neboť láska přikrývá množství hříchů.“ Na základě Starého zákona a novozákonních paralel, které uvidíme za chvíli, je zjevné, že je řeč o přikrývání hříchů spoluvěřících. Nejedná se o vlastní hříchy ani o hříchy mimo církev, ale selhání křesťanů, kteří nedokážou žít podle biblické cesty spravedlnosti.
Paralely v Pavlových listech
A s tímto vědomím začneme pozorovat dílo lásky v celém Novém zákoně. Myšlenka přikrývání se vyskytuje všude. Například v 1. Korintským 13,5 se píše: „[Láska]… nepočítá zlo.” Neznamená „nepočítat zlo“ totéž co přikrývat zlo? Láska ho nepočítá.
Pavel pokračuje a říká: „Nerozčiluje se“. To je podobné jako něco přehlížet. Opět vidíme myšlenku přikrývání.
Poté Pavel dodává: „Všechno snáší… všechno vydrží“ (1. Korintským 13,7). Láska všechno snáší a vydrží. To znamená, že láska vám nevmete do tváře vaše chyby a selhání. Snáší je a vydrží je. Láska je raději přikrývá, místo aby vytrubovala: „Podívejte se všichni, co jsem zjistil. Honza je ubožák – urazil mě. Marie se chová pokrytecky – ublížila mi.“ To není snášení a přikrývání.
Přikrývání vidíme také v Koloským 3,13, kde Pavel píše věřícím: „Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpusťte i vy.“ Snášení a odpouštění znamená, že mě někdo urazí, zraní nebo vydráždí, ale já se rozhodnu jim to neoplácet. Místo toho přikryju přestoupení druhého člověka, který mi ublížil nebo mě dráždil.
Přikryti Kristem
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Je rozdělení v církvi nezbytné?
Nejbližší novozákonní paralelou k 1. Petrově 4,8, která myšlenku přikrývání ještě více objasňuje, je Jakubův 5,19-20: „Moji bratři, zbloudí-li někdo mezi vámi od pravdy…“ Vidíme věřícího, který bloudí a hrozí mu ztroskotání ve víře. Jakub pokračuje: „… zbloudí-li někdo mezi vámi od pravdy a někdo ho obrátí zpět…“ Jdete za tímto bratrem. V tichosti ho prosíte, domlouváte mu, modlíte se, sdílíte se a nakonec ho získáte. Jakub zakončuje: „… ať ví, že kdo obrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.“
Jinými slovy, když laskavě naléháme na zbloudilého bratra nebo sestru a získáme je zpět na cestu víry a poslušnosti, jsou zachráněni před ztroskotáním ve víře. A když se vrátí zpět, všechny jejich hříchy jsou nejen přikryty naší trpělivostí, vytrvalostí a odpuštěním, ale jsou také přikryty Ježíšovou krví, a proto Jakub říká, že zachráníte jejich duše.
Mohli bychom to vyjádřit takto: Když přikrýváme hříchy těch, kteří se proti nám proviní, místo abychom se jim mstili, ukazujeme tím na přikrytí Kristovou krví, takže pokud vírou spočinou v Kristu díky naší laskavosti, našemu přikrytí, zakusí tu největší lásku a přikrytí svých hříchů skrze odpuštění v Kristu.
Tento podcast vznikl ve spolupráci s Desiring God.
Zdroj: blog.didasko.cz Datum: 25. února 2023 Foto: CC Search – John Piper
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.