Na křesťanském serveru by, podle mne, neměla být převaha politiky. Věci Božího království a spásy jsou důležitější než politika. Ovšem i politika ovlivňuje život lidí. Ve Starém i Novém zákoně jsou také politické komentáře. Nepřevažují, ale jsou zde. Třeba komentář ke smrti Heroda Velikého. Nebo příběhy královské. Mnoho lidí tehdejší doby žilo své životy a také své příběhy vztahu s Bohem. Ale v Písmu je víc příběhů králů než třeba chudých pastýřů a starých žen, kteří třeba i žili s Bohem mnohem intenzívněji.
Tak se odvažuji nabídnout svůj pohled na události, které zřejmě ovlivní budoucnost naší země a jejího okolí.
Související – Papež prosí o modlitbu za Ukrajinu
Každý den jsem ve styku s Ukrajinci, kteří zde pracují a žijí zde. Jak všichni víte, jsou jich statisíce. Ve skutečnosti jsme na jejich práci jako země hospodářsky závislí. Pokud by zde nežili a nepracovali, některá odvětví hospodářství by se zhroutila. Vnímám jejich obavy a hrůzu z přicházející války. Ruská vojska postupně zaujímají pozice u hranic s Ukrajinou.
Vnímám situaci jednoduše. Pro stávající ruský režim není přijatelné, aby Ukrajina směřovala prozápadně. Chtějí zde mít závislý nárazníkový stát pod svou kontrolou. Snaží se své bývalé kolonie pokud možno oslabit, získat zpět z vlivu západní Evropy. Pokud možno je učinit na sobě hospodářsky závislými. Třeba v energetice. Rusko proti nim vede hybridní válku a platí extrémisty, kteří se snaží společnost zde rozložit a rozeštvat a oslabit. Ovlivňují volby a snaží se dosadit své lidi do čela nejen středoevropských států, ale třeba i v Americe. Pokládají za své právo jednat všemi prostředky – třeba terorem a vyhazováním muničních skladů do vzduchu. Necítí žádné omezení v tom, že mají právo své bývalé kolonie ovládat a znovu je na sobě učinit závislé. Podobně nemají žádný ohled na přání ukrajinských obyvatel patřit k západní Evropě.
V první válce zabrala jejich vojska maskovaná za dobrovolníky ruskojazyčná území, která pro ně byla hospodářsky a vojensky (zbrojní průmysl navazující na jejich vlastní zbrojní výrobu) důležitá. Pamatuji se na úžas a naprosté ohromení českých Ukrajinců – něco takového od národa, který vnímali jako přátelský a bratrský, nikdy neočekávali. Také jejich ohromné zklamání. Myslím, že takto nějak asi žasli také Češi v roce 1968.
V současné době se schyluje k obsazení Ukrajiny vojensky, nebo možná k přinucení Ukrajiny svá přání o nezávislé zahraniční politice, členství v NATO a EU vzdát. Ukrajinci jsou ovšem dost početný národ a jsou, pokud mohu posoudit, dost hrdí na svůj národ. Od vztahů s Evropou očekávají svůj hospodářský vzestup. Očekávají od Západu podporu a pomoc. Čeká nás všechny dost trpké rozhodování, čemu dáme přednost. Asi jen málokdo v Západní Evropě je ochoten vést regulérní válku s Ruskem a vyslat své jednotky na Ukrajinu. Věříme, že Ukrajina má právo na to, přiklonit se hospodářsky a politicky k Západní Evropě?
Myslím, že zrovna Češi by mohli mít velké pochopení pro národ, který bude (možná?) zrazen svými spojenci a vydán nepříteli, protože nikomu nestojí za to, o něj bojovat. Jistě, spojenci v roce 1938 rozhodnutí udělali se souhlasem Beneše, při obsazení Československa v roce 1968 nikdo pomoc od západu neočekával, vestfálský mír byl přijat s ulehčením, jen málo evangelíků bylo zklamaných, že je západní Evropa odepsala. Přesto myslím, že ukrajinské emoce bychom mohli chápat lépe než třeba Němci nebo Francouzi. Větu o spojencích jsem napsal proto, že Evropa i Rusko garantovali Ukrajině územní nedotknutelnost, pokud se vzdá jaderných zbraní, což Ukrajina přijala a jaderné zbraně s pomocí Západu zničila. Vzdala se tím velkého odstrašujícího prostředku, protože věřila slibům Západu i Ruska a garancím svých hranic.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Asi budeme svědky, že pokud se Ukrajina neubrání, nadejde brzy čas i na další státy střední Evropy. Skandinávské země, Litva, Polsko a Maďarsko zoufale zbrojí, Česká republika pod tlakem komunistů snižuje zbrojní investice. Myslím, že budoucí volby i současný stav jsou o tom, kam chceme patřit. Zda do Evropy, nebo k Rusku. Představa, že můžeme stát chytře stranou, dbát jen o vlastní ekonomické zájmy a být neutrální, je pouhá iluze. Člověk často nemůže mít to nejlepší z obou světů.
Samozřejmě, i když budeme opět ruským satelitem, můžeme žít své životy s Bohem, přijímat od Boha spásu a být šťastní v Kristu. A svět není černobílý, nejde zde o volbu mezi čistým zlem a naprostým dobrem.
Autor: Petr Adamec Datum: 20. dubna 2021 Foto: Wikimedia Commons – válka na Ukrajině
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.