Křesťan dnes

Otakar Vožeh / Proč je tolik církví?

To je jedna z otázek, se kterými se nejčastěji setkáváme při rozhovorech s nevěřícími lidmi : proč je tu tolik různých církví? A která je případně ta pravá? Proč se neshodnou? Proč se nespojí? Proč se někdy mezi sebou hádají a jedna druhou napadají? Zkusím nabídnout odpovědi na tyto otázky především – možná i výlučně, na podkladu Písma, Bible.

Církev se narodila o Letnicích. V ten den – padesát dní po vzkříšení Ježíše Krista – došlo k tomu, že po kázání apoštola Petra uvěřilo v Pána Ježíše Krista nějakých 3,000 lidí a tito lidé byli působením Ducha Svatého zformováni v ten první živý organismus, kterému říkáme Církev. Bůh nám v Písmu sděluje, že tato Církev – lidé věřící v Pána Ježíše Krista – je Kristovým tělem a On je Hlavou Církve. Tato Církev má samozřejmě své dějiny, které se dají poměrně dobře vysledovat jak z Písma, tak z mimobiblických zdrojů. Takže to hlavní: na samém počátku Církve byla Církev skutečně pouze jedna. A hned od samého počátku byla Církev složena z lidí nejrůznějšího etnického pozadí, z mužů a žen, z lidí různého společenského postavení – prostě kdo uvěřil v Pána Ježíše Krista, byl Duchem Svatým připojen k Církvi. A tak je tomu dodnes.

SOUVISEJÍCÍOtakar Vožeh / Slova a skutky

Ovšem právě proto, že Církev jsou lidé – sice věřící a spasení, ale přesto stále hříšní lidé – objevily se už v té prvotní Církvi poměrně brzy roztržky. Svědčí o tom například listy apoštola Pavla a já tu ocituji několik veršů z jeho prvního listu věřícím do Korintu: „Dověděl jsem se . . . že jsou mezi vámi spory. Myslím tím to, že se mezi vámi říká – já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. Je snad Kristus rozdělen ? Což byl Pavel za vás ukřižován?“ Všeobecně se má zato, že tato slova byla apoštolem Pavlem napsána někdy v letech 53-57 po Kristu, když žil v Efezu.

V dějinách Církve byly od počátku vůdcovské postavy, které si svou silnou osobností, svým projevem nebo svou důsledností dovedly získat své stoupence. Ať už to byl jeden z apoštolů jako Petr nebo Pavel, případně jeden z tzv. „církevních otců“. Nešlo však jen o příslušnost do jednoho z táborů. V mnohých případech šlo o čistotu Kristova učení, o čistotu evangelia, a to především s ohledem na božství Pána Ježíše Krista, ale také s ohledem na dodržování židovského zákona v protikladu k životu z Boží milosti skrze víru v Krista.

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

V čem spočívá základní křesťanské učení, na kterém staví Církev? Jak už jsem řekl, především v postavě Ježíše Krista, Jeho božství a lidství v jedné osobě. Pak je to Jeho početí z panny, Jeho bezhříšný život, a samozřejmě Jeho zástupná oběť za hříšníky na kříži a Jeho vzkříšení. Mohli bychom k tomu připojit i Jeho odchod k Bohu-Otci do nebes a Jeho očekávaný návrat pro Církev. Toto jsou ty nejzákladnější články biblického učení, které by neměly scházet v žádném místním společenství věřících. Tam, kde některý z těchto článků schází, můžeme bez nadsázky tvrdit, že se nejedná o církevní společenství.

Když bychom si to chtěli všechno zjednodušit a shrnout důvody k rozdílnosti mezi křesťanskými církvemi, dovolil bych si nabídnout tři takové důvody:

1. Neshoda v otázkách vedení, řízení Církve. Zatímco pravá Boží Církev – Kristovo tělo – zná jen jednu Hlavu, a tou je Kristus, většina tzv. církví má svoji vlastní církevní hierarchii, která bývá často mocenskou strukturou. S ohledem na vedení místního společenství věřících uznává Písmo pouze dvě základní vedoucí role, totiž roli tzv. starších – zodpovědných za duchovní život společenství – a roli tzv. diákonů, kteří mají zodpovědnost ve věcech hospodářských a organizačních.

2. Neshoda v tom, jak mají probíhat tzv. bohoslužby. Jak často se má společenství Církve scházet, jestli má být nějaký předem stanovený program, liturgie, hudba a zpěv, způsob zvěstování Božího slova, svoboda projevu, účast na památce Páně, církevní kázeň, apod.

3. Neshoda ve výkladu biblických textů. Tady jsou například otázky křtu, otázka duchovních darů, otázky eschatologického charakteru (věci budoucí), ale především otázka vzniku a autority Bible, otázka neomylnosti Bible, atd. Podle mého názoru to právě tady všechno začíná: u Bible. Je Bible Božím slovem?

A tak vidíme, že těch přirozených, lidských důvodů k rozdílnosti mezi tzv. církvemi je mnoho. Ale jsou to skutečně důvody ryze lidské. Tam, kde se člověk staví nad Boží slovo, nad Bibli, vždycky dojde k nějakému rozdělení.

Ovšem my spoléháme na Boha, když slyšíme slova Pána Ježíše Krista o tom, že On zbuduje svou Církev a brány pekla ji nepřemohou (Mt 16,18). Za tuto Církev prolil Ježíš Kristus svou krev na kříži a tuto Církev dnes buduje na tomto světě. Miluje ji a jednou se pro ni vrátí. Modlíme se, aby to bylo už brzo.

Autor je zakladatelem československého vysílání Trans World Radio-Monte Carlo a dlouholetý mezinárodní misijní pracovník Datum: 30. září 2021 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Exit mobile version