Křesťan dnes

TheRivers: Jak na ně? Teenageři a děti z nefunkčních rodin

Jsem streetworker. Možná se vám v mysli jako první vybaví práce dělníka na ulici, který opravuje cestu nebo údržbáře pečujícího o veřejné prostranství. Ani jedno. Streetwork v sociální práci představuje člověka, který chodí ven do míst za lidmi, kteří prožívají těžkosti a potřebují pomoc. Konkrétně já chodím ven za dětmi a teenagery, kteří tráví většinu svého času venku, v parcích, na hřištích nebo obchodních centrech. Snažím se s nimi navázat kontakt a díky narůstající důvěře jsou otevření a sdílejí se se mnou se svými trablemi. Společně hledáme cesty, jak věci změnit, zlepšit. Svou práci dělám čtyři roky, ale za odborníka se nepovažuji.Kdo jsou ty děti a teenageři?

Naše společnost se skládá z lidí různých věkových kategorií. Děti – naše budoucnost. A přesto se mezi nimi najdou takoví, kteří nemohou za to, do jaké (ne)funkční rodiny se narodily. Problémy s financemi, žádný řád ani autorita, rodiče, kteří se nezajímají, a je to jasné. Malý, nevychovaný spratek je na světě. Tráví venku veškerý volný čas, ničí věci, krade v obchodě, potahuje svoje první cigarety, je špatně oblečený, neumí se slušně chovat a to jen proto, že se rodič nezajímá. Smutné na tom je, že za to nemůže.Vyrůstá v nefunkční rodině, možná jen s jedním rodičem, třeba mamkou, která výchovu nezvládá, třeba proto, že má další čtyři. Dítě nenajde doma to, co potřebuje a tak vyráží ven, na lov. Potká další, podobné jemu samotnému, a je z nich rázem partička, kterou nelze na ulici přehlédnout.

Po těch pár větách negativismu bych měla přidat i nějaký pozitivní příspěvek. Dítě lze formovat. Proto, potká-li ve městě streetworkra, může dojít k pozitivní změně. Jaké? To, co se děje doma, nevyřeší, ale může mu nabídnout jistou alternativu aktivního trávení volného času. Osloví jej, sdělí mu, kdo je a při navázání kontaktu začne s dítkem pracovat. Společné trávení volného času s pracovníkem nabízí povídání si o věcech, které jsou důležité, učení se pravidlům, slušné chování, půjčování různých sportovních pomůcek atd. Především se našel někdo, kdo se zajímal… Narazíte-li někdy na dítě s prvky rebelství, dejte se s ním do řeči a zanechte v něm kousek vašeho dobra. Moralizování a „ne, to nesmíš“, přijde vniveč.

K tomu, aby vás vzali do party, je důležité si nehrát na někoho víc, přijmout je bezpodmínečně, nemoralizovat, navázat s nimi důvěrný vztah, naslouchat, zajímat se, nerozdávat rady, vést je k tomu, aby oni sami našli cestu, která jim pomůže některé těžkosti zmírnit. Jsou otevření pro vedení duchovních rozhovorů. Hodně z nich hledá směr a své místo, hledají přijetí. Myslím si, že dobrou alternativou jsou misijní kluby, které nabízí přátelství, místo fajn trávení volného času a taky diskuze nad životně důležitými otázkami. Je skvělé s lidmi sdílet svou víru, ale dávejme si pozor na to, abychom na ně nepůsobili fanaticky.Možná bychom je jen zbytečně polekali nebo odradili. Chce to čas. Nebojte se jej proto investovat do správných věcí.  Nebojte se svůj čas věnovat mladým, potřebují vás, potřebují vzory, potřebují kamarády, potřebují naději a lásku.
Byl pro Tebe článek přínosný? Přečti si jich víc na blogu TheRivers.
Exit mobile version