Byly doby, kdy většina lidí dovedla vyjmenovat tzv. Desatero Božích přikázání. Dnes většina lidí ani neví, co to Desatero je. Byly doby, kdy obchody a zábavní podniky a jakékoli jiné, pro život nepodstatné podniky, byly v neděli zavřeny z úcty k Božímu přikázání o svěcení sedmého dne. Dnes je téměř po celém světě většina obchodů otevřená celou neděli. Byly doby, kdy většina občanů jednoznačně odsuzovala homosexualitu, cizoložství, a dokonce i rozvod. Kdy klení nebo braní Božího jména nadarmo nebylo samozřejmostí. Kdy umělé přerušení těhotenství bylo nemyslitelné. Kdy vládní a státní úředníci měli malé platy, ale vysoká morální měřítka. Jak se doba změnila! Vliv křesťanství ve společnosti byl nahrazen praktickým ateismem a morálním relativismem. A nesvádějme to prosím jenom na komunisty. Ti se samozřejmě přičinili velkou měrou o rozšíření materialistického ateismu, ale dnešní hospodářství volného trhu a demokratické svobody neudělaly zatím moc pro to, aby se trend zpomalil, natož změnil. Co má dělat v dnešní společnosti věřící člověk, co má dělat Církev, jak se máme zachovat, abychom se nejen sami nedali strhnout proudem, ale abychom alespoň malým dílem ovlivnili vývoj společnosti k lepšímu?
Před nějakými 30 lety si američtí křesťané silně uvědomili morální skluzavku, na kterou se dostali díky liberální teologii a liberální politice. Došlo ke vzniku mnoha nejrůznějších hnutí a organizací, které založili křesťané v domnění, že tak zastaví pád americké společnosti do bahna morálního relativismu. Prostřednictvím těchto organizací, a za pomoci hromadných sdělovacích prostředků a působením mnoha věřících politiků se měl prosadit v americké společnosti jakýsi „křesťanský světonázor“. Všechno to bylo dobře míněno, byl za tím čistý úmysl. Došlo však velmi brzy k tomu, že tito věřící lidé a jejich organizace začali bojovat stejnými zbraněmi jako jejich oponenti, došlo k ostrému politickému střetávání a výsledkem bylo to, že věřící byli strženi k postoji nenávisti vůči nevěřícím, tedy k těm, které věřící mají milovat, a kterým mají zvěstovat evangelium.
SOUVISEJÍCÍ – Otakar Vožeh / Slova a skutky
Nemělo by smysl popírat historický aktivismus křesťanů ve světě domácí a zahraniční politiky a kultury. To, že však vždycky byli věřící aktivisté, ještě neznamená, že to je něco správného, že je to biblický postoj, ke kterému nás nabádá Bůh. Dnes už asi žádný křesťan nebude bránit středověké křižácké výpravy, které měly na tehdejší dobu vznešený cíl – dostat pod křesťanskou kontrolu tzv. „svatou zem“. Náboženské války a kampaně v době kolem Reformace nás také dnes už plní přinejmenším velkým údivem. Všechny tyto války byly nejen nábožensky, ale rovněž politicky motivované. Krutost a krvavost těchto konfliktů je úděsná.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Dnešní křesťanští aktivisté – a tady hovořím především ze své vlastní americké zkušenosti – si snad ani neuvědomují, jak se jejich společenský aktivismus podobá myšlení a jednání liberálních teologů a jejich následovníků na počátku 20. století. Stejně jako liberální teologie, dnešní křesťanský aktivismus se pohybuje na rovině časnosti, na úkor věčnosti a věčných hodnot. Dnešní věřící aktivisté hlásají totéž, co hlásali jejich liberální předchůdci: sociální evangelium. Sociální evangelium klade důraz na sociální a společenské záležitosti a zanedbává záležitosti duchovní a věčné. Sociální evangelium nabádá k boji proti chudobě, hladu, válkám a sociální nespravedlnosti. (Boží evangelium hovoří především o hříchu, o odpuštění, o smíření s Bohem, o věčném životě.) V tomto myšlenkovém rámci dochází k tomu, že vláda se stává pro křesťanské aktivisty buď spojencem – pokud se jim podaří vládu přesvědčit o tom, že mají společné užitečné cíle – anebo nepřítelem – pokud se jim vládu přesvědčit nepodaří. Skutečnost je taková, že žádná lidská vláda nemůže sama od sebe udělat cokoli pro Boží království, stejně tak jako žádná vláda nemůže Boží dílo zmařit.
Slova Britského teologa Roberta L. Ottleyho pronesená na známé oxfordské univerzitě před více než sto lety, nám snad pomohou pochopit biblický postoj vůči společensko-politickému aktivismu věřících. Ottley tehdy řekl:
„V knihách Starého Zákona můžeme studovat otázku sociální spravedlnosti. Vynikají zde absolutní morální požadavky Boha, který jedná s celými národy, spíše než s jednotlivci. Vědomí Boží přítomnosti mezi lidmi a Božího jednání s národy dalo základ slovu proroků, kteří dodnes mluví k celému světu . . . Stojí za povšimnutí, že tito starozákonní proroci – jakkoli stáli o sociální reformu – nebrali osobní účast na politickém životě a nevyžadovali reformu násilím. Prorokům nešlo o lepší společenské zřízení, jim šlo o lepší lidi.“
Abychom si rozuměli, já rozhodně v žádném případě nechci říct, že by věřící lidé měli stát stranou politického života, nebo že by vůbec neměli brát účast na společenském dění. Naprosté oddělení od společnosti by nebylo správným biblickým postojem. Věřící člověk má především výsadu i povinnost zúčastnit se svobodných voleb a tím ovlivnit řízení společnosti, ve které žije. Křesťan by měl sledovat společenské dění a tam, kde je zapotřebí, by měl dát veřejně najevo svůj postoj podložený autoritou Božího slova. K tomu jsou svobodné sdělovací prostředky. Věřící lidé mají být živým svědomím národa, a to jak svými slovy, tak svým celým životem, každým postojem. Jedno je však podstatné: společenský nebo politický aktivismus věřícího člověka a celé Církve by nikdy neměl vytlačit prioritu zvěstování evangelia. Zapojení věřícího do společenského dění se nesmí stát náhražkou za zvěstování Ježíše Krista.
V Bibli nacházíme několik úžasných příkladů, jak si Bůh použil svých lidí v politice a hospodářství národa. Josef v Egyptě nebo Daniel v Babylóně slouží jako modely Božích služebníků, kteří se dostali Božím řízením do nejvyšších politických postavení a posloužili Božímu království. Zacheus nebo Kornelius jsou zase příklady z Nového Zákona.
SOUVISEJÍCÍ – Pavel Svoboda / Je křesťanství slučitelné s politikou SPD?
Je to otázka priority. Vždycky musíme mít na zřeteli, že ani to nejlepší, čeho bychom mohli dosáhnout politickým aktivismem se nedá nijak srovnat s tím, jak můžeme být Bohu užiteční na Jeho díle evangelia. Na díle, kvůli kterému On poslal svého Syna, kvůli kterému Ježíš Kristus položil svůj život, když se obětoval na kříži. Tak jako ve starozákonní době povolal Bůh Izrael (2.M.19,6), volá i dnes Církev k tomu, aby byla královským kněžstvem, nikoli královstvím politických aktivistů: „Vy jste však vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný k vlastnictví, abyste vyhlašovali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla“ (1.Petr.2,9).
Autor je zakladatelem československého vysílání Trans World Radio-Monte Carlo a dlouholetý mezinárodní misijní pracovník
Autor: Otakar Vožeh Datum: 18. září 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.