Dispenzacionalismus se v poslední době objevuje ve zprávách. Pastoři, kteří učí o vytržení, hrozícím antikristu a falešné mírové smlouvě s Izraelem (kromě jiných očekávání konce světa), se zabývají prorockým významem izraelsko-palestinské války, která začala 7. října 2023. Platí to jak pro pastory megasborů, jako jsou Robert Jeffress a Greg Laurie, tak i pro stovky méně významných kazatelů.
Ve chvílích zvýšeného zájmu o Blízký východ se může lidem mimo evangelikalismus (a dokonce i mnohým evangelikálům) zdát, že tento populární dispenzacionalistický pohled na geopolitiku je evangelikální perspektivou ve velkém. Většina evangelikálů (včetně většiny informovaných dispenzacionalistů) samozřejmě ví, že tomu tak není. Jak bychom ale potom měli chápat rozsah i hranice vlivu této teologie na americký evangelikalismus?
Nedávno jsem publikoval knihu The Rise and Fall of Dispensationalism (Vzestup a pád dispenzacionalismu), takže bych měl mít k tomuto tématu nějaké myšlenky, zejména proto, že „pád“ v názvu knihy se na první pohled zdá být v rozporu s nedávným vzestupem dispenzacionalistických scestných názorů. Některé klíčové definice a rozlišení nám pomohou zorientovat se v již tak proměnlivé, složité a potenciálně nepřehledné teologické scény evangelikalismu.
Definice a rozlišení
SOUVISEJÍCÍ – Bude-li zítra konec světa, ještě dnes zasadím strom
Zaprvé, dispenzacionalismus je mnohem víc než jen scénář konce světa, i když se tomuto aspektu teologie věnuje největší pozornost (a je to, pravda, nejpopulárnější část mediálního zpravodajství). Je to robustní teologický systém založený na závazku k určité biblické hermeneutice, která formuje přístup stoupenců k mnoha otázkám církevního života a společnosti. Jeho výrazná eschatologie nachází široké publikum, ale existují i další základní učení s hlubokým dopadem na biblický výklad, jako je rozlišení mezi církví a Izraelem a budoucí existence Božího království.
Za druhé, v dnešním kontextu stojí za diskusi přinejmenším dvě hlavní dispenzacionalistické tradice. Jsou příbuzné, ale odlišné. Existuje vědecký dispenzacionalismus, o kterém se diskutuje a který se vyučuje v některých seminářích, křesťanských vysokých školách a církvích, ale který má poměrně malou evangelikální voličskou základnu a stopu, zejména ve srovnání s předchozími generacemi.
Existuje také populární dispenzacionalismus, který inspiruje knižní a televizní trh, filmový a hudební průmysl a další média. Vyučuje se v některých sborech – včetně velkých – a je přítomen v některých kruzích evangelikální politiky. To, co bychom mohli nazvat „pop-dispenzacionalismem“, je verze, kterou většina Američanů zná nejlépe – verze prezentovaná v románech a filmech Left Behind (Napospas osudu) a parodovaná v hollywoodských komediích jako This is the End (Apokalypsa v Hollywoodu).
Mezi vědeckým a populárním dispenzacionalismem jsou samozřejmě důležité souvislosti, ale je mezi nimi mnoho rozdílů – ve stylu, přístupu, důvěryhodnosti a obsahu. Bez uznání těchto rozdílů nedokážeme přesně pochopit vliv této doktríny na americký evangelikalismus.
Po vzoru dobově určující knihy Charlese Ryrieho Dispensationalism Today (1965), která bilancovala převážně vědecký dispenzacionalismus 60. let, zůstane tato stručná exkurze do dispenzacionalismu dnes (2024) jen na povrchu porozumění vědecké a lidové dimenzí, která byla v roce 1965 mnohem méně výrazná.
Pop-dispenzacionalistická média jsou mezi evangelikály stále populární.
Pop-dispenzacionalismus nadále ovlivňuje teologický a duchovní život milionů křesťanů – v mnoha prostředích a prostřednictvím mnoha forem médií. Vezmeme-li si jako příklad vydávání knih, žebříček nejprodávanějších knih v subžánru „křesťanská eschatologie“ (např. na Amazonu) ukazuje, že dispenzacionalismem inspirované analýzy moderní politiky jsou na prvních místech žebříčků. Knihy Davida Jeremiaha, Amira Tsarfatiho a Jonathana Cahna se běžně umísťují na předních místech. A knihy v tomto duchu vydávají i velká nakladatelství jako Thomas Nelson, Baker a Tyndale.
V jiných médiích zůstávají pop-dispenzacionalisté velmi viditelní: televizní kázání (Jeffress a nedávno zesnulý Charles Stanley) a rozhlas (John MacArthur, Chuck Swindoll), abychom jmenovali alespoň některé. V roce 2023 se snímek Napospas osudu dočkal dalšího filmového zpracování, tentokrát v režii Kevina Sorba.
Stojí za to zamyslet se nejen nad kvantitou a dosahem této produkce, ale i nad její kvalitou. Zde je situace méně působivá. Mnohé z bestsellerů jsou nekonečným chrličem analýz a předpovědí. To má na jejich konzumenty potenciálně deformující duchovní účinky.
Podobně jako jejich předchůdci v 70. letech (knihy jako Pozdní velká planeta Země Hala Lindseyho a filmy jako Zloděj v noci) prezentují taková média eschatologii způsobem, který je odtržen od základních teologických závazků hnutí. Přemýšlivější dispenzacionalisté toto kritizují už celá desetiletí, ale to tento trend nezměnilo.
SOUVISEJÍCÍ – John Nelson Darby: muž, který zpopularizoval téma vytržení
Na rozdíl od svých předchůdců je dnešní pop-dispenzacionalismus také silně vázán na evangelikální kulturu a přitažlivost. Zatímco předchůdci ze sedmdesátých let tvrdili, a nepochybně se jim to v mnoha případech podařilo, že poselstvím evangelia oslovují nekřesťany (ačkoli jako nástroj evangelizace problematicky využívali lidovou fascinaci pop-eschatologií), současný pop-dispenzacionalismus tuto roli v takové míře nehraje. Jeho produkty jsou zaměřeny na stávající evangelikály a jsou jim prodávány.
Vědecký dispenzacionalismus v posledních desetiletích upadá
Slabiny pop-dispenzacionalismu se dnes ještě prohlubují, protože jeho komerční a spotřební růst ho ještě více vzdálil od odborné teologické tradice.
Obě tradice zažívaly napětí i na vrcholu vědeckého vlivu dispenzacionalismu v 50. a 60. letech 20. století, ale zejména od té doby se rozcházejí. Je to jednak proto, že se toto učení dostalo pod rostoucí kontrolu historických kritiků v evangelikální teologii a biblistice, jednak proto, že kdysi důvěryhodné dispenzacionalistické instituce tuto teologii zavrhly.
Dispenzacionalismus sice nikdy nebyl jedinou teologickou tradicí mezi fundamentalisty nebo evangelikály (vzpomeňme na amileniální kalvinismus Westminsterského teologického semináře nebo historický premilenialismus George Eldona Ladda), ale v 50. letech 20. století byl jedním z dominantních paradigmat. Mělo velkou stáj biblických institutů a vysokých škol, rostoucí soubor seminářů, které nejlépe reprezentovaly Dallas, Talbot a Grace (ve třech různých geografických a kulturních oblastech USA), a působivý seznam celostátně uznávaných učenců.
Přesto počínaje hlasy jako byli Oswald T. Allis ve 40. letech 20. století a Ladd v 50. letech konzervativní odpůrci této doktríny získali vliv – a rozšiřovali – trvalou teologickou, biblickou a intelektuální kritiku. Připočteme-li britské kritiky od Johna Stotta po N. T. Wrighta, jakož i odvrat od dispenzacionalismu v akademických letničních a baptistických kruzích v posledních desetiletích, zaujímá dnes mnohem menší kus teologického koláče než kdykoli v minulém století.
Zároveň se kdysi stabilní bašty této teologie odvrátily od svých historických vlivů. Příklady, jako je univerzita Biola, jsou patrné v celém světě křesťanských vysokých škol a univerzit. Biola, kterou v roce 1908 založili dispenzacionalisté jako Reuben A. Torrey a William E. Blackstone, dnes vykazuje slabý – a na některých místech zcela bezvýznamný – vliv dispenzacionalismu.
Další nedávnou obětí je Multnomah University, někdejší biblický institut a stálice dispenzacionalistického vzdělávání pod vedením svého dlouholetého prezidenta Willarda Aldricha, který je nyní jako satelitní škola začleněn pod Jessup University. Stejný trend navíc vykazují i některé denominace. Evangelikální svobodná církev v Americe (sloučená v roce 1950 jako pevně premileniální a dispenzacionalismem ovlivněná denominace) vypustila v roce 2019 ze svého prohlášení víry slovo „premileniální“.
Vzhledem k tomu lze „pád“ této nauky nejlépe označit za relativní, nikoli absolutní. Profesionální dispenzacionalističtí učenci – včetně Michaela Vlacha, Michaela J. Svigela a Coryho Marshe – pokračují v publikování odborných prací v oblasti teologie, biblistiky a historie. Středně velká a malá nakladatelství jako Paternoster Press a SCS Press vydávají knihy obhajující dispenzacionalistickou perspektivu. Vědci zabývající se dispenzacionalismem se podílejí na činnosti Evangelical Theological Society a udržují vlastní menší organizace.
Vliv těchto dvou trendů na evangelikalismus je smíšený
Tyto dva trendy – šíření řídkého, málo teologicky erudovaného pop-dispenzacionalismu a úpadek vědeckého dispenzacionalismu – jsou podstatou toho, co mám na mysli pod pojmem „pád“ této nauky v posledním půlstoletí. Úpadek však neznamená ani smrt, ani absenci. Dispenzacionalismus je stále aktuální, i když jeho vliv je dnes různý.
Stále existují semináře a školy, které se alespoň na papíře této teologie drží. Patří mezi ně Dallaský teologický seminář a Liberty University, které jsou dvěma největšími nedenominačními institucemi pro přípravu pastorů v zemi. Existují i menší semináře, jako například Southern California Seminary, The Master’s Seminary a Shepherd’s Theological Seminary, které se hlásí k dispenzacionalistickým směrům. Stranou nezůstávají ani vysokoškolské školy jako Moodyho biblický institut.
V každém z těchto případů se však žitá realita dispenzacionalismu, který studenti přijímají, alespoň anekdoticky, pohybuje v širokém spektru od jasného a potvrzujícího až po nejasný a někdy „pouze podle jména“. Stoupenci navíc přiznávají, že je obtížné získat si pozornost hlavních akademických vydavatelů a časopisů, což dále omezuje vliv vědeckého dispenzacionalismu ve vysokém školství i mimo něj.
V největších hnutích, která se v posledních desetiletích snažila organizovat a rozšiřovat evangelikální službu, dispenzacionalistické vedení nápadně chybělo. Mělo by být jasné, že tato hnutí se liší v kontinuitě s historickými evangelikálními teologickými závazky – ale jsou to hnutí současnosti a odhalují, kde se soustřeďuje organizační energie v evangelikálním světě.
Od 90. let 20. století se k dispenzacionalistické teologii kriticky stavěli například „Mladí, neklidní a reformovaní“, zastánci „třetí cesty“, zastánci křesťanského nacionalismu atd. – a to z různých důvodů. Srovnejme to s dobou před 70 lety, kdy globální misijní hnutí, hnutí mládeže a vysokoškolské křesťanské organizace a (o několik desetiletí později) hnutí Ježíšova lidu a mesiánského judaismu byly mimo jiné významným způsobem oživeny dispenzacionalisty a jejich teologií.
Jednou z oblastí, kde dispenzacionalisté stále představují vedoucí postavení v širším sektoru evangelikalismu, je možná obhajoba cessacionistického pohledu na dary Ducha svatého (Tento teologický směr učí, že zázračné dary Ducha svatého, jako je například dar uzdravování, skočily s dobou apoštolů pozn. red.). Dva stoupenci, John MacArthur a Justin Peters, jsou v tomto směru populárními hlasy. Tento teologický postoj je však v USA i ve světě pod stále větším tlakem ze strany letničních i nepentekostálních křesťanů.
Tyto trajektorie dohromady ukazují na pokles generativní hybnosti dispenzacionalismu v americkém evangelikalismu, i když komplikovaný.
Pop-dispenzacionalismus není pro národní politiku tak relevantní jako kdysi
Zatímco úspěch pop-dispenzacionalismu v komerční a spotřebitelské sféře je ohromující, jedna klíčová oblast dřívějšího vlivu slábne: politické vedení na úrovni církví.
Ve 20. letech 20. století vedly osobnosti jako William Bell Riley a J. Frank Norris válku proti evoluci a alkoholismu. V 50. letech 20. století měli John R. Rice, Billy James Hargis a J. Vernon McGee jedny z největších platforem v zemi pro útok na komunismus. V 80. letech 20. století vedli Jerry Falwell a Tim LaHaye boj proti sekulárnímu humanismu. Každý jeden z nich tomuto učení věřil nebo s ním velmi sympatizoval.
Přestože stále existují příklady významných dispenzacionalistických pastorů, kteří se angažují v politice (Jeffress a John Hagee nebo John MacArthur během covidové pandemie), těžiště konzervativní evangelikální politiky se vychýlilo jiným směrem. V 80. letech 20. století byl jedním z nejtvrdších kritiků tohoto učení nově se ozývající postmileniální „rekonstrukcionismus“, který dnes nachází hlas v rostoucím postmileniálním nacionalismu. Doug Wilson, jeden z představitelů tohoto hnutí, byl dříve sám dispenzacionalistou. Jeho „dekonverze“ od této teologie není ojedinělá a růst jeho konzervativního reformovaného postmilenialismu v severozápadním Pacifiku i jinde je známkou větších teologických trendů.
Ještě významnější než reformovaný postmilenialismus byla letniční aktivizace křesťanského politického aktivismu v Americe. Paula Whiteová a další působili jako poradci Donalda Trumpa a Hagee vede největší proizraelskou skupinu v zemi, Christians United for Israel.
Hagee kombinuje směsi modifikované dispenzacionalistické eschatologie (vydal řadu pop-dispenzacionalistických knih) s letničními naukami a naukami o prosperitě, čímž vytváří účinnou směs apelů na různé voličské skupiny a rozmanité motivy křesťanské podpory Izraele. Hageeho vliv mu umožňuje být americkým mostem ke globální křesťanské sionistické síti, která je v drtivé většině letniční, orientovaná na prosperitu (zaměřuje se zejména na Gn 12,3) a v klíčových částech své teologie anti-dispenzacionalistická. Velká část dnešního mezinárodního křesťanského sionismu, jakkoli je to z pohledu USA těžko představitelné, se věcně i rétoricky staví proti tomuto učení.
Whiteová má zase blíže k dominionistickému postoji a vyzývá křesťany, aby převzali autoritu ve společnosti a kultuře. V politických kruzích se tento názor – a v širším smyslu i názor globálního pentekostálního a charismatického křesťanství – shoduje spíše s konzervativním reformovaným postmilenialismem než s dispenzacionalisty a dnes dodává velkou část energie, která evangelikály politicky organizuje.
Budoucnost dispenzacionalismu
Tyto čtyři body vykreslují komplexní obraz dnešního dispenzacionalismu, který zahrnuje vědeckou, kulturní a politickou oblast. Nelze přesně určit, jak se bude tato doktrína vyvíjet v příštích padesáti letech, ale pokud bude svědkem obnoveného vlivu v evangelikálních seminářích nebo zaujme představivost evangelikálů generace Z, bude to pozoruhodný obrat současných trendů.
Zároveň, pokud pop-dispenzacionalismus ztratí svou komerční přitažlivost, bude to také hodné pozornosti a pravděpodobně to bude signalizovat změnu v evangelikální kultuře v širším smyslu – odchod často dominantní přítomnosti v evangelikální kultuře od 70. let 20. století.
Autor: Daniel G. Hummel je ředitelem The Lumen Center v Madisonu ve státě Wisconsin a vědeckým pracovníkem na katedře historie Wisconsinské univerzity v Madisonu. Je autorem knihy The Rise and Fall of Dispensationalism: How the Evangelical Battle over the End Times Shaped a Nation (Vzestup a pád dispenzaconalismu: Jak evangelikální bitva o poslední časy formovala národ, Eerdmans, 2023).
Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 4. března 2024 Foto: Pixabay – ilustrační