Prožil začátek pádu civilizovaného světa. Když Vizigóti vydrancovali v roce 410 Řím, zdálo se i většině křesťanů, že se hroutí naděje a nastává konec světa. Jako jeden z mála má Augustin odvahu ukázat, že Řím a jeho trvání nejsou zárukou existence církve. Zahajuje práci na monumentálním díle O Boží obci, aby připomněl, že křesťanská naděje se neupíná ke štěstí v tomto světě, ale v Kristu nabízí pokoj s Bohem a zaslibuje věčný život.
Narodil se v Thagaste v Numidii (SV Alžírsko). Matka byla křesťanka afrického původu, otec byl nekřesťan a římský občan. V době dospívání propadl světskému způsobu života. Od sedmnácti žil na hromádce s jednou dívkou, narodil se jim syn. V té době studuje rétoriku, zajímá se o filozofii, také ale intenzivně duchovně hledá, což jej přivádí do manichejské sekty.
SOUVISEJÍCÍ – John Owen (1616 – 24.8.1683)
Záhy se stává úspěšným učitelem rétoriky v Kartágu, později v Římě a Miláně. Jeho vnitřní život je však plný zápasů. Opouští manichejce, dál studuje filozofii. V roce 385 poznává v Miláně biskupa Ambrosia a je hluboce zaujat jeho osobností a výklady Bible. Začíná studovat Písmo, jímž dříve pohrdl, protože se mu zdálo příliš neučené („Písmo totiž jest takové, že roste s maličkými; já však jsem pokládal za nehodné být maličkým a naplněn pýchou, sám sobě jsem se zdál být velikým.“). V roce 386 jeho hledání vrcholí a když k němu živě promlouvá slovo z Ř 13,13-14, prožívá svoje obrácení. Následujícího roku je společně se svým synem pokřtěn. Vrací se do Afriky, žije spolu s přáteli mnišským způsobem života a prohlubuje své znalosti Písma. V roce 390 měl v úmyslu založit klášter v Hippo Regiu, ale místní církev ho vlastně proti jeho vůli zvolila pomocníkem a nástupcem stávajícího biskupa. Augustin tak přijal kněžské svěcení a v roce 396 se ujímá úřadu.
Již jako nově obrácený věnoval své schopnosti obhajobě křesťanství (polemika s manicheismem). Tím intenzivněji se věnoval objasňování křesťanského učení jako biskup. Zasáhl do většiny teologických zápasů své doby. V polemice s donatisty odmítal zakládat svatost církve na svatosti jejích biskupů a poukazoval na skutečnost, že církev je svatá, protože je Kristova. V polemice s Pelagiem znovu pro církev objevuje hloubku lidského hříchu a především vzácnost a slávu svrchované Boží milosti v Kristu. Velký význam má rovněž jeho dílo O Trojici, v němž obhajuje a objasňuje učení přijaté ekumenickými koncily.
Jeho vroucí spiritualita a především jeho hluboké zakotvení v Písmu z něj učinily jednoho z nejvýraznějších učitelů a teologů církve všech dob. Je možno říci, že většina pozdějších reformních hnutí, reformaci nevyjímaje, na Augustina navazuje a čerpá z něj mnoho podnětů.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Robert Hart Datum: 28. srpna 2021 Foto: Wikimedia Commons – Augustín Psáno pro časopis Brána