Křesťan dnes

Obě jsou mámami (rozhovor)

Mámami jsou dvě sestry, Markéta a Míša. V dětství byly tak rozdílné nejspíš asi proto, aby se v dospělosti tak dobře doplňovaly. Jako malé holky nasávaly rodinnou atmosféru, kterou vytvářela jejich máma. Kouzlo zapálených svíček a domácího jídla nebo vůni čerstvých květin ale objevily a docenily samy až o hodně let později. Vyrostly, vdaly se a založily vlastní rodiny. Dnes jsou obě mámy tří dětí a za sebou mají nejen litry uvařených polévek, tisíce rozdaných pofoukání a pusinek, ale taky pět let společné práce.

V létě roku 2012 společně založily blog Od hlavy až k patě. Na jeho stránkách přes pět let psaly o životě, mateřství, cestování i kultuře. Zkrátka o všem, čím žily. V roce 2013 k blogu přidaly také e-shop Mámami s designovými českými výrobky, jehož hlavní myšlenkou byla podpora českých a slovenských tvůrců.

Na podzim roku 2015 díky blogu byly osloveny nakladatelstvím Albatros s nabídkou na tvorbu tvořivé knížky pro děti i dospělé. Nabídku přijaly, a tak vznikla kniha, která spojovala jednoduché návody na tvoření z papíru či látky, ale také rodinnou atmosféru a dobré jídlo. V říjnu 2016 tak vyšla první tištěná kniha Báječné oslavy s podtitulem „Domov je to hlavní, co stojí za tvořit“.

 

Na podzim roku 2017 napsaly a vydaly první e-knihu Vánoce v klidu, ve které volně navázaly na téma rodiny a rodinné atmosféry. Na konci téhož roku se rozhodly omezit eshop a změnit koncept celé práce. Věnují se více tomu, co je baví a co jim jde ze všeho nejvíc. Tvoření domova. Na stránkách nového blogu Mámami tak uveřejňují každý čtvrtek článek, který se týká právě domova z nejrůznějších úhlů pohledů. Rády by čtenáře přesvědčily o tom, že tvořit domov není rozhodně jen souhrn povinností, ale především práce, která má obrovský smysl, a kterou navíc lze zvládnout s radostí, šarmem i elegancí.

 

Ahoj Markétko a Míšo, jak se máte?

Markéta: Ahoj Hani, díky za optání. Myslím, že můžu s klidem říct, že se mám opravdu dobře. Pravdou tedy je, že snažím záměrně hledat na každém jednotlivém dni to pěkné a večer usínat s vděčností. A když se tohle člověk naučí, pak je opravdu v každém, i v tom těžkém dni něco, co se povedlo a za co je možné děkovat.

 

Míša: Mám se dobře. I když není vždy do smíchu, tak mám být pořád za co vděčná. A i když nejsem od přírody optimistka, tak když vidím, jak dny hrozně utíkají, byla by škoda si nenajít v každém dni alespoň něco pěkného, z čeho se budu radovat. Navíc toho je často vlastně hodně, jen to uvidět.

 

Obě jste trojnásobné matky, stačí vám to k seberealizaci?

Markéta: To je zajímavá otázka. Už od dětství jsem se moc těšila na to, až budu mámou. Nikdy jsem neměla žádné velké sny ohledně vlastní kariéry a vůbec mi nevadila představa být zkrátka jen doma s dětmi. Nikdy mi to nepřišlo a dodnes nepřijde vůbec málo. Právě naopak. Jak ale do mého života přicházely děti a čím víc jich bylo, tím víc jsem objevovala sama v sobě touhu něco tvořit a na něčem pracovat. Zcela přirozeně jsem se tak s mateřstvím vrátila zpět do svého dětství a dospívání, kdy jsem téměř neustále něco psala, vytvářela si různé deníky, skládala básničky, psala pohádky…Postupně jsem ale úplně přestala a právě až s dětmi jsem se vrátila zpátky k tomu, co jsem už od útlého dětství tolik milovala. Dalo by se tedy říct, že až díky dětem a mateřství jsem objevila, kolik dalších věcí můžu ve svém životě tvořit a vytvářet a nejspíš jsem tedy objevila i potřebu seberealizace, i když to slovo nemám moc ráda.

 

Míša: Asi jsem nad dětmi ve spojení se seberealizací nikdy takto neuvažovala. Hlavně jsem před dětmi netušila, jaké to vlastně doopravdy s nimi bude. Asi nejsem ten typ, který by chtěl zastavit určitou etapu a v té zůstat. Hrozně se mi líbí, jak děti rostou a jak se posouvají. A taky se mi líbí, že se můžu posouvat i já. Ať už je to díky nim, věku nebo zkušenostem. Mít tři děti je skvělé, i když samozřejmě i náročné. Spíš to ale beru více jako velké plus pro ně samotné, že se mají navzájem, vyrůstají spolu a ví, že tu mají někoho ve svém věku.

Díky dětem se mi rozhodně rozšířily obzory a v jiných oblastech možná zase zúžily. Je ale pravda, že čas na mateřské byl nakonec úplně jiný , než jsem si ho představovala. Jsem moc ráda, že žiju v dnešní době, ve které není v podstatě nic nemožné a já díky tomu můžu dopoledne s nejmladším fotit, odpoledne odvést děti do kroužků a večer psát nebo upravovat fotky a už zítra si o tom můžete přečíst.

 

Co vůbec všechno děláte?

M+ M.: Když pomineme starost o eshop, které ale od nového roku, kdy jsme změnily koncept naší práce, přirozeně ubývá, nejvíc práce nám v současné době (tedy kromě péče o tři děti a domácnost), zabírá určitě náš nový blog o tvoření domova. Nový článek zveřejňujeme pravidelně jednou týdně, a to každý čtvrtek. Na první pohled se tak může zdát, že se tedy zrovna nepředřeme.

Málokdo ale ví, kolik práce se právě za tím jedním článkem skrývá. Samotné psaní zabere s přehledem dvě, nědy i tři celá dopoledne. Snažíme se o to, aby články a informace v nich byly kvalitní a proto také studujeme nejrůznější zdroje, jak v češtině, tak v angličtině.

Žádný blog se dnes už také neobejde bez kvalitních fotografií. To, co nám „prošlo“ ještě před pár lety, si dnes už opravdu nemůžeme dovolit. Kvalita blogování šla v posledních letech velmi nahoru a kvalitní obsah i fotky jsou v podstatě úplný základ každého blogu. To se týká také práce na sociálních sítích. Tady bychom mohly bez nadsázky říct, že je to není práce, ale spíš pořádná dřina. Ano, to, co má na první pohled vypadat jako taková zábava mimochodem a má na čtenáře působit nejméně nuceně, to je ve skutečnosti to nejtěžší. Proto se neustále učíme i v této oblasti, která se navíc neustále vyvíjí a zrychluje, takže to vůbec není tak snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Mimo to samozřejmě denně komunikujeme s našimi čtenáři, protože je jasné, že žádný blog se bez svých čtenářů neobejde a je potřeba jim tak věnovat náležitou pozornost.

A samozřejmě pracujeme také na dalších věcech, o kterých zatím nikde nemluvíme ani nepíšeme, aspoň do té doby, než znovu uzraje čas pustit je do světa.

 

Mohly byste popsat historii svého podnikání?

M.+ M.: Nejsi rozhodně první kdo se na to ptá, tak to aspoň máme příležitost hezky shrnout Od nového roku píšeme nový blog Mámami s podtitulem „Domov je to hlavní, co stojí za to tvořit“. Tomuto novému blogu ale předcházel náš původní blog Od hlavy až k patě, který jsme začaly psát v polovině roku 2012. Ten neměl žádné speciální zaměření. Psaly jsme o životě, mateřství, módě i cestování. Zkrátka o všem, čím jsme zrovna žily. V roce 2013 jsme k blogu založily také eshop Mámami s českými doplňky a dekoracemi zaměřenými právě na domov. Celou tu dobu jsme přitom pracovaly z domova s dětmi v zádech. Minulý rok byl pro nás ale zlomový. Stály jsme totiž před nelehkým rozhodnutím. Musely jsme se rozhodnout, zda přesuneme náš eshop mimo naše domovy a budeme mu věnovat ještě více času, abychom ustály konkurenci i tempo trhu (což by samozřejmě prakticky znamenalo, že doma bychom byly mnohem méně a pracovaly mnohem více) nebo zda naopak uděláme krok zpět. Tedy zpátky do našich vlastních domovů a budeme se o to víc věnovat tomu, co na první pohled vypadá trochu bláznivě, v dnešní době zvlášť, ale nám to uvnitř dává velkým smysl.

A právě o domově a o všem co s ním souvisí, dnes píšeme a tvoříme tak vlastně nový projekt znovu od úplného začátku. Už teď, po necelých třech měsících práce ale můžeme říct, že to byl krok správným směrem, z čehož máme upřímnou radost.

Reklama

Pamatuju si, že v začátcích vás někteří obviňovali z pýchy, že předvádíte své materiální štěstí. Co byste k tomu řekly z odstupu dnes?

M.+ M.: Pamatuješ si to správně. Myslíme, že se to tenkrát netýkalo jen materiálního štěstí, ale štěstí obecně. Náš původní blog Od hlavy až k patě vznikl v poměrně náročném životním období. Bylo to období, kdy jsme procházely jistou deziluzí. V té době došlo zároveň také k rozpadu několika dlouholetých přátelství a celkově to byl velmi bolestivý čas. V té době jsme také měly velmi malé děti a najednou jsme cítily velkou touhu začít tvořit něco úplně nového. Pravdou je, že na blogu jsme se tak v té nelehké době snažily zaměřit o to víc na to pěkné a dobré v našem životě. Stojíme si za tím, že nic z toho, o čem jsme kdy psaly, nebyla lež. Blog, stejně jako my, se ale časem posunul dál a víme, že některé články bychom třeba tak, jak jsme je psaly dříve, už nenapsaly. To je ale normální vývoj téměř každé práce i životní cesty. S odstupem času už také ono „obvinění“ bereme spíše s úsměvem na rtech. Důležité je pro nás především to, že se snažíme svoji práci dělat tak nejlépe jak umíme, a že si za tím, co píšeme a tvoříme, můžeme stát.

 

Jakou máte motivaci k tomu, co děláte?

M.+ M.: Vidíš, to je otázka, kterou si čas od času taky klademe. V první řadě nás všechna ta naše práce samozřejmě baví. Čím déle se navíc pohybujeme ve světě podobných nadšenců a kreativců, tím víc motivace ke své práci máme. Díky naší práci jsme poznaly spoustu úžasných a inspirativních lidí a měly jsme také možnost podílet se na několika krásných projektech. Díky blogu jsme dostaly příležitost vydat knížku Báječné oslavy a díky této první knížce jsme pak dostaly odvahu pustit se do tvorby další knížky, Vánoce v klidu. Objevily jsme v sobě jakýsi vnitřní motor a kreativitu. O nápady nemáme nouzi, to spíš s tím časem jsme na tom trochu hůř, tak si musíme pečlivě vybírat, který nápad opravdu stojí za realizaci, a který budeme muset třeba odložit nebo úplně opustit.

Zjistily jsme, že už se nebojíme končit ani začínat. Srovnaly jsme si životní priority a péči o děti a domov upřednostnily před prací ještě na několik dalších let. I díky tomu tvoříme s o to větší lehkostí a radostí. A to je asi to nejdůležitější.

 

Četla jsem, že „Vliv je mocnější než moc.“ Souhlasíte?

M.+ M.: Nepochybně. Moc je samozřejmě zbraň, která se dá využít mnoha způsoby a s její pomocí je možné ovládat. Nicméně moc nemá sílu formovat vnitřního člověka. Teprve ve chvíli, kdy má na tvůj život někdo nebo něco vliv, pohne se cosi uvnitř tebe samotné. Moc ani vliv samozřejmě nejsou samy od sebe špatné. Záleží jen na tom, jak obě tyto zbraně využívají tí, kteří je mají v rukou. S každou mocí i vlivem by tak měla být spojená především velká zodpovědnost.

Víme, asi kam tou otázkou míříš. V dnešní době je právě svět blogů a sociálních sítí jednou takovou velkou zbraní a ať chceme či ne, to, co sledujeme a čím se obklopujeme, má na nás velký vliv. I my, když píšeme, máme vliv na lidi okolo sebe a tuto skutečnost si dobře uvědomujeme. Proto naši práci děláme s velkým respektem i bázní, neustále ji přehodnocujeme a nastavujeme si navzájem zrcadlo, aby náš vliv byl pokud možno co nejvíc inspirující a motivující. Snažíme se   především naše čtenářky povzbudit v tom, aby samy byly ty, které berou zodpovědnost za svůj život i za svůj domov do svých rukou a samy se tak staly inspirací zase pro další.

 

Podporují vás vaši mužové?

M.+ M.: Jednoznačně. Bez toho by to totiž ani nešlo. Nikdy nebyli úplně vidět, ale stojí vlastně za každou naší prací. Manžel Míši nám navíc pomáhá i jako technická podpora celého našeho blogu a pravda je, že bez něj bychom nejspíš dodnes psaly možná jen na papír, který bychom si mohly pověsit tak akorát doma na nástěnku. Podpořili nás v každém našem nápadu i projektu ať už tím, že sami byli součástí nebo naopak převzali na několik dní péči o děti. Nezdá se to, ale bez podpory rodiny je obecně velmi těžké dělat cokoli v době, kdy jsou děti malé. Tedy lépe řečeno, těžké je to i s tou podporou. Bez ní je to pak prakticky nemožné.

 

A co vaše děti?

M.+ M.: Naše děti a holčičky zvlášť, jsou našimi prvními a nadšenými fanoušky v každém novém projektu. S odvahou se s námi pustily do přípravy naší první knihy Báječné oslavy a tu práci vzaly opravdu zodpovědně, i když to ani pro ně neznamenalo jen samou zábavu. Pomohly nám ale moc a dnes jsou na tuhle svoji práci náležitě hrdé.

Zajímají se o to, na čem pracujeme, rády nás doprovází na různých akcích a náš blog berou jako přirozenou součást i svého života. Přesto je dnes už necháváme daleko víc stranou všeho dění, abychom jim nebraly jejich vlastní soukromí. Je ale docela možné, že za pár let budou děti samy tvořit nějaký svůj nový projekt. To se ale všechno teprve uvidí.

 

Autor: Hana Pinknerová Foto: Facebook

Exit mobile version