Matt Redman svou knížku napsal v roce 2004 a vydal zároveň s cédéčkem písní a videonahrávkou koncertu pod stejným názvem. Jako komplet to celé dávalo dobrý smysl. Dnes, po šestnácti letech můžeme zhodnotit, co je z jeho slov stále aktuální a co obstojí samostatně bez hudby a videa.
Útlá knížečka má přitažlivou obálku a na první pohled se zdá, že nabízí pohodlné pomalé čtení na jeden večer. Je to však oříšek. Je psaná ryzí křesťanštinou plnou vzletných vášnivých slov, útržků biblických příběhů, odkazů na biblické postavy a se spoustou citátů slavných křesťanů minulosti. Zážitek tak trochu podobný čtení Aloise Jiráska. Všechno, co autor píše, je správné a pravdivé, ale čte se to obtížně a nebude to překladem. Spousta mladých křesťanů, pro něž by teoreticky tato knížka mohla být velmi užitečná, se tím hustým křovím neprodere. Informací, teorií a zlomků příběhů je moc, jazyk je křečovitý. Ta spousta duchovních klišé nemá žádnou konkrétní podobu. Patetické výzvy k padání na tvář vyznívají jako ze staré pohádky. Dneska tak nikdo nemluví.
Jádrem sdělení této knížky je příběh Abrahama a Izáka, jak se drápou na kopec, aby tam obětovali Bohu. Postaví krásný oltář, narovnají pořádnou hranici dříví a pak Izák položí tu otázku: Co budeme obětovat? Abraham se na synka vrhne, sváže jej a snaží se položit na oltář. Když už škrtá, aby zapálil oheň, Bůh ho zastaví a řekne: Oukej, ve zkoušce jsi obstál, tamhle ve křoví máš berana. Toho mi obětuj. Abraham s úlevou synka rozváže a spolu obětují berana. Podobenství, které Matt Redman z příběhu vykutal, říká, že často stavíme fortelné oltáře v podobě aparatur, světelné šou, kouřů, projekcí, kapel a pěveckých sborů. Zajistíme i dostatek dřeva k pálení, což mohou být krásné písně, které jsme dobře složili, otextovali i nacvičili. Co nám chybí, je oběť. Co budeme obětovat? Máme jí být my. Naše srdce, naše plány, naše představy. Bez oběti celé to úsilí nemá smysl. Tohle platí a platit nepřestane.
Pokud bychom brali tento titul jako vyučování, chybí mu systematičnost. Pokud bychom pokládali tuto knížku za beletrii, nemá nosný příběh. Pokud vezmeme celý text jako osobní svědectví uctívače, skladatele a muzikanta, což považuju za nejlepší variantu, mělo by nás napadnout jít si pustit Redmanovo uctívání a připojit se k němu. Tam mu budeme rozumět beze zbytku. Tahle knížka sama o sobě a po šestnácti letech je málo.
Autor: Hana Pinknerová Datum: 2. listopadu 2020 Foto: