Ruské přísloví důvěřuj, ale prověřuj se hojně používalo při různých mezinárodních vyjednáváních a podle potřeby se používá i dnes. Není to špatný nápad. Důvěra je důležitá; důkaz, že vaše důvěra není nepodložená, je ještě důležitější.
Jak se toto přísloví uplatňuje v životě věřících lidí? Někteří přirovnávají víru k frázi „krok víry“ nebo, jak říká Mark Twain, „Víra znamená věřit v to, o čem víte, že není pravda.“ I když je to chytře řečeno, pochybuji, že to platí o jakékoli věřící osobě, ať je jakkoli nevzdělaná. Lpěním na mýtech nebo lži nic nezískáte. Když je život těžký, jedinou stabilitou, kterou lze nalézt, je pravda, ať existuje kdekoli.
Není to pohádka
Napadlo mě to nedávno, když jsem přemýšlela o nezbytnosti historických, ověřitelných faktech jako základu křesťanské víry,že ze všech náboženstvích je křesťanství jediným, které trvá na tom, že jeho pravdy musí být založeny na historické existenci osoby jménem Ježíš a že dále skutečně říkal a dělal věci, které se o něm tvrdily. A co je nejdůležitější, pokud Ježíš nezemřel a nevstal znovu (ve fyzickém těle, v těle, které chodilo, mluvilo, jedlo a obnovovalo vztahy se svými přáteli), pak Pavel řekl Korinťanům: „Nebyl-li vzkříšen Kristus, je vaše víra marná; jste stále ve svých hříších. . . . Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme ze všech lidí hodni největší lítosti“ (1. Korintským 15,17, 19).
Proč lítosti? „Jestliže víra v Ježíše je to, co vám pomůže přes den,“ jak mi řeklo mnoho skeptiků, „pak je to pro vás dobré. Všichni máme něco, co nás utěšuje; pokud je Ježíš tou vaší kotvou, tak dobře, ale mně ho nevnucujte.“ Problém s tímto argumentem je, že naše víra je ve věci, které dělal Ježíš; a pokud je neudělal, pak je celá věc k ničemu. Každý jiný systém víry – dokonce i víra ve vědu, vzdělání nebo politickou moc – čerpá svůj význam z dobrých rad, které poskytuje svým stoupencům. Pokud žijete určitým způsobem, dodržujete řadu důležitých pravidel, jednáte v souladu s těmito předpisy, bude se vám žít dobře. Budete respektováni a možná i uctíváni za to, že přispíváte k pokroku civilizace. Když ne teď, určitě později, v jiné říši, kde dostanete svou odměnu (islám) nebo v jiné inkarnaci (hinduismus) nebo v míru neexistence (buddhismus) nebo v oslavném článku v The New York Times.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Křesťanská víra však není v etickém učení Bible (ačkoli tam je a nijak se výrazně neliší od víry jiných náboženství, jak C. S. Lewis ukázal na konci své skvělé knihy Zničení člověka). Křesťan spíše vkládá svou víru, svou naději na obnovu, svou důvěru v odpuštění, v činy někoho jiného – v Ježíše Krista. Pokud nežil, jak žil, nezemřel, jak zemřel, a nevstal, jak slíbil, pak my křesťané trávíme životy honbou za pohádkou. Dětinské! Hloupé! Politováníhodné!
Beethoven a očití svědci
Z tohoto důvodu Pavel ve stejné pasáži Korinťanům uvádí jako své zdroje očité svědky vzkříšení. Byl tvrdohlavý, vzdělaný Žid, znalý filozofie i Písma. Ale na nic z toho výcviku se nespoléhal. Své ujištění čerpal od lidí, kteří to viděli na vlastní oči.
Je zajímavé, že když jsem o těchto věcech uvažovala, moje čtení Bible mě zavedlo na konec Matouše, Ježíšovo vzkříšení – příběh tak známý, že jsem si myslela, že se při jeho čtení nic nového nenaučím. Nicméně, a omlouvám se za odbočení, poslouchala jsem Beethovenovu předehru Egmont, když jsem kráčela na starším běžeckém pásu (který nemá televizní obrazovku, která by mě rozptylovala pořady o vaření během mých 40 minut chůze), Egmont je jedna z mých oblíbených skladeb. Vždy jsem si představovala, že triumfální závěr skladby by byl dobrým soundtrackem ke vzkříšení – anděl odvalil kámen a Ježíš radostně odchází ve svém vzkříšeném těle, Spasitel lidstva a prvotiny z mrtvých.
Tentokrát jsem si v Matoušovi něčeho všimla. I když se skutečně říká, že anděl přišel a odvalil kámen (bylo to několik tun, byl navržen tak, aby se svezl do spádu před vchodem), k mému překvapení neříká „pak Ježíš vyšel z hrobu.“ Anděl oznamuje ženám, které přišly, že „není tady“ (Mt 28,6) a ve skutečnosti je předešel do Galileje (Mat 28,7).
Ježíš nemusel čekat, až anděl pohne kamenem. Byl to skutečná fyzická bytost, která však dokázala projít zamčenými dveřmi (Jan 20,19). Nepotřeboval andělskou pomoc, aby se dostal z hrobky.
Proč tedy ten kámen vůbec odvalovat? Představte si, že by anděl právě dorazil a sedl si na kámen, aniž by s ním pohnul, a vydal stejnou zprávu: „Není tady; vstal z mrtvých, jak řekl.“ Uvěřily by mu ženy? Možná ano možná ne. Anděl je pravděpodobně dost přesvědčivý. Ale co všichni ostatní? Bez otevřené, viditelně prázdné hrobky by nebylo možné vzkříšení ověřit. Lidé, kteří tvrdili, že viděli vzkříšeného Ježíše, mohli mít halucinace. Koneckonců, tělo bylo stále v hrobce, že?
Ke svému překvapení jsem si uvědomila, že kámen je potřeba odvalit, ne proto aby Ježíš vyšel ven, ale aby nás pustil dovnitř. Důvěřuj, ale prověřuj. Vzkříšení bylo potřeba ověřit očitými svědky, kteří by mohli dosvědčit prázdný hrob a prázdné šaty. Naše víra je založena na události, která se stala v prostoru, čase a historii, a začala tím, že anděl zdvořile otevřel hrobku, abychom se mohli podívat do prázdného prostoru a vidět, že už tam není.
Pokládejte tedy své otázky, pracujte se svými pochybnostmi. Křesťané se nemají bát otázek, jakkoli pátrajících, ani pochybností, jakkoli kousavých. Historie je na naší straně. Opravdu se to stalo. To vše mění.
Kathy Kelllerová je spoluzakladatelka sboru Redeemer a manželka zesnulého pastora Timothyho Kellera Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 26. dubna 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.