Před několika dny upoutala pozornost české veřejnosti zpráva o tom, že jakási škola v Barceloně prý vyřadila ze své knihovny pohádky o Šípkové Růžence a Karkulce (a také mnohé další) s odůvodněním, že tyto pohádky jsou „sexistické“ a šíří nežádoucí stereotypy mužských a ženských rolí. Pod článkem na serveru iDnes.cz se objevila anketa s otázkou pro čtenáře: Jsou podle vás pohádky o Šípkové Růžence či Červené Karkulce sexistické? Odpovědi ne převažují nad ano v poměru zhruba 30:1. To je dobré znamení o stavu naší společnosti, protože čtenáři svým ne dávají najevo postoj „cenzura pohádek se nám nelíbí, klasické pohádky jsou v pořádku“. Ale striktně vzato je správná odpověď ano. Tyto pohádky totiž sexistické opravdu jsou.
Co vlastně znamená slovo sexismus a sexistický? Je třeba upozornit, že nejde o synonymum ke slovům vyzývavý, sprostý nebo sexuální. Sexismus je moderní termín a můj Akademický slovník cizích slov z roku 1998 ho vůbec nezná. Musí tedy pomoci internet. Cambridgeský slovník uvádí, že sexismus je (jednání založené na) přesvědčení, že příslušníci jednoho pohlaví jsou méně inteligentní, schopní atd. než příslušníci druhého pohlaví, zvláště že ženy jsou méně schopné než muži. (př. Univerzita byla obviněna ze sexismu, protože má velmi málo ženských profesorů.) Sexismus podle Cambridgeského slovníku také zahrnuje přesvědčení, že určitá zaměstnání a aktivity jsou vhodná pouze pro muže a jiná pouze pro ženy (př. Sexismus stále odrazuje dívky od profese instalatéra, elektrikáře a zedníka.) Česká wikipedie mimo jiné říká, že sexismus se může vztahovat na uplatňování stereotypů o mužskosti mužů a ženskosti žen a že sexistické názory předpokládají, že každý jednotlivec může být snadno zařazen do jedné z těchto dvou kategorií.
Podíváme-li se touto optikou na ony zmíněné pohádky, zjistíme, že jsou opravdu sexistické až hanba. Šípková Růženka (žena) pasivně spí, zatímco princ (muž) se prosekává růžovými keři, aby ji polibkem vysvobodil ze zakletí. Karkulka s babičkou (ženy) jsou oklamány a sežrány vlkem (samcem) a nebýt pana myslivce (muže) a jeho kulovnice a nože, byly by rozleptány žaludečními šťávami. Muži jsou zde sice dobří, ale ve srovnání se ženami až příliš aktivní, násilní, dokonce používají zbraně, zatímco ženy jen pasivně čekají, až budou zachráněny. Více sexistické to snad už ani být nemůže. Jak je možné, že se toto někomu může líbit? Možná je to proto, že tyto pohádky mají velmi blízko k Realitě s velkým R.
Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, tedy ve dvou jasně ohraničených kategoriích. Stvořitel se projevil krajně sexisticky. Muž a žena jsou si rovni ve své hodnotě. Oba jsou Božím obrazem, ale liší se ve svých rolích. To je také sexistické. Žena je pomoc muži rovná. Ona byla stvořena pro muže, ne muž pro ženu. Z pohledu genderové rovnosti neslýchané! Žena, nikoli muž rodí děti a muž, nikoli žena, nese před Bohem primární odpovědnost za „stav stvoření“. Přímo učebnicový příklad sexismu.
Nový zákon jde v sexismu ještě dál. Muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou Církve. Zde je sexismus ještě teologicky ospravedlněn. Muž má svou lásku k ženě prokazovat obětí, stejně jako se Kristus obětoval za církev. Žena má svou lásku k muži projevovat podřízeností, s jakou se Církev podřizuje Kristu. Žena je slabší, muž ji má chránit a nechovat se k ní hrubě, zatímco žena má muže respektovat v jeho vedoucí roli, jako Kristus přijímal vedení svého Otce. Kristus rozumí mužům i ženám protože On zná obě role.
Kristus jako ženich je v našem spasení aktivní právě tak, jako princ ze Šípkové Růženky: probudil nás k životu, když jsme byli mrtví pro své hříchy. Pro svou záchranu jsme, dámy a pánové, neudělali zhola nic. Stejně jako myslivec vytáhl z vlčího břicha na denní světlo Karkulku s babičkou, tak i nás Kristus přenesl z moci temnoty do svého podivuhodného světla. My, muži i ženy, jsme nevěsta, Kristus je ženich. Na tom nelze nic změnit. Role nejsou reciproční. Ženich zachránil svou nevěstu, nikoli nevěsta ženicha. Ženich, Kristus, udělal vše podstatné pro záchranu nevěsty, Církve. On si nás vybral a vydobyl svou vlastní krví. Nikdo z nás mu v tom nijak nepomohl a nikdy nijak nepomůže. Jsme Jeho dílo. Na nás je především to, abychom se mu líbili. Líbit se ženichovi, to je hlavní starost nevěsty. My, muži i ženy, máme mít krásný a zářivě bílý šat, zatímco ten jeho je zbrocený krví. Na konci dějin nás čeká svatba Beránkova. Zdá se, že Stvořitel vesmíru a Vykupitel hříšníků je ten největší sexista, jakého si lze představit. Buď pochváleno Jeho jméno.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor: Vítek Śtastný Foto: Pixabay – ilustrační