Křesťan dnes

Lukáš Targosz v sérii Spiritualita: Cílová páska

Dneska končím sérii Spiritualita pro zaneprázdněnou duši. Celou sérii přednášek najdete na webu element.cx na podcastech. Jak jsme si řekli, křesťanství je mnohem více než pouhá forma etického programu či morálního přesvědčení, je mnohem hlubší než jen přijímání dogmat a věroučných systémů. Není primárně o polepšování člověka, a odmítá iluzi trvalého pokroku. Zároveň je křesťanství mnohem racionálnější než jen nějaký prožitek a pocity. Moc se mi líbí citát amerického pastora a teologa Timothy Kellera: Křesťanství je na mysticismus příliš racionální, a na racionalismus příliš mystické. K čemu bychom tak křesťanskou spiritualitu mohli přirovnat, aby zahrnovala jak svou mystickou, tak svou racionální stránku? Podle mě je nejlepší původní obraz či název církve: cesta. Vydat se na cestu nebo pouť, chcete-li, krásně zahrnuje obě polohy – výlet je zcela racionální (musíte jít správným směrem, stojí to konkrétní úsilí, musíte se držet při výšlapu konkrétní pěšinky, musíte mít momenty odpočinku, ale také kuráže, kdy se soustředíte na své silné stránky, potřebujete si udržet správný postoj). Zároveň je ovšem výšlap emocionální povahy: Výhledy tají dech, únava překrývá úsilí, emoce oscilují mezi štěstím a vyčerpáním. Cesta může být naplánována racionálně, ale prožíváme ji emocionálně. Tak podobně to zhruba vypadá také s křesťanskou spiritualitou. Proto jsme také v průběhu přednášek a postů na blogu používali tento obraz cesty jako obraz spirituality.

Dnes se s vámi podívám na cílovou pásku této cesty k Bohu. Zamyslíme se nad tím, jak se na cestě můžeme udržet a vítězně doběhnout až do cíle. Není to totiž automatické. Apoštol Pavel napsal v listě Filipským  Ne že bych už toho dosáhl anebo už byl dokonalý, ale ženu se vpřed, abych přece jen uchvátil to, k čemu jsem byl uchvácen Kristem Ježíšem. Nemyslím si, bratři, že bych to už získal, ale jde mi jen o jedno: zapomínaje na to, co je za mnou, vztahuji se k tomu, co je přede mnou. Ženu se k cíli, k vítězné odměně Božího nebeského povolání v Kristu Ježíši (Fp}. Slovy jiného, staršího překladu Bible: usilovně chvátám kupředu, abych dostal to, co je přede mnou! Ženu se vpřed, abych uchvátil přesně ten život, pro který mě sám Ježíš uchvátil! Pro apoštola Pavla nebyla spiritualita jen unavenou chůzi, byla přímo během do Boží náruče. Byla během k cílové pásce.

Zároveň si Pavel nedělá žádné iluze. Ne každý doběhne, ne každý protne cílovou pásku, ne každý získá vavřín vítěze. O něčem podobném psal ve svém jiném dopisu (1. Korintským 9:24-26): Copak nevíte, že všichni závodníci běží, ale jen jeden zvítězí a získá odměnu? Běžte tak, abyste ji získali. Každý závodník má přísnou sebekázeň – oni to dělají pro věnec, který zvadne, my ale pro ten, který nezvadne. Takto tedy běžím, ne jako bych neměl cíl; takto bojuji, ne jako bych rozrážel jen vzduch. Pavel moc dobře ví, že ne každý závodník získá odměnu – někteří běží naprázdno, protože to vzdají příliš brzy. Vzdají to dříve, než doběhnou k cílové pásce. Ani nevíte, kolikrát jsem tohle viděl. Mnozí lidé vyběhli na trať cesty k Bohu, běželi nadšeně a plni entuziasmu, aby posléze pro různé těžkosti, únavu, netrpělivost nebo jen proto, že zabloudili na jinou pěšinku, svůj běh vzdali. Pořád o běhání mluví, ale už se jim nechce. Mají pocit, že cíl je daleko a možná ta cena pro vítěze ani nestojí za to. Zároveň by ale rádi byli v cíli. Neví, co dělat. Doufám, že pokud se to týká tebe, rozběhneš se znovu!

Ježíš při jedné své přednášce řekl zajímavý výrok. Najdeme jej u Matouše 22:14: Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Řekl to na závěr podobenství, kdy přirovnává Boží království ke svatbě, kterou král vystrojil pro svého syna. Pozvaní hosté ale nechtěli přijít, což byla zcela evidentní urážka krále. Navíc jeho posly s pozváním rovnou zabili. Král neváhá, soudí tyto vrahy, a zničí je. Následně posílá své posly na rohy ulic, do špatných čtvrtí města, aby pozvali kohokoliv najdou, protože hostina je připravena. Hostinu tedy naplnili lidé dobří i zlí, někteří ale přišli zcela nevhodně ustrojeni a byli vyhozeni ze svatby pryč. Zajímavý příběh, což? Ježíš vypráví fiktivní příběhy, kterým říkáme podobenství, proto, aby ilustroval pointu. A pointa příběhu je v tom, že Bůh připravuje svatbu pro svého syna, ale Izrael, kterému bylo pozvání směrováno, ho odmítne. Bůh tedy zve nepravděpodobné kandidáty, a zve je na cestu k sobě. To je jedna z klíčovým myšlenek evangelia, že Ježíš se stal dobrou zprávou pohanům, kteří byli mimo Boží zaslíbení, mimo cestu pozvaných. Ježíš zve kohokoliv, ale ne každý chce skutečně na cestu vyjít – to je symbolika toho nesprávného šatu. Bůh tě miluje takového jaký jsi, ale právě proto tě nenechá, abys takovým zůstal navždy. Bůh chce tvou změnu. Ne pouhým snažením, ne pravidly a programy, ale vnitřní proměnou vyvěrající z tvého přiblížení se k Bohu. A proto na závěr podobenství říká tuto důležitou větu: Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených.

Musím říct, že jsem dlouho přemýšlel, jak ji chápat správně. V teologii totiž máte různé odnože a pohledy a jeden vlivný teologický směr (nazýváme ho zjednodušeně kalvinismus) tvrdí, že Bůh zachraňuje pouze ty, které vyvolil. Ostatní jsou odsouzeni do zatracení. Podle tohoto pohledu tak Ježíš zemřel jen za ty vyvolené, kteří tedy nakonec nemohou ztratit své spasení, protože Bůh je chrání. Mám s tímto směrem velké problémy. Vlastně věřím všem jeho základním bodům úplně obráceně. Podle Ježíšova podobenství zve král úplně všechny. Jak tedy můžeme chápat, že ne každý je vyvolený a dá se odhadnout, kdo tedy bude na závěr zachráněný? Když jsem nad touto Ježíšovou větou přemýšlel, moc mi při tom pomohl apoštol Jan, který napsal poslední knihu NZ, Zjevení. V něm popisuje svá vidění a v nich fantastické obrazy nebeské bitvy a Božího vítězství. Při jednom z těchto obrazů pak napsal (17:14 ČSP): Ti budou válčit s Beránkem, ale Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů, a ti, kteří jsou s ním, jsou povolaní, vyvolení a věrní. První část se týká Ježíšova (to je onen Beránek) vítězství. Všimněte si ale, jak jsou charakterizováni ti, kteří bojují s Ježíšem tuto poslední bitvu, kdy zlo má být zničeno ze země a má nastat věčné spojení mezi nebem a zemí, proměnu země do původního stavu a věčné manželství Boha se svým lidem. Jan specificky popisuje, že ti, kdo jsou s Ježíšem, jsou povolaní, vyvolení a věrníJežíš tvrdí, že je mnoho povolaných a málo vyvolených. Nakonec, u cílové pásky cesty za Bohem, zůstávají povoláni, vyvolení a věrní. Jak to můžeme chápat?

Tohle je moje jednoduchá definice: Každý, kdo slyšel evangelium o Ježíši, je povolán – je pozván k Boží hostině. Každý, kdo na toto pozvání pozitivně reaguje, je vyvolen – stává se účastníkem hostiny, vydává se na trať, usilovně chvátá pro cenu, kterou Ježíš pro něj připravil. Každý, kdo doběhne k cílové pásce – kdo cenu doopravdy získá – je ten, kdo byl věrný. Ten věrně doběhl do cíle, kdo věrně uplatnil Ježíšova slova ve svém životě, kdo postavil svůj dům na skále, kdo nejen věřil, ale kdo rozvíjel svůj vztah s Bohem, kdo prožil vnitřní proměnu, kterou dělá Duch svatý. Proto je tak důležité doběhnout k pásce! Proto je tak důležité zůstat věrným. Jak jsem říkal, znám noho lidí, kteří byli pozváni, s radostí vyběhli na trať, ale pro různé těžkosti, únavu, netrpělivost nebo jen proto, že zabloudili na jinou pěšinku, svůj běh vzdali.

Doufám, že pokud se tě to týká, rozběhneš se znovu! Protože cena pro vítěze stojí za to! Nebeská cena, kterou pro tebe Ježíš připravil, je mnohem lepší, než si myslíš. Bůh chce už dnes žít s tebou, zatímco usilovně chvátáš kupředu. Proto nám dává zážitky průsvitné opony, abychom byli na cestě povzbuzeni a s novým odhodláním běželi až k cílové pásce, kde stejně jako apoštol Pavel řekneme (2. Timoteovi 4:7): Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. A kde uslyšíme od Ježíše přesně to, co sám vyprávěl ve svých podobenstvích (Matouš 25:21): Jeho pán mu řekl: ‚Výborně, dobrý a věrný služebníku! Byl jsi věrný v mále, svěřím ti mnoho. Sdílej radost svého pána.‘

To je přesně to, co doopravdy chceš – co chce tvá duše. Abys doběhl k cílové pásce, a tam na tebe čekal Ježíš, který ti s láskou zatleská a řekne: „Běžel jsi dobře a věrně – mám pro tebe připraveno mnohem víc, než si myslíš!“ Zůstaneš věrně na trati? I když je to těžké, i když jsi odrazený, i když jsi prožil zklamání, i když jsi unavený, i když jsi po cestě možná zabloudil? Cílová páska je blíž než se ti zdá, tak to prosím tě nevzdej předčasně! Byl jsi povolán, jsi vyvolen, zůstaň tedy věrný! Stojí to za to. Možná jsi ovšem dnes na první stanici – slyšel jsi evangelium a byl jsi tak povolán. Ježíš tě pozval na trať, kde na konci čeká hostina. Reagoval jsi už na jeho pozvání? Vydal ses na trať? Stal ses vyvoleným? Kdo ví, možná je dnes tvůj den. Možná jsi ve druhé skupině. Už běžíš. Pokud jsi už běžel nějakou dobu, ale máš pocit, že ztrácíš sílu, Ježíš tě chce posilnit, abys věrně doběhl až k cílové pásce, protože cíl je blízko a hostina za páskou stojí rozhodně za to. Tak to nevzdej, ale raději posilni svá znavená kolena, abys zůstal věrným.

 

Zdroj: Blog Lukáše Targosze
Foto: Flickr

Exit mobile version