Po rozpadu Sovětského svazu nechaly islámské úřady v Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu – a také v Ázerbájdžánu na západním břehu Kaspického moře – Nový rok většinou na pokoji. Na oslavách, včetně šaríou zakázané konzumace alkoholu, se podílejí převážně muslimové.
Úřady pohoršoval Santa Claus – nebo spíše moderní globalizovaný nadbytek konzumu. Prohlásily svátek za neislámský a požádaly věřící, aby se oslavám zcela vyhnuli. Aby velké částky, místo toho, aby je utratili za požitky, věnovali chudým.
Fatwa našla odezvu, ale ne dostatečnou, aby narušila trh.
SOUVISEJÍCÍ – Tři tisíce lidí přijalo Krista během evangelizace Grega Laurieho
„Sedmý leden je náboženský svátek, ale ‚skutečné‘ oslavy Vánoc pocházejí ze Západu,“ řekl magazínu Christianity Today Ruslan Zagidulin, přednášející misiologii na Spojeném teologickém semináři v hlavním městě Biškeku. „Ty však nemají s Ježíšem nic společného.“
Ne že by takové oslavy byly nevítané. Ačkoli neexistuje žádný pevně stanovený zvyk, mnoho rodin vítá Nový rok národním pokrmem bešmarbek, nudlovou polévkou s masem. Jiní si pochutnávají na vařeném skopovém nebo koňském mase, které se podává v miskách se zakysanou smetanou nebo jogurtem.
Po projevu prezidenta se na biškekském náměstí – a na nesčetných balkonech po celé zemi – rozzáří ohňostroj. Děti čekají návštěvu Ajaze Aty, což je kyrgyzské jméno pro Dědu Mráze, a jeho krásné vnučky Sněhurky, známé jako Kar Kiz.
SOUVISEJÍCÍ – Studie: Evangelizace bude v post-pandemické době hrát klíčovou roli
Ale tam, kde Sověti spojili náboženské dědictví se světskou oslavou Nového roku, je svoboda opět rozpojila. Pravoslavní věřící jsou zamilovaní do svatého Mikuláše – patrona staré Rusi.
Ruští letniční chodí 7. ledna do kostela, což je pro většinu z nich prostě klidný volný den.
„Mysleli jsme si, že se loučíme s komunismem,“ říká pro Christianity Today Zagidulin. „Ale sekulární kultura je ještě větší výzvou.“
V některých středoasijských zemích se to muslimům daří.
„V našich církvích máme jen málo muslimských konvertitů,“ poznamenal pro Christianity Today Arman Arenbajev, předseda presbyteriánského sboru a pastor presbyteriánské církve Almagul, pojmenované podle svého obvodu v největším kazašském městě Almaty. „K islámu se totiž hlásí jen mladí lidé.“
Jeho slovům však podle CT odporuje skutečnost, že z odhadovaných 150 000 evangelikálů v jeho zemi je polovina Rusů, zatímco zbytek tvoří muslimové. On sám je kazašsko-tatarského původu, ale oba jeho rodiče byli ateističtí vysokoškolští profesoři. Následovali ho ve víře několik let po jeho konverzi na univerzitě, ke které mu pomohla misie křesťanská organizace původem z USA s názvem Campus Crusade.
Misionáři zaplavili Kazachstán po získání nezávislosti země a našli tam úrodné pole – ale stejně tak se daří i muslimským obrozencům propagujícím víru svých otců. Z neklidných ruských republik se k nim přidali extremističtí kazatelé z Čečenska a Dagestánu. A vliv salafistů ze Saúdské Arábie a Pákistánu vedl početnou menšinu k oblékání dlouhých hábitů a pěstování dlouhých vousů.
Dnes jsou mešity plné, říká Arenbajev, ale stejně tak i nákupní centra. Obchody a restaurace jsou svátečně vyzdobeny a na ulicích čekají na zákazníky jedle. Nedávný průzkum veřejného mínění ukázal, že jen 17 procent obyvatel považuje Nový rok za „cizí“ oslavu, zatímco více než 70 procent si bez něj nedokáže toto období představit.
Jenže Vánoce, řekl pastor, jsou považovány za ruský svátek a Ježíš za ruského boha. Žádná nevraživost nepanuje, ale vesnické kostely na islámštějším jihu budou slavit potichu. Mnoho tamních církví se schází v domácnostech, což je technicky vzato nezákonné.
Kazachstán se nachází na 47. místě v seznamu 50 zemí, ve kterých je následování Ježíše nejtěžší. Seznam sestavila organizace Open Doors. Podle Arenbajeva se však situace zlepšuje, stejně jako v mnoha středoasijských zemích. Diplomatické úsilí jeho země bylo dokonce uvedeno jako „důkaz konceptu“ pro prosazování náboženské svobody ve vztahu ke Spojeným státům.
A tak i když se církve na jihu shromažďují o Vánocích v domácnostech, cítí se zatím dostatečně svobodně, aby z toho udělaly příležitost k evangelizaci. Přátelé a příbuzní jsou zváni, protože každý má rád sváteční večírky.
Na severu je to propracovanější. Církve pořádají bohoslužby při svíčkách a večer 24. prosince pořádají velkou večeři s pohoštěním. Oblíbeným jídlem je plov, pokrm z hovězího masa a rýže s mrkví, vařený na kmínu a oleji. Poté se podává baursak (koblihy), které vždy potěší děti.
Podobné je to i v Ázerbájdžánu, kde se přidává tradiční dolma, drcené jehněčí maso smíchané s mátou a kořením, zabalené do hroznových nebo zelných listů. Dalším oblíbeným jídlem je baliq, ryba podávaná s omáčkou z granátového jablka.
Pro evangelikály – téměř výhradně muslimského původu – jsou však Vánoce ještě výjimečnější záležitostí. Letos si církev Vinice pronajímá sál s kapacitou 400 osob a zve lidi už několik týdnů předem.
„Pastor nám říká, abychom byli připraveni uvolnit svá místa, až vstoupí noví lidé,“ říká Vadim Melnikov, starší sboru. „Vánoce jsou příležitostí spojit se s křesťany z celého světa a s muslimskými sousedy, kteří slaví Nový rok.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 2. ledna 2023 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační