Rozhovor s teologem Danem Drápalem o jeho nové knize o Zjevení.
Na úvod se zeptám, proč si se rozhodl napsat knihu o Zjevení, jaký bude její název a kdy bude k dispozici?
Kniha by měla být v prodeji od listopadu. Na knize jsem pracoval necelé tři roky. Ten podnět byl, že mi jeden přítel poslal knihu Sergeje Mihála Vytržení. Ta způsobila veliký rozruch a on se mě ptal na můj názor na tuto knížku.
Já jsem se do té doby vyhýbal otázkám z knihy Zjevení. Je to téma velmi složité, ale tehdy, před těmi třemi lety jsem měl pocit, že mi Pán Bůh říká: „Kdy jindy bys to měl napsat? Už ti je sedmdesát. Studuješ Bibli přes 40 let, pracoval si na překladu Bible. Tak se do toho pusť!“
Tak jsem si řekl, že budu minimálně dva roky sbírat podklady pro tuto knihu. Když jsem ty podklady měl sesbírané, tak mi psaní samo zabralo méně času, než jsem se původně domníval.
Kniha bude mít tři části. Úvod je poměrně obsáhlý, v něm se zabývám historií výkladu knihy Zjevení. Nejdelší část jsou poznámky k jednotlivým veršům. To ale nepovažuji za to nejdůležitější. Za nejdůležitější považuji věci, které budou zvýrazněné v rámečku tučným písmem. Vyjadřují to, co mi duchovně ta která kniha dala nebo co mě nejvíce oslovilo.
Křesťané během celé historie měli dojem, že právě oni žijí v posledních časech. Proč tomu tak podle tebe je?
V tom máš úplnou pravdu, že téměř v každém století si lidé připadali, že je to na spadnutí. Člověk by k tomu mohl zajmout takový skeptický postoj, všichni se pletli, pletou se i nyní.
Já k tomu přistupuju trochu jinak. Jsem přesvědčen, že kniha Zjevení se lidem otvírá právě v extrémních dobách. Latinsky extremus znamená krajní, věčný nebo to může být přeloženo jako poslední a řeckým ekvivalentem toho slova extremus je mj, eschatos – z toho eschatologie, nauka o posledních věcech člověka. Zkusme si to, ale přeložit jako extrémní. To znamená, že když křesťané byli pronásledováni, jejich situace byly extrémní. V době pronásledování byla doba extrémní, a proto se těm lidem nedivím, že čekali brzký konec. To byla jaksi přirozená reakce. Nevysmívám se těm různým chiliastům středověku nebo starověku, ti často žili v dobách, které pro ně byly extrémní.
Já mám zato, že kniha Zjevení se těžko otevře někomu, kdo pohodlně sedí ve své pracovně a nic mu nehrozí, nikdy nezažil žádné pronásledování. Já jsem měl pocit, že ani mně se neotevřela příliš, ale co se mi otevřelo, to jsem se snažil do knihy dát. Šlo mi spíš o to, abych lidi upozornil na různé přístupy, protože ty se k této knize během 19. století hodně změnily. Ve starověku například svatý Augustin anebo třeba kraličtí překladatelé nebrali ty pasáže doslovně. Vytržení nebylo tématem po celé dějiny křesťanství až do první poloviny 19. století, kdy se náhle vynořilo. Křesťané mají teď dojem, že je to velice důležité téma, ale to slovo se v Bibli prakticky nevyskytuje. My si teď myslíme, že jsme na to kápli, že tomu rozumíme, ale já si nemyslím, že všichni ti lidé v dějinách církve byli nějací hlupáci, právě naopak. Dnes mám dojem, že se o té knize píše více hloupostí než tomu bylo během reformace.
A dnes je ta doba extrémní? Nastal čas, aby si lidé otvírali knihu Zjevení?
Knihu Zjevení bychom měli přirozeně otevírat vždy, i když tomu někdy nebudeme rozumět. Neměli bychom ji přeskakovat nebo se jí vyhýbat. Jsem pro to, abychom si Bibli četli celou a brali ji vážně.
V extrémní době jsme, to je nepochybné. Já netvrdím, že Pán přijde do tří let, ale taky by mě nepřekvapilo, kdyby věci nabraly rychlý spád a nám všem bylo jasno, že ten konec je na spadnutí. Já to záměrně nechávám otevřené, protože si nemyslím, že máme pátrat po tom datu, přestože toto lidi nejvíce zajímá a chtějí vědět, co se kdy stane. Já si myslím, že nám to Bůh záměrně zjevit nechce. On nás spíše vede k tomu, jak máme reagovat na to, co se stane a máme chápat, co znamená Ježíšova vláda v naší době.
Když se mluví o době konce, přirozeně se to spojuje se záhadnou číslovkou 666 a znamením šelmy. Jak ses vypořádal s tímto tématem?
Budu k tomu mít docela dlouhou kapitolu. Chci upozornit na jednu věc, nám se to zdá jako velká záhada, ale pro tehdejší čtenáře to záhada vůbec nebyla. Jan napsal číslo 666, protože nechtěl napsat to jméno, které se za tím skrývá. Jestli je to císař Nero nebo někdo jiný, je celkem jedno, ale v každém případě jeho čtenářům to bylo jasné. Oni si to spočítali, jen později se to povědomí ztratilo. My máme pocit, že je to něco, co teprve přijde, ale ono to už patrně bylo.
Listy jednotlivým církevním sborům na začátku Zjevení se někdy připodobňují k sedmi historickým etapám. Podle toho dnes žijeme v čase laodicejského sboru. Souhlasíš s tímto přístupem?
Zásadně s tím nesouhlasím. Já si myslím, že všechny ty sbory jsou určité modely nebo vzory různých denominací nebo církví. Dnešní dobu bych přirovnal jak k Laodiceji tak k Filadelfii. Já si nemyslím, že jedno období skončilo a teď nemáme žádné dobré sbory. Myslím si, že i dnes je spousta krásných sborů jak ve Filadelfii, kde se děje úžasné Boží dílo. Stejně tak je množství nafoukaných sborů jako Laodicea, kde si myslí, že na to kápli, ale jsou úplně vedle. To znamená, nepadnout do pokušení přemýšlet o různých sborech a na koho to nejvíce pasuje. Myslím si, že si z těch listů můžeme hodně vzít.
Můžeš se ještě vrátit k tématu vytržení? Jak tomu rozumíš? Který teolog s tou myšlenkou přišel?
Pokud mi je známo, tak toto téma objevil John Nelson Darby, který pořídil doslovný překlad Bible a je takovým duchovním otcem toho, čemu se u nás říká Křesťanské sbory. Říkalo se jim také podle jejich zakladatele darbisté. Následné hnutí se potom rozdělilo na tzv. otevřené bratry a exkluzivní bratry.
To téma ale skutečně předtím nebylo nějak traktováno. Byla jiná dvě témata, která zajímala lidi ve všech dobách. To první je téma antikrista. Tím se zabýval Augustin nebo Tomáš Akvinský a samozřejmě reformátoři. O tom bude v té knize samostatná kapitola. Svatý Augustin se domníval, že od nástupu Konštantinova začalo tisícileté království.
To druhé téma bylo tisícileté království. Podotýkám, že řada teologů nevěřila na nějaké tisícileté království. Většinou se to chápalo symbolicky, nikoli něco s fyzickým začátkem v roce 2026 a koncem v roku 3026.
A jak jsi tedy ty přistoupil k tomuto tématu? Jak si vysvětlil tisícileté království?
Na tuto otázku neodpovím. Řeknu, nech se překvapit. To není otázka, na kterou se snažím v té knize přinést definitivní odpověď. Myslím si, že ji ani nemáme, nebo lépe řečeno, já ji nemám. Jak se taky psalo v té upoutávce v Životě víry, mnohé otázky nechávám otevřené.
Prozradím jednu věc, která je pro mě nejdůležitější. Je tam ten svitek se sedmi pečetěmi a není nalezen nikdo, kdo by měl právo ten svitek otevřít, až přijde beránek, lev z Judy – Ježíš Kristus – jediný, který je hoden otevřít to, co je zapečetěno. Nechci rozebírat, co je v tom svitku. Chci ale upozornit na to, co mi ten obraz říká. Jedině Ježíš je schopen ukázat nebo vyjevit to, co je skutečným smyslem dějin a jaký je smysl celého vesmíru. Nemáme-li Ježíše, neznáme smysl svého bytí. Nevíme, proč tady je svět. Jenom Ježíš nám dává nějaký ucelený pohled na to, v čem teď žijeme. Proto tuto knihu považuji za zjevení Ježíše Krista, ona nám zjevuje, kdo Ježíš je, a to je na ní to nejdůležitější.
To byla vlastně moje poslední otázka. Co je vlastně poselstvím knihy Zjevení?
Všechny ty pohromy nemáme brát jako socialistický realismus, spíše bych to bral jako nějakou ikonu nebo obrazy, jejichž jednotlivé prvky mají smysl. Přestože přijdou nějaké pohromy, Ježíš se nakonec ukáže jako vítěz a celá ta kniha nám byla dána, abychom se jí potěšovali a vyhlíželi nové nebe a novou zemi. Je tu taky otázka, jak se to překrývá s naší zemí. Věřím, že přijde nový Jeruzalém a nová země, bude nové nebe a Ježíš bude panovat. Tyto dějiny končí optimisticky a potom možná začne něco nového.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Michal Nosál Datum: 27. listopadu 2020 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační