Šárka Šimečková se angažuje v modlitební iniciativě Modlitby 24-7, která také připravila kurz s názvem Jaksemodlit.cz. V rozhovoru přibližuje důležitost modlitby, její roli v duchovním zápasu nebo jak se nechat inspirovat knihou Žalmů.
Čím je pro Vás osobně modlitba důležitá?
Pro mě osobně je modlitba důležitá, ale není pro mě cílem, je to prostředek. Cílem je čas strávený spolu s Ježíšem. Komunikuji s ním poměrně často – řeším s ním spoustu věcí během dne, modlím se za druhé, za sebe, ale taky se učím to, že s Ním jen jsem. Bez jakékoliv agendy, jen si užívám Jeho blízkost.
Modlitba je součástí křesťanské zbožnosti. S jakými problémy v této oblasti věřící podle Vás nejčastěji zápasí?
Modlitba je něco, co je pro nás na jednu stranu přirozené a na druhou stranu něco, čemu se potřebujeme učit. Myslím, že jedním z důvodů, proč s modlitbou máme problém, je to, že se o modlitbě moc nevyučuje nebo jsme vyučeni jen v určitém typu modlitby a jsme ochuzeni o celé spektrum. Z modlitby se pak může stát tradice bez obsahu. Postrádáme smysl modlitby a nevidíme v ní hluboký význam. Potom můžeme začít vnímat modlitbu jako svoji povinnost.
Související – Jan Kuklínek: Nebezpečná modlitba v hotelovém pokoji
Máme představu, že je to něco, co bychom měli dělat a co se od nás očekává. To vytváří stres a tlak v případě, že jsme tuto povinnost nesplnili. Od toho se pak může odvíjet i to, že „tuto svou povinnost“ odkládáme a nejsme schopni si na ni udělat čas. Máme ve svých myslích možná nějakou představu, do které jsme modlitbu zaškatulkovali a to nám může bránit proniknout do skutečné podstaty modlitby. Dalším velkým důvodem mohou být nevyslyšené modlitby. S tím jsme se určitě během svého křesťanského života setkali a zápasili všichni.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Při představení kurzu o modlitbě, píšete, že první lekce řeší otázku, proč se modlit. Takže proč se křesťané mají modlit?
Otázka „Proč se modlit?“ míří k samé podstatě našeho vtahu s Pánem Bohem. Podobně jako naše mezilidské vztahy by těžko fungovaly bez komunikace, i náš vztah s Pánem Bohem se bez ní neobejde. Modlitba je tedy více než jen náš monolog. Jde o mnohem víc, jde o budování našeho vztahu s Bohem a o přebývání v Jeho blízkosti. To pak plynule může přecházet v uctívání, přímluvy nebo modlitby duchovního boje, apod.
Jeden z nejvážnějších problémů, s kterým křesťané zápasí, jsou nevyslyšené modlitby. Kurz se zaobírá i touto otázkou. Jaká dává řešení či odpovědi?
Toto téma je opravdu citlivé, a snad každý člověk se setkal s nevyslyšenou modlitbou. Je to obsáhlé a pro mnohé lidi i bolestivé téma. Pete Greig tomu proto věnoval celou jednu knihu (Když Bůh mlčí). Je povzbudivé, že sama Bible k tomuto tématu nemlčí. Dokonce i Ježíš se modlil modlitbu, která ještě nebyla vyslyšena (Jan 17). Důvodů, proč naše modlitby nebyly vyslyšeny, může být celá řada. Pete v kurzu nabízí několik možných pohledů jako odpověď na tuto otázku.
Související – Skončete s modlitbami za „věci“, raději budujte vztah intimity s Bohem
Například to, že některé modlitby nejsou vyslyšeny, protože odporují způsobu, jakým byl stvořen svět. Například, když se v jednu chvíli dva lidé modlí za počasí – jeden aby nepršelo a druhý, aby svítilo slunce, pravděpodobně jedna z modliteb zůstane nevyslyšena. Dalším pohledem, který Pete přináší, je Boží svrchovanost – že Bůh nevyslyší naše modlitby, protože ví, co je pro nás v tu chvíli nejlepší. Samozřejmě ne vždy rozumíme tomu, proč nám Bůh řekl ne nebo neodpověděl. Taková situace je pro nás příležitostí rozhodnout se Bohu důvěřovat navzdory tomu, že mu v tu chvíli nerozumíme. Je to příležitost, kdy může růst náš charakter, kdy se prohlubuje naše důvěra, věrnost a vytrvalost. Boží mlčení neznamená Jeho nepřítomnost. Naopak, často je nám nejblíže právě v těch nejtěžších chvílích.
Protestanté nemají často zkušenosti s nějakými připravenými nebo naučenými modlitbami. Na stránkách jsem si všiml modlitby podle knihy Žalmů. Můžete dát nějaké základní rady pro věřící, kteří by takto chtěli obohatit svůj modlitební život?
Myslím, že kniha Žalmů je skvělá „učebnice“ modlitby, která nás může v mnohém inspirovat a obohatit. V Žalmech se odráží, co jejich pisatelé prožívali ve svém nitru – od radosti, vděčnosti, uctívání Pána Boha až po obavy, smutek, strach a deprese. Někdy se nám může stát, že nám dochází slova a je pro nás těžké se modlit. Žalmy nám v tom mohou velmi pomoci a můžeme je použít k vyjádření toho, co právě prožíváme my sami. Mne osobně inspiruje i to, že často, i když David nebo jiný autor vylívá své těžké srdce před Bohem, zakončuje žalm chválou Bohu. Nekončí tedy svou modlitbu v depresích, ale nachází opět útěchu a naději v Bohu. Žalmy jsou navíc skvělým materiálem pro modlitbu Lectio Divina, kdy daný text čteme opakovaně s modlitbou a necháváme Ducha svatého, aby k nám promlouval.
Moje další otázka se týká oblasti, která je pro nás do velké míry těžko uchopitelná. Jakou úlohu hraje modlitba v duchovním zápase?
Velkou 🙂 Řekla bych, že u tohoto typu modlitby je zásadní náš blízký vztah s Bohem, naše posvěcení a vědomí toho, kým v Něm jsme – že jsme Jeho děti a že nám svěřil svou autoritu. To se nestane automaticky tím, že nám to někdo řekne. To si potřebujeme uvědomit a prožít ve svém srdci a cestou k tomu je budování našeho vztahu s Ním. Duchovní zápasy mohou mít mnoho podob – od modliteb za nemocné dítě až po modlitby za své město nebo celý národ. Každý z nás máme od Pána Boha nějaké povolání, které s sebou přináší určitou autoritu v duchovním světě. V rámci této autority vedeme boj ne proti lidem, ale proti duchovním silám a mocnostem. To prakticky může vypadat např. tak, že nad svým městem budu prohlašovat Boží pravdy a zaslíbení.
Mohli bychom rozhovor zakončit nějakou osobní zkušeností nebo svědectvím o modlitbě?
Mám poměrně čerstvou zkušenost s vyslyšenou modlitbou (modlitbami). Je to asi zhruba rok, co jsme se v práci začali modlit za nového kolegu/kolegyni. Vnímala jsem, že se práce rozrůstá a že bych potřebovala pomoci, že je toho na mě moc. S kolegou jsme se modlili a zdálo se, že se nic neděje nebo že Pán Bůh k tomu minimálně mlčí. V průběhu toho roku byla spousta situací, kdy jsem byla opravdu špatná z toho, že nevidím východisko a že to nebudu už dál zvládat za současných podmínek. Naším přáním zároveň bylo, aby daný člověk pocházel ze stejného města nebo nejbližšího okolí, aby nám to usnadnilo spolupráci. Oslovili jsme i pár lidí, ale nikdy to nedopadlo. Po mnoha měsících modliteb se nám najednou ozvala jedna slečna (která bydlí přes ulici ode mne), že by s námi ráda spolupracovala. V tu chvíli ani nevěděla, zda někoho hledáme, ale měla v srdci touhu přidat se k nám a vnímala vedení od Pána Boha, aby nám napsala. Nyní je to už naše kolegyně.
Autor: Michal Nosál Datum: 8. dubna 2021 Foto: Pixabay – ilustrační