Některá slova se dostávají tak hluboko pod kůži, že mění způsob uvažování o všech věcech. Tato změna probouzí v člověku naději. Mám s touto změnou zkušenost díky apoštolu Pavlovi. Když mi bylo 23 let, pochopil jsem na základě Římanům 8:32 nesmírně komplexní nebeskou logiku.
Když jsem četl tento verš, viděl jsem v něm to, co nikdy dřív. Bůh jím natolik upevnil mou duši, že ve mně následně působil účinnou a živou mocí, která mi dodávala naději a proměňovala můj život.
Ze všech biblických pasáží, díky kterým máme pevnou půdu pod nohama, když se všechno kolem hroutí, se právě tato stala mým úhelným kamenem.
On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal.
Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?
Nebeská logika
Římanům 8:32 je celkovým shrnutím argumentu (argument je v tomto případě skutečně příhodné slovo!), který Pavel předložil v prvních osmi kapitolách listu Římanům. Největší epištola ze všech má logickou strukturu. Říkám tomu nebeská logika.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Jak pomoci lidem více se těšit v Bohu
Tento druh logiky nese odborný název. Ať ho znáte, nebo ne, určitě víte, jak tento druh logiky používat. Tento argument nebo typ logiky můžeme označit jako „od většího k menšímu“. Odborné označení je a fortiori, což latinsky znamená ze silnějšího. Myšlenka je následující: pokud jste svou silou dosáhli něčeho těžkého, pak je jistě ve vašich silách dosáhnout něčeho jednoduššího. To je podstata argumentu a fortiori.
Představte si, že řeknete svému dítěti: „Zaběhni, prosím, k panu Novákovi a zeptej se ho, jestli si můžeme půjčit jeho kombinačky.“ Vaše dítě opáčí: „Ale co když nám je pan Novák nebude chtít půjčit?“ Jak přesvědčíte své dítě, že vám pan Novák své kombinačky půjčí? Užitím argumentu a fortiori!
Odpovíte mu: „Včera nám pan Novák ochotně půjčil své auto na celý den. Pokud nám půjčil auto, bude ochotný půjčit nám i kombinačky.“ Dokonce i dítě chápe argumenty a fortiori. Půjčit auto byla pro pana Nováka větší oběť než půjčit kombinačky. Bylo pro něho těžší půjčit auto než půjčit kombinačky. Pokud přistoupil na těžší věc, bude ochotný přistoupit i na tu jednodušší. Tímto způsobem používáme argumenty a fortiori.
Pavlův výborný argument a fortiori
Podívejte se, jakým způsobem užívá Pavel tento druh argumentace, aby poukázal na největší událost v dějinách. Říká: „[Bůh] neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal.“ To je těžší část. „Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?“ To je snazší část. Když tento argument otřásl mým stávajícím porozuměním a dostal se mi pod kůži, začal jsem vnímat jeho komplexnost a pociťovat naději plnou slávy.
Tento verš jsem četl celý život. Ale teprve, když mi bylo třiadvacet, se mi tato Bohem inspirovaná, svatá, nebeská, slavná a nevyčerpatelná logika poprvé dostala pod kůži a stala se mým neotřesitelným základem i živým zdrojem naděje a síly. Za chvíli vysvětlím proč. Ale nejprve se zaměřme na to, co vyjadřují obě části tohoto verše.
Největší překážka k věčnému štěstí
Nejprve se zamysleme nad první částí Římanům 8:32: „On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal.“
Jaké jsou největší překážky, které stojí mezi námi a věčným štěstím? Jednou z nich je hřích. Všichni jsme hříšníci (Římanům 3:23) a odplatou za hřích je věčná smrt (Římanům 6:23). Další překážkou je Boží hněv. Jestliže se Bůh spravedlivě hněvá na naše hříchy a viny, nemáme naději na věčné štěstí. Pavel nás nenechává na pochybách a uvádí, že proti nám plane Boží hněv. Jsme přirozeně „děti hněvu tak jako ostatní“ (Efeským 2:3).
Tyto překážky k věčnému štěstí se zdají být ty největší. Ale jsou opravdu největší? Myslím, že existuje ještě jiná překážka, kterou je daleko těžší zdolat – Pavel ji zmiňuje v první části Římanům 8:32. Je jí Boží nekonečná láska a radost vyplývající z krásy a cti jeho Syna.
Všimněte si, co Pavel říká v první části tohoto verše: „On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal.“ Pavel předpokládá, že budeme vnímat napětí mezi výrazy „vlastního Syna“ a „neušetřil“. Má to znít jako nejtěžší věc, která kdy byla vykonána – Bůh obětoval Božího Syna. Vlastního Syna.
Mohl by Bůh vydat svého vlastního Syna?
Když Pavel označuje Ježíše jako Božího vlastního Syna, ukazuje tím, že se mu nikdo nevyrovná a je svému Otci drahý nade vše. Když byl Ježíš na zemi, Bůh dvakrát prohlásil: „Toto je můj milovaný Syn“ (Matouš 3:17; 17:5). V Koloským 1:13 ho Pavel nazývá „Synem [jeho] lásky“.
Sám Ježíš vyprávěl podobenství o vinařích, kteří zbili a zabili pánovy otroky, když přišli vzít díl z úrody, jež patřil pánovi. Pán se překvapivě rozhodl poslat svého vlastního syna, aby se naposledy pokusil vzít si, co mu právem patřilo. Ježíš líčí Boha těmito slovy: „Měl ještě jednoho, svého milovaného syna“ (Marek 12:6). Bůh měl jediného Syna, kterého nade vše miloval.
Cílem Římanům 8:32 je ukázat, že Boží láska k jeho jedinému Synu představuje obrovskou překážku, která stojí mezi Bohem a naší spásou. Překážku, která je obrovská jako Mount Everest. Je téměř nepřekonatelná. Je Bůh schopen a ochoten překlenout se přes láskyplné a nekonečně drahé pouto se svým Synem, které je založeno na úctě, vážnosti, horlivosti a vroucnosti? Vydá ho, aby ho lidé lživě pomluvili, zradili, zapřeli, zavrhli, vysmáli se mu, zbičovali ho, zbili ho, poplivali ho, ukřižovali ho a probodli kopím, jako když je zvíře rozřezáno a jeho maso pověšeno?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Bůh ho neušetřil
Opravdu je to ochoten udělat? Pokud ano, pak si můžeme být zcela jisti, že ať už byly všechny další překážky jakékoli, jeho záměry nemůžou nikdy selhat. Neexistuje větší překážka. Ať zamýšlel cokoli, jeho plán se touto obětí naplnil.
Je neuvěřitelné, že právě tuto skutečnost potvrzuje Římanům 8:32. Bůh ho vydal. Neušetřil ho. Možná namítnete: Nevydal ho Jidáš (Marek 3:19)? Nevydali ho Herodes a lidé (Skutky 4:27–28)? Ba co hůř, nevydali jsme ho my sami (1. Korintským 15:3; Galatským 1:4; 1. Petrův 2:24)? Možná je to zarážející, ale nevydal Ježíš sám sebe (Jan 10:17; 19:30)? Odpověď na všechny otázky zní ano.
Ale Pavel v Římanům 8:32 opomíjí všechny tyto faktory a příčiny smrti. Říká něco nepředstavitelného: Skrze všechny tyto činitele Bůh vydal svého Syna na smrt. Ježíš byl vydán „podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího“ (Skutky 2:23). Skrze Jidáše, Piláta, Heroda, lid, pohanské vojáky, pro náš hřích a díky Ježíšově pokorné poslušnosti Bůh vydal svého Syna. Nic většího nebo těžšího se nikdy nestalo ani nestane.
Jednoduchá část
Podle Pavlova argumentu a fortiori Bůh vykonal tu nejtěžší věc, aby nás zahrnul věčným štěstím. Neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Co nám to zaručuje? Pavel to vyjadřuje pomocí řečnické otázky (tj. otázka, u níž okamžitě očekává správnou odpověď): „Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?“
Pavel od nás očekává, že dojdeme k silnému a jistému přesvědčení. Jmenovitě: „Jistě nám ze své milosti dá spolu s ním všechno.“
Jelikož Bůh neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal,
zcela jistě nám dá spolu s ním všechno.
Všechno! To není zaslíbení, které nám zaručuje bezstarostný život. O čtyři verše dále Pavel uvádí: „Celý den jsme pro tebe vydáváni na smrt, pokládají nás za ovce určené na porážku“ (Římanům 8:36).
„Dá nám všechno“ znamená všechno, co potřebujeme k vykonání jeho vůle. Všechno k tomu, abychom ho oslavili. Všechno, co potřebujeme k tomu, abychom mohli být po svém předurčení, povolání a ospravedlnění nakonec oslaveni – tedy dosáhnout věčného štěstí (Římanům 8:30).
Jelikož Bůh neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal, proto:
Všechny věci spolu působí k našemu dobrému (v. 28).
Budeme připodobněni obrazu jeho Syna (v. 29).
Budeme oslaveni (v. 30).
Nikdo nemůže proti nám obstát (v. 31).
Nikdo na nás nemůže žalovat (v. 33).
Nic nás nemůže odloučit od Kristovy lásky (v. 35).
Dokonale vítězíme, i když čelíme soužení, úzkosti, pronásledování, hladu, nahotě, nebezpečí nebo meči (vv. 35–37).
Ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci, ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nemůže odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu (vv. 38–39).
Moje naděje stojí na Římanům 8:32
Nyní se dostáváme zpět na začátek. Jak už jsem uvedl, když mi bylo 23 let, nebeská logika se mi dostala tak hluboko pod kůži, že jsem začal o všech věcech uvažovat jiným způsobem – a tato změna ve mně vzbudila naději. Co jsem tím chtěl vyjádřit? Tato nebeská logika, která učí, že Bůh neušetřil svého Syna, mě ujišťuje o všech zaslíbeních, kterým jsem kdy důvěřoval nebo budu důvěřovat.
Každý den spoléhám na Boží zaslíbení. Vděčím za to logice, kterou užívá Římanům 8:32. Chápete, jak dalekosáhlé a nesmírně komplexní to pro mě je? Všechna má naděje spočívá v Božích zaslíbeních. A všechna zaslíbení (všechno) jsou zaručena díky logice Římanům 8:32.
Pavel řekl: „Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v [Ježíši] řečeno ‚Ano‘“ (2. Korintským 1:20; ČEP). To proto, že Otec neušetřil svého Syna. Udělal to, aby všechno – všechna zaslíbení – byla zcela jistá pro všechny, kdo mu důvěřují. Všechny životní boje jsem vedl s pomocí Božích zaslíbení – boje proti strachu, chtíči, chamtivosti, pýše a hněvu. Boje za odvahu, čistotu, spokojenost, pokoru, pokoj a lásku. Všechny jsem vedl za pomocí Božího slova a Božích zaslíbení.
Za každým z nich stojí následující nebeská logika: „Neušetřil jsem vlastního Syna, proto má zaslíbení nemůžou selhat. Pomůžu ti. Jdi. Dělej to, k čemu jsem tě povolal.“
Autor: John Piper Zdroj: blog.didasko.cz Datum: 24. července 2021 Foto: Pixabay – ilustrační