Křesťan dnes

Padající zlatý prach? Neumím to vysvětlit, říká Jenn Johnsonová z Bethelu

Bethel je pravděpodobně jedním z nejznámějších amerických megasborů. Odtamtud pocházejí písně, které zpívají křesťané po celém světě. Podle Jenn Johnsonové by se ale Bethel dal v rámci Kristova těla přirovnat k podpaží. 


Říká to samozřejmě v žertu, ale pokud se chcete o této službě dozvědět zblízka a z první ruky, pak je Jenn Johnsonová ten pravý člověk pro vás. Dnes jednačtyřicetiletá žena vede společně se svým manželem Brianem chvály v kalifornském Reddingu od svých 18 let. Za tu dobu byla svědkem „nádherně bláznivých“ nadpřirozených projevů, včetně tolik diskutovaného zlatého prachu, který prý během jednoho shromáždění chval padal po celé hodiny.

V roce 2001 vedla její služba k založení vydavatelství Bethel Music. Jednou z hlavních motivací bylo, aby hudebníci prospívali ve svém společenství, aniž by byli pod neustálým tlakem cestování po turné nebo nahrávání mimo domov. Podle Johnsonové je pastorační přístup Bethelu stejně důležitý jako všechno, co dělají po tvůrčí stránce.

Jenn Johnsonová je v mnoha ohledech tváří a hlasem Bethelu; mezi její neznámější písně patří například píseň Goodness of God (Boží dobrota), jeden z momentálně celosvětově nejčastěji zpívaných chvalozpěvů. Přestože však chválicí tým vede už přes dvě desetiletí, nikdy nebyla zaměstnankyní sboru a nedostávala mzdu, dokud v roce 2021 nevstoupila do funkce ředitelky Bethel Music. Než však Jenn začnete litovat, stačí krátký pohled na Instagram, a zjistíte, že jejich kalifornský dům s přírodním koupalištěm a hektary pozemků má k chudobě stejně daleko jako východ k západu. 

Když jsme se sešly k rozhovoru, právě se vrátila z třítýdenní dovolené s rodinou a jako většina pracujících maminek byla unavenější, než když odjížděla. Nedávno totiž s manželem adoptovali dva malé chlapce a s nimi se vrátili k jedení rukama a probdělým nocím. Ale ať už jde o přebalování miminek nebo zpívání před stovkami lidí, Jenn všechno vnímá jako chválu: „Řídíme se heslem, že uctívání je životní styl.“ Pokud je to tak, pak Jenn Johnsonová žije nejlíp, jak to jde. 

Z Bethelu slýcháme zvěsti o nadpřirozených událostech, znameních a zázracích jako například zlatý prach padající během uctívání. Je na tom něco pravdy?

Bůh mě musel obrátit vzhůru nohama, abych pochopila, že ve skutečnosti ví víc než já a že se budou stávat věci, které si svým analytickým mozkem nebudu umět vysvětlit. Viděla jsem je mnohokrát, ale pokud jde o zlatý prach, stalo se to jen jednou. Byla jsem v místnosti a bylo to nevysvětlitelné. Přicházelo to jakoby odnikud. „Nepozemské“ je jediné slovo, které pro to mám. 

Když se něco takového stane, je dobré položit si otázku: „Co je ovocem?“. Bylo jím uctívání. Nikdy na ten okamžik a na to, co jsem cítila, nezapomenu. Naklonila jsem se k pár lidem – protože to trvalo celé hodiny – a jen jsem řekla: „Víte, nedokážu to vysvětlit. Nechápu to, ale líbí se mi to.“

Zažila jsem také uzdravení. Po operaci jsem měla léta necitlivou nohu a mnohokrát jsem se za to modlila. Jednou v neděli Bill (Johnson, hlavní pastor sboru a Jennin tchán – pozn. red.) zavolal: „Je tady někdo, kdo má necitlivou nohu?“ a já jsem vstala, pomodlili se za mě a noha se probrala. To se stalo před více než dvaceti lety. 

Takže jsme ledacos zažili na vlastní kůži. Viděli jsme bláznivé věci. Viděli jsme před sebou padat mlhu, která neměla žádný zdroj. Takovéhle nevysvětlitelné věci. 

Spousta lidí si ledacos vymýšlí a i v církvi se dělá kolem věcí humbuk. Líbí se mi, co k tomu říká Bill: „Pokud je ve stodole živo, je tam spousta nepořádku.“ Kolem rození je spousta nepořádku… Pokud chcete pořádek, jděte na hřbitov, tam ho najdete, ale pokud si ceníte svobody, rizika a nadpřirozena, je u toho život a binec. A takhle chci mít nastavené srdce; být otevřená, a ne nadpřirozeno analyzovat.

Když už jsme u těch hřbitovů, z Bethelu se šířily zvěsti o tom, že si věřící lehali na hroby významných křesťanů, aby „nasáli“ jejich pomazání. Je to pravda?

Nikdy jsem to nedělala ani neznám nikoho ve svém okruhu, kdo by něco takového někdy dělal. Nicméně, myslím, že na životech některých lidí leží určitý „plášť“ – například na životě Joyce Meyerové (americká charismatická řečnice a spisovatelka – pozn. red.). Přesto nemám v plánu si lehat na její hrob. Můj postoj je spíš: „Pane, chci plášť, který tato žena nosí. Chci na tom mít podíl, protože je tak věrná.“ Takže si myslím, že touha chodit pod tímto pláštěm a těžit z něj je biblická. Nicméně ne, na hroby si neleháme. 

Před několika lety jste s manželem adoptovali dva malé chlapce. Jak k tomu došlo?

Měli jsme tři biologické děti a mysleli jsme si, že na tomto počtu jsme skončili. Když bylo našemu nejmladšímu synovi devět nebo deset, dívali jsme se s manželem na jeden televizní pořad… 

Jaké to bylo přijmout do rodiny další děti a jak to souvisí s problémem chudoby? Jak Jenn Johnsonová vnímá otázku žen na vedoucích místech v církvi? O tom všem mluví rozhovoru v prosincovém čísle Života víry

Poslední číslo tohoto roku přináší také rozhovor Carri MacFarlanovou, manželkou muže, který ovlivnil charismatické hnutí v bývalém Československu. Carri mluví o tom, jak jí Bůh nejprve řekl, ať dá od Johna „ruce pryč“, jak přestala v manželství velet nebo jak do jejich života vstoupil jeden neodbytný Ind.

V novém čísle Života víry ale najdete spoustu dalšího čtení. Vánoční atmosférou dýchá úvodník Františka Fleka o sladkostech jako podobenství vztahu s Bohem, do Betléma před dvěma tisíci lety a hlavně do dnešního Izraele zamíří ve svém komentáři Tomáš Dittrich. 

Až k protinožcům zavítáte v článku Marka Bužgy o inspirativní cestě českých pastorů do Austrálie. A do „české“ školy v Indii vás zavede reportáž Jany Mackové.

V časopise dále najdete téma domácího násilí spolu s tipy Evangelikální aliance na prevenci a řešení v církvi nebo historický rozhovor připomínající osudy „apoštola severního Irska“ Johna Cennicka.

Číslo doplňují příběhy čtenářů z houpacího křesla i z chodeb za mřížemi vězení, nechybí ani kreslený vtip Pavla Bosmana, recenzezprávy o církvi u nás i v zahraničí a oznámení o chystaných křesťanských akcích.

Kromě papírové verze lze Život víry předplatit i digitálně a číst ho na internetu i poslouchat ve zvukové podobě. 

Navíc nyní probíhá soutěž pro předplatitele – kdo si časopis předplatí to konce prosince, může vyhrát knihy podle vlastního výběru.

Toto číslo lze zakoupit i samostatně – na papíře, v PDF i v MP3.

Autor: Megan Cornwellová, přeložila Kateřina Coufalová Datum: 8. prosince 2023 Foto: Bethel.com – Jen a Brian Johnsnovi

Převzato se svolením z Premier Christianity (www.premierchristianity.com/16180.article).

Exit mobile version