„Pavel řekl důstojníkovi a vojákům: ‚Nezůstanou-li oni na lodi, nemáte ani vy naději na záchranu‘“ (Skutky 27,31).
Život není férový. Zakusíš problémy, potíže a zranění, jež ti přinesou buď pročištění, nebo zahořklost. Buď jimi vyzraješ, nebo to vzdáš. Buď se staneš takovým, jakým tě Bůh chce mít, nebo se tvé srdce zatvrdí. Rozhodnutí, jak na drsné časy ve svém životě zareaguješ, leží na tobě. Jak se s tím vypořádáš?
Když se ocitneš v takových těžkých chvílích, není to, co se ti stane, ani zdaleka tak důležité jako to, co se stane v tobě. Právě to si vezmeš s sebou na věčnost – ne okolnosti, nýbrž svůj charakter.
Ve Skutcích 27 nalézáme tři způsoby, jak bys ve zkouškách reagovat neměl.
- Nenech se vláčet situací. „Bouřlivý vítr od severovýchodu se opřel do lodi tak, že ji nemohli ovládat. Nechali jsme se jím tedy unášet“ (Skutky 27,14-15). Loď, která vezla Pavla a jiné vězně do Říma, byla uprostřed Středozemního moře. Lodníci čtrnáct dní nezahlédli slunce, takže se neměli podle čeho orientovat, a nechali se tedy unášet.
Takhle – bez životního cíle, bez tužeb, bez vize – se nechávají vláčet životem někteří lidé, kdykoli se střetnou s potížemi. Dnes bychom třeba řekli, že „sjíždějí samospádem“. V čem tkví v takovém případě problém? Že se řítíš dolů. Život není jízda samospádem – je drsný. Nenech se pouhou skutečností, že život přináší těžkosti, připravit o svou touhu nebo sen.
- Nezbavuj se ničeho, co má hodnotu. „Protože jsme byli prudce zmítáni bouří, lodníci druhý den vyhazovali do moře náklad“ (Skutky 27,18). Sloužící posádka potřebovala lodi ulehčit, tak začali vyhazovat: nejprve náklad, pak i lodní výstroj a potraviny. Kvůli náporu bouře vyhazovali věci, které potřebovali.
Když se ocitneš v bouři a zátěž začne být neúnosná, míváš sklon opouštět hodnoty a vztahy, jichž by ses v lepších dobách nikdy nevzdal. Řekneš si třeba: „No tak co, rozvedu se. Snil jsem, že půjdu na vysokou, ale kašlu na to…“
Bůh říká: „Zůstaň na lodi!“ Zařídil ses v manželství podle toho? Řekl sis: „Rozvod pro nás nepřichází v úvahu, pustíme se do toho, aby naše manželství stálo za to“? Pokud ne, budou ti ty „dveře ven“ neustálým pokušením. Nezahodíš-li od nich klíč, nikdy v sobě nevypěstuješ charakter, jaký máš podle Božího záměru mít. Bůh může změnit okolnosti i osobnosti; může změnit i tebe. Z osobní zkušenosti jsem se naučil, že útěk z obtížné situace není nikdy podle Boží vůle: Bůh chce, aby ses učil, rostl a rozvíjel se. A celou tu dobu je s tebou!
- Neztrácej naději. „liž jsme ztráceli všechnu naději, že se zachráníme“ (Skutky 27,20b). Po čtrnácti dnech naprosté tmy, poté, co se vzdali nákladu, výstroje i potravin, vzdali se nakonec cestující i naděje. Zapomněli ale přitom na jedno: že i v bouři má Bůh všechno v rukou. Nehodil tě přes palubu! Třeba ho nevnímáš, ale pokud si od něj připadáš daleko – co myslíš, kdo z vás dvou se v takovém případě vzdálil od toho druhého – on, nebo ty?
Bůh je v té bouři s tebou – a pomůže ti jí projít. Jenom tě zkouší zda mu důvěřuješ.
Otázky k zamyšlení
Ocitneš-li se v bouři – jak dáváš najevo, že důvěřuješ Bohu?
Za které těžké situace jsi očekával změnu od Boha?
V čem by Bůh mohl čekat změnu u tebe, místo aby změnil situaci? Jak budeš reagovat?
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Překlad: Ivana Kultová
Foto: Youtube
Denní úvaha nad Božím slovem © 2017 Rick Warren. Všechna práva vyhrazena. Použito se svolením.