Tom Holland napsal knihu, která není ani tak dějinami křesťanství, jako spíše dějinami složité role, kterou křesťanství sehrálo při formování moderní západní kultury. Tento vliv právem nazývá „paradoxním“, protože jednak křesťanská církev často okázale selhávala ve svých ideálech, jednak se katastrofálně rozcházela v názorech na to, jaké tyto ideály vlastně byly. Slavný historik a překladatel klasické řecké literatury nám předkládá všechny tyto nemilosrdné detaily křesťanské historie. Holland není apologeta, přestože si některých aspektů křesťanské víry váží.
Podstatné však je, že význam Hollandovy knihy tkví v tom, že si všímá, jak křesťanská revoluce přetvořila svět. Základní teze je patrná z podtitulu. Autor čtivě a s mimořádně dobře propracovanými detaily dokládá, že ústřední hodnoty a priority moderní západní sekulární kultury ve skutečnosti pocházejí z křesťanství. A dokonce i dnes, kdy značná část vzdělané společnosti křesťanství opouští a kdy náboženské přesvědčení vykazuje klesající trajektorii, má křesťanství tak trvalý a všudypřítomný vliv, že nemůžeme církev odsoudit za její selhání bez toho, abychom se při tom odvolávali na křesťanské učení a víru.
SOUVISEJÍCÍ – Příliš mnoho křesťanů se bojí přiznat svá selhání, tvrdí v nové knize Tim Keller
Holland nabízí dlouhý, ale srozumitelný výklad základní myšlenky, kterou poprvé vyhlásil Friedrich Nietzsche (1844-1900). Nietzsche viděl, jak evropská inteligence odmítá křesťanství a stylizuje se do role vědeckých volnomyšlenkářů, kteří údajně žijí bez Boha. Tvrdili však, že stále věří v lidská práva, ve stejnou důstojnost každého člověka, v hodnotu chudých a slabých a v nutnost o ně všechny pečovat a zastávat se jich. Stále věřili, že láska je velkou hodnotou a že bychom měli odpouštět svým nepřátelům. Stále věřili v morální absolutno – že některé věci jsou dobré a některé zlé – a zejména v to, že útlak bezmocných je špatný.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Nietzsche však tvrdil, že všechny tyto myšlenky jsou vlastní pouze křesťanství. Že nevzešly z východní kultury a Řekům a Římanům připadaly směšné a nepochopitelné. Holland ukazuje, že kultury hanby a cti staré pohanské Evropy – Anglosasové, Frankové a Germáni – považovaly křesťanskou etiku o odpouštění nepřátelům a o úctě k chudým a slabým za zcela nefunkční základ společnosti. Tyto myšlenky by nikoho nenapadly, pokud by se nedržel vesmíru s jediným osobním Bohem, který stvořil všechny bytosti ke svému obrazu, a se Spasitelem, který přišel a zemřel díky své obětavé lásce.
Tyto myšlenky mohly vyrůst jedině z takového světonázoru, jakým je křesťanství. Pokud naopak věříme, že jsme dílem náhody, že existujeme díky procesu přežití nejsilnějších, pak nemůže existovat žádné morální absolutno a život musí být, pokud vůbec, o moci a ovládání druhých, nikoli o lásce.
Když Nietzsche přišel s tímto argumentem, byl odmítnut jako šílenec. Liberální, sekulární svět pokračoval ve svém narativu, že teprve tehdy, když jsme se zbavili nadvlády církve – a dali stranou veškeré ty církevní pověry a bigotnost – byl moderní svět schopen skoncovat s otroctvím, objevit lidská práva, empirickou vědu a sexuální svobodu.
V posledních padesáti letech však přední akademici pomalu, ale jistě dokazují, že Nietzsche měl pravdu.
Brian Tierney z Cornellovy univerzity ukázal, že s myšlenkou o univerzálních lidských právech a rovnosti každého jednotlivce nepřišli osvícenští filozofové, ale křesťanští teologové 12. století na základě četby knihy Genesis a poznatku o našem stvoření k obrazu Božímu.
Kyle Harper z Oklahomské univerzity ukázal, že myšlenka, že každý člověk má právo na své vlastní tělo – a že tedy sex musí být zcela dobrovolný – byla překvapivě novým konceptem, který přišel na svět díky křesťanství. Historikové (i Holland) hovoří o tom, jak se poslední pohanský římský císař Julián tváří v tvář nastupujícímu křesťanství snažil oživit pohanství. Pohané však pohrdali chudými a slabými, zatímco křesťané se ujímali nemocných, sirotků, chudých a opuštěných nemluvňat. V důsledku toho se masy lidí obrátily ke Kristu. Takovou lásku k druhým lidem a jejich potřebám bylo možné najít pouze v křesťanské víře.
SOUVISEJÍCÍ – Tim Keller o kritické biblické teorii
Jiní učenci (a Holland) tvrdí, že zrod moderní vědy vycházel z křesťanského pohledu na svět, který je skutečný, nikoliv jen imaginární, který funguje na základě univerzálních zákonů a je stvořený inteligentní bytostí.
Pokud jde o otázku otroctví, tady je úloha církve poněkud ošemetnější. Mnozí Evropané dobývali a kolonizovali vzdálené kultury, přičemž se opírali o nadřazenost své křesťanské víry. A samozřejmě se velká část křesťanské církve podílela na obchodu s africkými otroky. Holland však poukazuje na několik skutečností, které si osvojuje také většina historiků. Jedním z nich je, že otroctví bylo všude na světě všeobecně přijímanou skutečností. Kde se tedy vzala myšlenka, že je to něco špatného? Vznikla díky křesťanům, jako byl Řehoř z Nyssy, kteří četli, co se v Bibli píše o Božím obrazu. Druhým důvodem je, že emancipace a zrušení otroctví sice přicházely příliš pomalu, ale v jejich čele stály křesťanské skupiny, jako byli například kvakeři.
V Hollandově knize je příliš mnoho dalších skvělých příběhů a skvostných postřehů, než abychom je zde mohli detailně popsat. Dozvídáme se, že myšlenka naděje – víra v dějinný pokrok směřující k větší spravedlnosti a míru – je jedinečnou křesťanskou myšlenkou. Ostatně samotná myšlenka odluky církve od státu, kterou jiné kultury neznaly, nebyla konceptem, který by církvi vnucoval sekulární svět, ale původně ji rozvinul Augustin a je založena na tom, že křesťanství je kulturně flexibilní a nediktuje lidem do detailů, jak se mají oblékat, co mají jíst nebo jak pracovat. Holland dokonce tvrdí, že hnutí #MeToo bylo rekapitulací původní křesťanské sexuální revoluce, která požadovala, aby pro muže a pro ženy neplatily žádné dvojí sexuální standardy.
Teprve na samém konci, a to ještě jen stručně, pokládá Holland otázku, která se vznáší nad celou knihou. Pokud je pravda, že tyto humanistické hodnoty vzešly z křesťanské víry, nebudou mít tyto hodnoty stále menší smysl – nebudou stále méně přesvědčivé – ve společnosti, která tuto víru opouští?
Holland nechává otázku viset ve vzduchu. Neptá se, zda jednotliví sekulární lidé mohou být vysoce morální a nesobecky oddaní druhým. Samozřejmě že mohou. Ptá se, zda může celá společnost jako celek zůstat oddaná hodnotám poté, co se vzdala přesvědčení o světě, na němž byly tyto hodnoty založeny.
Tom Holland v každé kapitole propichuje běžné mýty o křesťanství a sekularismu. V žádném případě nezbavuje církev odpovědnosti za její nesčetná selhání. Stejně tak nenechává sekulární společnost žít v iluzi, že jejich hodnoty jsou prostě samozřejmé, výsledkem logického myšlení a vědeckého zkoumání.
Pokud se obě strany nechají Hollandem napomenout, bude vzájemný dialog mnohem plodnější a bude více odpovídat realitě.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Tim Keller Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 31. prosince 2022 Foto: Redeemer – Tim Keller