Blíží se Vánoce a křesťané si budou připomínat narození Spasitele Ježíše Krista. V různých částech světa města organizují oslavy a vánoční trhy. Jeden takový vánoční trh se připravuje v Norimberku a neušel pozornosti médií. O pozornost se postarala Německá krajně pravicová strana Alternativa pro Německo (AfD), která protestovala proti výběru Jezulátka. Norimberská radnice totiž poprvé za svou historii vybrala za Jezulátko 17letou dívku, Beningnu Munsi, jejiž otcem je Ind a matkou Němka. AfD měla problém s její snědší pletí a raději by v roli Jezulátka viděla blondýnku s modrýma očima.
V poslední době vzrůstají obavy z islámu. Bráníme se mu nacionalismem a zároveň odkazujeme na křesťanské kořeny Evropy. Je to celkem pochopitelné. Panika, která zachvátila evropský kontinent nás však žene do extrému. Nejenže se obáváme muslimů, ale někteří se také obávají křesťanů z jiného kulturního prostředí či evropských křesťanů s odlišnou barvou pleti. Případ Beningni Munsi je toho dokladem. Není muslimkou a ani nepochází z cizího kulturního prostředí. Narodila se v Německu, německé matce, navštěvuje katolickou církev, zpívá v katolickém sboru a hovoří čtyřmi jazyky. Přesto je pro některé členy AfD nepřijatelná. Proč? Protože více než křesťanské kořeny hraje v podobných politických hnutích důležitou úlohu nacionalismus. Lze ho však kombinovat s křesťanskou myšlenkou?
Evropské myšlení stojí na třech pahorcích: na Sinaji, Akropoli a Golgotě. Na judaismu, antice a křesťanství se rozvíjela evropská kultura a bez nich bychom nebyli tím, čím jsme. Pojem „křesťanské hodnoty“ či „kořeny“ je však často zneužíván k dosažení politických cílů a většinou těmi, kteří o křesťanských hodnotách nevědí téměř nic. V době migrační krize se často argumentuje vlastenectvím a kulturním křesťanským dědictvím. Je důležité bránit křesťanské duchovní dědictví v době, kdy se rozpadají tradiční hodnoty. Pokud se však křesťanské hodnoty stanou zástěrkou nenávistné ideologie, velice rychle budou zdiskreditovány. Na rozdíl od křesťanského myšlení, ve kterém národy nacházejí harmonii a jednotu v Kristu, nacionalismus žene národy do střetu.
Příběh Beningni Munsi se mne osobně dotýká. Narodil jsem se v tehdejším Československu a žijí zde celý život. Matka je Češkou a otec pocházel z arménsko-řeckého prostředí. Každý pozná, že jsem středomořský typ. Ačkoli jsem se cítil vždy jako Čech, byl jsem doma vnímán jako cizinec. Odjel jsem do Řecka, ale i tam jsem byl brán jako cizák. Dodnes se cítím jako vyhnanec, který na svou vlast teprve čeká. Příslušnost k národu je velmi silná vazba. Nedá se jen tak obejít a zavírat před ní oči. Není v lidské přirozenosti tolerovat odlišnosti. „Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“ Překonat hranice národů a sjednotit je lze pouze v myšlence přesahující materiální svět. Tou myšlenkou je křesťanská idea universalismu.
Křesťanská myšlenka universalismu přitahovala sociálně vyloučené i stoické a platónské intelektuály. „… už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus.“ napsal sv. Pavel. O něčem podobném píše církevní historik Eusebius Pamphili ze 4. století, když popisoval svou zkušenost s křesťanským universalismem: „Lidé rozličných národností se k sobě chovali přátelsky a jednota těchto údů Kristova těla vytvářela harmonický celek. Nyní se splnila prorocká předpověď, která tajemným způsobem předpovídala, že „kosti ke kostím, nohy k nohám se připojovaly“ (Ezech. 37,7). Byla to síla Ducha Svatého, která pronikala všemi údy, jednota srdce a jedna mysl všech, tatáž radostná víra a jeden chvalozpěv zazníval ze všech úst.“
Událost, kterou Eusebius popisoval jen potvrzovala křesťanskou tradici, že Kristus přesahuje národní identitu a spojuje různorodé. Dnešní duchovně vymírající Evropa nemá moc nevybranou. Zatímco v Asii či Africe je křesťanství živým náboženstvím, Evropa ve víře dlouhodobě stagnuje. Nadějí Evropy jsou křesťané, kteří mohou obohatit duchovní život víry. Tací křesťané se v současnosti nacházejí mimo Evropu. Nechme se jimi motivovat.
Autor: David Jan, zabývá se patristikou, historií a filosofií a v 90 letech působil jako misionář na Blízkém východě Datum: 12. listopadu 2019
Foto: Wikimedia Commons – ilustrační