Madrid – Skupina šesti trestanců poprvé po mnoha letech opouští dveře vězení v Segovii. Jeden z nich byl za jejími zdmi více než desetiletí. Patří do zvláštní skupiny, kam byli vybráni, aby si odpykali poslední fázi výkonu trestu coby poutníci na Svatojakubské cestě do Santiaga de Compostela. S batohy na zádech jsou připraveni na zážitek, který jim má pomoci s opětovnou integrací do společnosti, až budou definitivně propuštěni, píše španělský list El País.
Marcosovi, Ivánovi, Rafovi, Adilovi, Bouthk Ourtovi a Leonciovi je mezi 28 a 45 lety. Mají různou kriminální minulost, všichni však trpěli závislostí na drogách. Skupina prošla odvykací léčbou a její členové společně překonali abstinenční příznaky. Další výzvou je reintegrace do společnosti. Věří, že jim společnost dá další šanci, ale vědí také, že tento proces nebude snadný.
Jdou s nimi dva vězeňští vychovatelé a dobrovolníci z katolické nadace Otevřené horizonty, která v uplynulých 30 letech pracuje na programech sociální integrace vězňů. Jesús Hernández, vedoucí skupiny, je zkušeným odborníkem na drogovou závislost a reintegrační programy. „Ta zkušenost je jedinečná, je to forma osobního růstu a cesta, jak si vyzkoušet nový svět, který je čeká. Je to vůbec nejlepší terapie,“ říká Hernández, který se sám zúčastnil i jiných poutí.
„Při této příležitosti čelíme tvrdým zážitkům, jako v samotném životě,“ vysvětluje. Vítr a déšť skupinu pronásledoval téměř celou cestu. „Byli však duševně připraveni, naučeni se překonávat a nikdo z nich pochod předčasně neukončil, ani se ho nepokusil vzdát. Přesně naopak,“ řekl Hernández, kterého potěšilo, že skupina již brzy dorazí do katedrály v Santiagu de Compostela, cíli jejich putování.
Před poutí je zapotřebí spousta fyzické i duševní přípravy, včetně měsíců či dokonce let dlouhé terapie se specializovanými pracovníky. Vychovatelé vypracují profil vězňů a vyberou skupinu poutníků na základě dosaženého pokroku. „Musíte zamezit problémům s agresivními trestanci,“ říká Hernández. „Ale bilance je velmi pozitivní, máme zde vztahy plné empatie, věří nám, respektují nás a vědí, že jsme tu, abychom je podpořili.“
Zážitky jako tento obnáší spoustu byrokracie. „Je zásadní, aby tam byli lidé, kteří věří, že reintegrace je možná, jako soudce José Julio Castro, který dohlíží na výkon trestů na španělském nejvyšším soudu,“ vysvětluje Hernández. Současnou pouť umožnili také představitelé místní samosprávy či Červený kříž, který poskytl logistickou podporu.
„Musíme si být vědomi, že drogová závislost je jedním z nejnaléhavějších problémů mezi vězni,“ říká Hernández. „Ačkoliv heroin a AIDS nyní nepředstavuje takové nebezpečí, jsou zde nové případy závislosti, jako například syntetické drogy, které mají dopad na duševní zdraví více než na fyzické a způsobují také větší újmu na zdraví.“
Až resocializační program skončí, vychovatelé vyhodnotí, nakolik jim pouť pomohla při propuštění na svobodu. „Téměř každý se bojí ocitnout se tam venku ve společnosti bez jakýchkoliv příležitostí,“ tvrdí Hernández. „Společnost si musí uvědomit, že toto je součástí terapie, že tito vězni zaplatili za své chyby a snaží se prorazit si cestu vpřed. Být bývalým vězněm je velké stigma a pro společnost to představuje velkou výzvu. Musíme se k nim postavit lidsky.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor: ČTK Foto: Pixabay – ilustrační