Křesťan dnes

Zjevení poodhaleno I.

Zjevení 1:9 … Já Jan, váš bratr, který má s vámi účast na Ježíšově soužení i kralování a vytrvalosti, dostal jsem se pro slovo Boží a svědectví Ježíšovo na ostrov jménem Patmos.

Milí přátelé, spoluúčastníci soužení, kralování a vytrvalosti v Kristu Ježíši –

Také vám připadá, že – slovy Shakespearova Hamleta – „vymknuta z kloubů doba šílí“? Zdá se vám, že nynější situace ve světě je víc než kdy jindy rozbouřená, vyostřená, strach nahánějící a neklid probouzející?

Před dvěma dny jsme si připomněli, že je to už celý rok, co se rozhořel na nedaleké Ukrajině válečný konflikt, který je dodnes stále žhavý a nezdá se, že by brzy vychladl. K tomu před nějakými dvěma týdny zasáhly jižní Turecko a sever Sýrie 2 zemské otřesy, které zničily domovy bezpočtu lidí a vyžádaly si okolo 50 tisíc obětí na životech.

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

A co jste možná ani nezaregistrovali, je i rostoucí pronásledování, věznění a vraždění křesťanů v mnoha státech světa. Ať už je to Severní Korea, kde jsou věřící v Krista perzekuováni vládnoucí komunistickou mocí, nebo třeba africký kontinent – např. v Nigérii bylo podle seznamu World Watch List za loňský rok zabito džihádisty, militantními islamisty, přes 5000 křesťanů. Za jediný rok!

SOUVISEJÍCÍ Když schází to klíčové

Vojenské konflikty mezi národy, přírodní pohromy a neštěstí, pronásledování a mučednictví za víru v Krista… k tomu připočtěme osobní, rodinné a pracovní těžkosti každého člověka, ať už žije v míru a bezpečí, ať už je věřící či bezvěrec! Není se co divit, že mnozí ve světě a patrně i v křesťanské církvi si kladou otázku: Kde je Bůh? (Či verze skeptiků: Je-li Bůh, kde sakra vězí?)

Zjevení promlouvá i dnes

Jenže válečná tažení, přírodní katastrofy i perzekuce za víru není ve skutečnosti něco „nového pod sluncem“. Už první generace křesťanů, která se zrodila z misijního působení apoštolů a jejich spolupracovníků, musela čelit těmto hrozbám vnějšího nepokoje. A v různé intenzitě a podobě jim čelí křesťané na tomto světě nepřetržitě po celá staletí až dodnes. V Bibli přitom najdeme jednu knihu, která měla jako výlučný smysl a cíl povzbudit věřící v Krista v jejich souženích, v jejich kralování Kristovou láskou navzdory protivenstvím a v jejich trpělivosti a vytrvalosti. Ano, tou knihou je kniha Zjevení, zařazená do Bible jako poslední kniha, její závěr.

Možná víte, že jedním z kritérií, kterých se ranní křesťané drželi při tvorbě biblického kánonu NZ, byla podmínka, aby měl daný spis nějaký přínos i pro budoucí generace věřících. Třebaže byl prvotně určen tehdejší komunitě věřících, přesto musel daný spis přinášet i nadčasové povzbuzení, vysvětlení, učení a napomenutí, platné a účinné i v jiných dobách. Kniha Zjevení přesně tohle kritérium splňuje! Mluví o politických třenicích i bojích světovládců. Mluví o násilí a krveprolití. Mluví o miskách pohrom vylitých na svět. Mluví o stále rozšířenější modloslužbě a rouhání Bohu. Mluví o naléhavé potřebě vytrvat ve víře v Boží milost a spravedlnost až do konce dnů. Mluví zkrátka o tom, co zažívali lidé dřív a co zažíváme i my v současné těžké době.

SOUVISEJÍCÍ – Velekněz par exellence

Dalo by se dokonce říct, že ta zpráva knihy Zjevení je srozumitelnější a pochopitelnější právě ve chvílích, kdy na nás víc než kdy dřív (nebo kdy si to víc než kdy dřív uvědomujeme) dopadají těžkosti a bolesti tohoto prokletého světa. Jinak řečeno, lidé v úkrytu při bombovém náletu snáze proniknou do tajů této knihy a ocení ji lépe než lidé při zábavní plavbě vyhlídkovou lodí.

K čemu Zjevení?

A tak jsem se rozhodl – pro dnešní neděli a některé následující – otevřít právě tuto, stále aktuální knihu Zjevení a nechat nám Bohem poodhalit její poselství pro nás a pro dnešní dny a týdny a roky. Než si ale řekneme něco víc o tom, co je tím hlavním vzkazem knihy Zjevení a jakým způsobem je tento vzkaz čtenářům předán, zastavím se u toho, co napsal apoštol Pavel v listu křesťanům do Efezu. Jeho slova totiž souzní s tím, k čemu vyzývá a povzbuzuje apoštol Jan, coby pisatel knihy Zjevení. „Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé.“ (Efezským 5:15-16) Dávejte si dobrý pozor, či doslova, dbejte pečlivě na to, jak žijete. Z řeckého akribós (pečlivě, opatrně) je mimochodem odvozeno i slovo akrobat, tedy člověk, který ve výškách po laně chodí pečlivě a rozvážně. Stejně tak i my, křesťané, máme obezřetně žít v tomto světě a moudře, ne pošetile, využívat čas nás vyměřený a svěřený. Neboť nastaly, přesněji jsou!!!, dny zlé, řecky ponerai, tedy zlé svým neblahým vlivem na nás.

A apoštol Jan skrze knihu Zjevení k tomu dodává: v tomto obezřetném chození, se zrakem soustředěným na Krista, vytrvejme, neboť jsme na straně Boha, jenž není nečinný a není poražen, nýbrž zvítězí navěky. Jan v jednu chvíli má vizi zástupů těch, kteří si zachovali Kristovu víru, naději a lásku, a je mu řečeno: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově.“ (Zjevení 7:14b)

Apokalyptická literatura

Samotná kniha Zjevení odedávna lákala čtenáře, z řad věřících i bezvěrců, a to svojí mýtickou záhadností a fantaskní symbolikou, která se jakoby propůjčuje mnoha rozmanitým výkladům a předpovědím. Někteří „lovci záhad“ v ní hledají zakódované predikce dějinných událostí. Jiní na jejím základě počítají datum konce světa, aby prodali knihy o tom pojednávající. Vskutku výstižný je aforismus Pavla Kosorina: „Z některých výkladů Zjevení by se jeden zjevil.“

Zjevení, řecky Apokalypsis, se liší od ostatních knih v Novém zákoně především tím, že ačkoli obsahuje proroctví, patří do literárního žánru nazývaného apokalyptická literatura. To byl druh spisů, který byl v židovském prostředí velmi populární už od nějakého 3. století před Kristem. Podobně třeba u nás byly časy, kdy v televizi frčely americké westerny, jindy zase španělské telenovely. Dnes pro změnu letí marvelovky se superhrdiny.

Před dvěma tisíci lety samozřejmě lidé neměli televizi a ani nebylo možné, aby si každý doma četl apokalyptické spisy. Rozšířené proto bylo veřejné předčítání nějakým najatým řečníkem. U posluchačů pak intenzivně pracovala jejich představivost, protože vyprávění se hemžilo fantastickými, mýtickými i skutečnými bytostmi, vzácnými předměty a náboženskými úkony. Dění bylo charakteristické rychle se měnícími scénami, kdy jedna zmizela a vzápětí se ukázala jiná. Apokalyptické události také zahrnovaly množství čísel, znamení a symbolů, které v uších posluchačů evokovaly určité asociace a měly více či méně jasnou spojitost se situací, ve které právě žili.

SOUVISEJÍCÍ – Boží věrnost v každé době

Naslouchající lidé měli trochu podobný zážitek, jako kdysi měli naši praprarodičové, když se objevilo rádio. Vlastně i dnes můžete toto vzrušení a nadšení pocítit (a rozvíjet tím svou obrazotvornost), když si poslechnete rozhlasovou hru nebo dramatizaci. Apoštol Jan chtěl však také zdůraznit, že užitek z jeho spisu nebudou mít jen čtenáři a posluchači, ale i sám řečník. „Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko.“ (Zjevení 1:3)

Formát sdělení poselství

Ano, čas byl blízko k tomu, aby se slova Zjevení začala naplňovat. Ale pozor! Jednu chybu při čtení knihy Zjevení nesmíme udělat, i když by nás to možná mohlo k něčemu takovému svádět. Tou chybou je myslet si, že ony události, popsané velmi obrazně a metaforicky, nám dávají jakýsi časový harmonogram dějin od konce 1. století do skonání věků. Že se můžeme ptát, ve které kapitole se nyní nacházíme a co máme ještě před sebou? Nikoliv. Není nám tu dán „jízdní řád“ Božích zásahů do dějin světa, který bychom mohli rozklíčovat a identifikovat, kdo je kdo a kdy k čemu dojde. Popisované události nejsou pevně zasazeny do žádného časového rámce a často se překrývají a popisují tu samou skutečnost jen z jiného úhlu pohledu, s jiným důrazem.

Čemu je to podobné, se vám pokusím vysvětlit pomocí jedné hudební ilustrace, kterou jsem slyšel od jednoho pastora a moc se mi líbila. Než se k ní ale dostanu, řekněme si nejprve, že celé to zjevení, ta vize, kterou Bůh dal Ježíši Kristu a Ten ji skrze anděla odhalil právě Janovi, který ji zapsal, že celá ta vize se skládá ze základních sedmi částí, sedmi výjevů. V hebrejském smýšlení je sedmička číslo úplnosti, dokonalosti. S trochou snahy můžete zjistit, že také každá z těchto sedmi částí má sedm dílů: je tu 7 církví, ke kterým Duch promlouvá; 7 pečetí knihy, které jsou rozlomeny; 7 polnic, na které postupně zatroubí 7 andělů; objevuje se 7 znamení na nebi, na moři i na zemi; vylito je 7 nádob či misek hněvu; dojde k 7 vítězstvím Boha a Beránka a ukáže se 7 krás a divů nového Jeruzaléma, sestupujícího z nebe. Sedm částí po sedmi dává dohromady 49. Přidejte závěr – v podobě trojího opakování „Přijdu brzy!“ –, a máte číslo 50, tedy odkaz na „léto Hospodinovy milosti“ každý 50. rok anebo také odkaz na Letnice, řecky pentécosté, padesátý den po velikonocích a vzkříšení Ježíše Krista, „který byl mrtev a je živ“. I tuhle symboliku mohl pozorný posluchač či čtenář vnímat a chápat.

Těch sedm částí, jak jsem říkal, však nejde chronologicky jedna za druhou. Spíše se překrývají a v každé z nich se opakuje stejný motiv, jisté rekurentní téma, různě rozvíjené a obohacované. Je to podobné skladbě, kde se určitá melodie opakuje, ale postupně ji přebírají a přibírají nové a nové nástroje. Pustím vám k tomu avizovanou hudební ukázku. Je to skladba od Johanna Sebastiana Bacha známá jako Fuga v G moll (BWV 578), nebo také „malá fuga“. [POSLECH]

Slyšeli jste jistě ono ústřední nosné téma, ten leitmotiv, který se opakovaně „rozbaloval“ vždy s trochu jiným pojetím a důrazem. Podobně i v knize Zjevení se rozvíjí a rozpracovává to nosné téma, které bychom mohli shrnout do několika vět. Především, že Bůh je vítěz skrze Beránka. I když proti Němu a Jeho lidu stojí mocná, silná a děs budící opozice, Jeho vítězství je jisté, stejně jako jejich konečná porážka. Proto společně vytrvejme v důvěře v Boha a Jeho Krista a v odevzdanosti Jemu; zůstaňme na Jeho straně, ať to stojí, co to stojí v tomto světě, plném lákadel, pokušení a pastí. Choďme v něm „akrobaticky“, rozvážně a obezřetně, moudře využívajíce čas nám svěřený. Ano, jsou zlé časy, avšak i ty jednou skončí.

Slovy povzbuzení apoštola Petra, „Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva.“ (1. Petrův 4:12-13)

Začal jsem citací Shakespeara. „Vymknutá ze svých kloubů doba šílí: že jsem se zrodil, abych napravil ji!“ říká Hamlet. V tom prvním má pravdu: doba je vymknutá už od vyhnání člověka z ráje. Ale mýlí se v tom, že ji on může napravit. Na to člověk nestačí. To je dílo, kterého se ujal sám Bůh ve svém Mesiáši a které také jednou dokončí a završí. On napraví, co jsme pokazili. A začíná v nitru každého z nás. Ustupte, aby i v něm byl Bůh věčný vítěz.

Amen.

Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 5. března 2023 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Exit mobile version