Nepocházím z vinařské rodiny, tudíž nemám vinařské kořeny. Ale narodil jsem se ve Valticích, kde je střední vinařská škola, jediná svého druhu v České republice. Když jsem ve 14 letech přemýšlel nad školou, chtěl jsem být automechanik, ale to by znamenalo bydlet na internátě, tak mě rodiče přihlásili na vinařku. Po vystudování střední vinařské školy jsem pokračoval ve studiu na vysoké vinařské (MZLU Brno) a po studiích se vrátil na vinařskou školu jako učitel. Na vinařskou dráhu jsem se tedy dostal neplánovaně. Když na Den otevřených dveří mluvím s rodiči, vždycky je varuji, ať si to pořádně rozmyslí, protože jestli dají svoje dítě na vinařskou školu, už nebude cesty zpět. Vinařství je návykové. Není to pouze práce je to poslání, životní směr – a to se stalo i mně. Vinařství je mou prací i mým koníčkem a prostupuje i mým domovem a pochopitelně i mou rodinou.
V Bibli je mnoho paralel s vinicí. Vy je jako vinař asi vnímáte jinak. Máte mezi těmi podobenstvími nějaké oblíbené?
Je tam spousta věcí a když mám lidi ve sklepě, občas nějakou paralelu vytáhnu a s křesťany si pak o tom povídáme. Tomu, kdo nezná vinici, asi verše jako „já jsem vinař a prořezávám a pročišťuji vinici“ asi moc neřeknou. Ale my, vinaři, víme, jak je vinici potřeba opečovávat a odstraňovat letorosty, které jsou bez květů a bez hroznů, protože zahušťují keř a překážejí. Hustý keř neprosvítí slunce, neprofoukne vítr, drží se tam choroby. Na tom podobenství je krásně vidět, jak je vinař důležitý a s jakou láskou se o révu stará – a kdyby to nedělal, tak poroste špatně.
SOUVISEJÍCÍ – Vinař Tomáš Javůrek: Víno je fenomén (část 1.)
Bráno touto optikou – co pro Vás znamená Ježíšovo přirovnání vinice ke království nebeskému (Mat 20,1)? Jak vnímáte svoji vinici?
Asi jsem ji nikdy nebral jako království, spíš se mě dotýkají verše, kde Bůh svěřuje věci, zvláště ty pasáže, kde říká, že odejme vinici jednomu a dá ji někomu jinému. To mě na vinici napadá. Člověk by se měl starat o to, co je mu svěřeno. Když to neděláte dobře, nemáte na to čas, neumíte to – tak na vinici je to hodně vidět. Když rok, dva, neořežete sad, tak se nic moc nestane. Ale když vinici neořežete jeden rok, tak je z ní obrovská džungle. A okamžitě se to projeví na chorobách, na zdrobnění plodů… je tam veliký rozdíl. O vinici je potřeba se každoročně pečlivě starat. Když to Ježíš v Písmu zdůrazňuje, tak si důležitost toho, co říká, dokážu představit. Mám ta přirovnání rád. I jako učitel to někdy použiji – učím sommeliérství.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Co se studenty sdílíte?
Když se žáků ptám, která je neušlechtilejší rostlina, tak někdo řekne káva, někdo čaj. Ale je to réva. Je stará jako lidstvo samo. Když byl člověk, bylo i víno. Téměř ve všech archeologických nálezech jsou pozůstatky amfor a jiných odkazů na víno. Takže jak biblicky, tak historicky víno lidstvo provází. To je první věc, kterou s nimi sdílím. A druhá už je křesťanská. Je to nejušlechtilejší rostlina na světě, protože sám Bůh si ji vybral, aby na ní lidstvu ukázal vztah Boha a člověka. To důležité, co nám Bůh chce předat, simuluje na příkladu révy vinné. Takže je jasné, že to musel dělat na něčem, s čím je člověk opravdu sžitý.
Když jste začal pronikat do hlubin oboru, překvapilo Vás něco?
Kromě té velmi důležité péče o vinnou révu, kterou nemůžete ani chvilku vynechat, je to ještě jedna věc týkající se samotného vína. Všichni známe první Ježíšův zázrak, kdy proměnil vodu ve víno. Pro vinaře je zajímavá myšlenka, že to nejlepší víno nechal na konec. Asi je to stejné dnes jako tehdy – že na pijatiky se vytahuje spíš horší víno a dobré víno je na ochutnávky nebo na zvláštní příležitosti. Ježíš tohle znal, věděl, jak lidé používají víno, jak se veselí. I tady je víno s člověkem spjato velmi úzce, víc než kterákoli jiná komodita. Víno je fenomén. Jsme jím obklopeni. My tady ve vinařské oblasti určitě. Víno i vinná réva tu byly vždycky. Římané používali víno nejen pro poveselení, ale také aby se chránili – dobývali celou Evropu, tak nemohli pít vodu – umřeli by na bakteriální infekce.
V Bibli je popsáno založení vinice slovy: „Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž.“ Je to i po dvou tisících letech platný postup?
Ty základní myšlenky jsou pořád stejné. Výsadba vinice je krok, který je potřeba pořádně promyslet, není to na půl roku jako výsadba ředkviček. Vinice je na dvacet až padesát let. Takže je třeba najít dobrý pozemek – ideální jsou jižní, jihozápadní svahy nakloněné ke slunci. Roli hraje mikroklima, tzn. vybrat ideální místo. Pozemek je třeba chránit, proto ta zeď. Jednu vinici mám půjčenou od kamaráda v Mikulově na Svatém kopečku a tu každoročně poškozují srny. Škody ale mohou nadělat i bažanti, i člověk. A strážné věže, které dneska vidíte, slouží hlavně jako ochrana před nálety špačků v době sklizně. Ti jsou schopni během pár minut očesat celou vinici. Ne že by to všechno snědli, ale pařátky poškodí hrozny natolik, že je úroda znehodnocená.
A lis? Pořád bývá součástí vinice?
Podmínky byly tehdy asi jiné. Když jsem byl na návštěvě v Izraeli, viděl jsem zbytky lisů, ale byly to lisy spíš na olivy – byl to zbudovaný betonový žlab přímo v olivovém háji. Předpokládám, že s révou to asi bylo podobné – lis situovaný poblíž vinice. Je totiž velmi důležité hrozny co nejdříve po utržení zpracovat. Dneska je to jinak – hrozny na zpracování převážíme do chladného sklepa. Ale pořád platí pravidlo zpracovat hrozny co nejrychleji po utržení. Můžou se nechat i chvilku naležet, ale nejdřív je třeba je prudce zchladit, aby se nerozkvasily. Ať už suchým ledem nebo v klimatizované nádobě s řízeným chlazením.
ptala se Eva Čejchanová, foto autorka Rozhovor a další články z časopisu Brána najdete také na stránkách https://brana.cb.cz/