Stejně jako pandemie prohloubila problém, že křesťany více než pastoři formují online influenceři, také ještě více ukázal na politický tribalismus a úroveň vzájemného obviňování zašlo v mnoha případech příliš daleko.
Bylo bolestné vidět, jak je církev formována současným politickým diskurzem. Na sociálních sítích jsem byl svědkem toho, jak se členové církve navzájem urážejí kvůli politice a zapomínáme, že se upřednostněním politické linie před jednotou církve dopouštíme duchovního kanibalismu.
Mohl jsem sledovat staré přátele ze školy – kteří předtím nikdy nevyjádřili své politické názory – jak najednou na Facebooku vedou virtuální válku. Toto chování jen odhalilo, jak se politika v dnešním světě stala všemocnou. Snad tou nejznepokojivější věcí, kterou v tom všem vidím, je, že mnoho křesťanů je více přesvědčených o svých politických názorech než o Kristu a jeho království.
Falešná jistota
Dnešní politický diskurz je charakterizován pochybnou důvěrou, kterou se ohání každá ideologie. Je to jistota, že moje politické názory jsou ty správné a lze je také podpořit Biblí (často nějakou exegetickou gymnastikou), a ty druhé jsou ty kacířské.
SOUVISEJÍCÍ – Anketa: Podle čeho by se křesťané měli rozhodovat při volbách?
V roce 2020 zaznělo varování bývalého redaktora deníku New York Times Bari Weisse: „Pravda [již není] procesem kolektivního objevování, ale ortodoxie, kterou již zná osvícená skupina, která má úkol informovat o ní všechny ostatní lidi.“
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Když každý tábor věří, že ten jeho názor je ten správný, tak to pak přirozeně vede k tomu, že vnímání a obviňování té „druhé strany“ se stává stále bezohlednější. Pro některé napravo je každý pastor, který hovoří o sociální spravedlnosti, okamžitě neomarxistou.
Falešní bohové
Jak jsme se do tohoto bodu dostali? Jak to, že tak mnoho křesťanů se zdá být otevřenější politické ideologii než ke sdílení evangelia? Proč se tak mnoho křesťanů cítí komfortněji v „rodině“ svého politického kmene než v rodině Božích dětí?
Jinými slovy, politika se často může stát modlářským substitučním náboženstvím s fundamentalistickou horlivostí. Sebevědomá arogance má tendenci ignorovat realitu zničujícího hříchu každého jednotlivce, kultury a politického systému – bez ohledu na vnímání. Žádná politická řešení v konečném důsledku nepovedou k naší spáse. Pokud si začneme myslet, že ano, pak jsme vložili svou důvěru ve falešného boha.
Politická pokora
To přirozeně neznamená, že politika je nedůležitá nebo že bychom měli „kázat jen evangelium“ a ignorovat rasovou nespravedlnost, nebo situaci nenarozených a další sociální neduhy, které mohou politické kroky napravit. Chtěl bych jen naznačit, že by křesťané měli přistupovat k politice s radikální pokorou a chránit se před nepřiměřenou jistotou a nadměrnou důvěrou, která v konečném důsledků povede k modlářství.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Eugene Park Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 5. října 2021 Foto: Pixabay – ilustrační