Jednou z nejpozoruhodnějších knih, které vyjdou v příštích dnech, je Faithful Disobedience (Věrná neposlušnost) – soubor, jehož autory jsou vedoucí hnutí čínských domácích církví. Za zmínku stojí zejména pastor Wang I, vězněný od roku 2018.
Pod pojmem „domácí církev“ si možná představíte patnáct lidí, kteří se sešli u někoho doma. Ale v Číně domácí církev znamená spíše hnutí než určité místo. Tyto sbory a jejich vedoucí jsou pokračovateli dávných hrdinů jako byli Watchman Nee a Wang Ming-Dao, kteří statečně odmítli účast na vládou ovládaném Vlasteneckém hnutí trojí nezávislosti [propagační povolená skupina církví s nařízenou odloučeností od světové obecné církve, která podléhá komunistické vládě. Ta v jejím názvu zneužila a překroutila pojem principu trojí nezávislosti (three-self formula) z 19. století, podle nějž se domorodé církve vzniklé působením zahraničních misií měly finančně, organizačně a misijně osamostatnit – pozn. překl.]. Dnes se domácí církve často pyšní několika stovkami členů a veřejnost i úřady o jejich činnosti vědí. Mnohé z nejrychleji rostoucích sborů najdeme v čínských městech. Domácí církve od povolených odlišuje to, že nejsou registrovány, tedy „posvěceny“ vládou.
SOUVISEJÍCÍ – Čínští pastoři vás naučí to, co vás nenaučí ani Jan Kalvín
Jednou z nejvýznamnějších čínských domácích církví je sbor „Early Rain Covenant Church“. V prosinci 2018 uvrhli vládní zmocněnci pastora Wang I do vězení, vtrhli do sboru a zatkli stovku jeho členů.
Faithful Disobedience není příběh tragického, krutými vládními zákroky vyvolaného údělu sboru Early Rain a dalších. Je to sborník esejů, pastýřských listů a konferenčních promluv, které vám ukážou, kam tento sbor a jeho pastor před tímto zásahem teologicky směřovali. Jde o první zveřejnění těchto materiálů v angličtině.
Hlavní témata knihy nelze ničím lépe vystihnout než slovy o poslání sboru, jež zazněla v říjnu 2018, pouhé dva měsíce před osudným zatčením jeho příslušníků: „Kristus je Pán. Milost je Král.“ A jak lze plnit toto poslání? „Nes kříž. Zachovej si víru“ (201).
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Kristus je Pán
Ježíš je Pán, a jeho království se rozmáhá. Všude, kde je to možné, se křesťané podle Kristova příkazu pokorně a poslušně podřizují vládním autoritám; pouze však po tu mez, kde by to již znamenalo umožnit vládě vměšování do vnitřního života sboru nebo do svědectví na veřejnosti, jímž plní své poslání.
Roku 2015 Wang I napsal:
„Zde, v Číně, už je Boží království. Nelze je vyhladit mečem, neboť je rozšiřuje jednorozený Boží Syn, náš Spasitel Pán Ježíš Kristus; dal mu vzniknout skrze svou smrt na kříži, kde sám padl pod mocí meče.“ (114)
Wangův sbor je sice reformovaný, pastorův důraz na odluku církve od státu se však jeví jako odkaz baptistů. Nebere si žádné servítky, když líčí, jaké věčné následky čekají ty, kteří brání církvi ve svobodné službě Pánu:
„Náboženská svoboda církve zvěstovat evangelium a uctívat Boha je dar, který nám dal sám Kristus. Jakékoli zasahování do této svobody či její omezování je antikristův zločin a neunikne zuřivosti pekelného ohně a Božího spravedlivého hněvu.“ (115)
Oděn pláštěm proroka, který ve svém hřímání jasně rozlišuje, odhaluje Wang I církve příslušející k Vlasteneckému hnutí trojí nezávislosti. Toto hnutí, které hlásá svou nacionalistickou „autonomii“, je katastrofálním popřením obecnosti církve. Mimoto jejich ochota zpívat vlastenecké písně a naslouchat vlasteneckým řečem znamená popření vlády Krista, který je nad národy. Jakmile se některá církev stane kořistí takových nacionalistických emocí, podléhá satanovu plánu změnit pravou církev ve falešnou.
Ačkoli Wang I rozlišuje mezi těmito církvemi a upřímnými věřícími, kteří je možná ještě navštěvují, klade jasně dělicí čáru mezi pravou církev a církev s duchem antikrista:
„Jakmile církev ve svatých záležitostech – učení, služebnostech a svátosti – kapitulovala před tělem, jakmile upadla do závislosti na pozemských mocnostech a poddala se politice – přenesla tím své uctívání na modly. Ztratila tím svou krásnou a slavnou přirozenost Kristovy nevěsty, která je její svatostí, a stává se nevěstkou, ne již církví našeho Pána.“ (121)
SOUVISEJÍCÍ – Proč jsem opustila sociální sítě – a už se tam nevrátím
Milost je Král
Tato drsná obvinění z kompromisu často vpadají přímo do rozjásaných výlevů o milosti. Domácí církve kladou důraz na význam Kristova kříže pro spásu hříšníka a také na význam milosti, kterou dnes Pán vylévá na křesťany a skrze ně dál. Pastýřské listy naléhají na křesťany, aby s vládními úředníky jednali s respektem, ba s úctou, zvláště s těmi, které k zlému počínání prostě donucuje mašinérie zla plynoucí z čínského utlačovatelského systému.
Milost zbavuje církev obav. „Ať už strach,“ píše Wang I, „vyvolal jakoukoli reakci, platí, že žádnou reakci vyvolanou strachem neřídí láska“ (175). Silný kontrast mezi pravou církví a antikristem ani mezi Kristovou vládou a modlářským uchvácením moci čínskou vládou nikterak nesnižuje odpovědnost křesťanů za lásku k nepřátelům a za odpovídání dobrem na zlo.
Strach, roztrpčenost ani hněv nad bezprávím nesmí být motivací, která by měla vliv na křesťanskou poslušnost. Vodítkem je láska. Proto Wang I naléhá na své spoluvěřící, aby i se svými vězniteli jednali laskavě. A církev, která bojuje za svobodu, tak nečiní proto, že by věřícím šlo o dobrodiní pro sebe, nýbrž proto, že se náboženská svoboda stane dobrodiním pro vládu i pro zbytek země. Jinak řečeno, Wanga v jeho úsilí o náboženskou svobodu motivuje úsilí o požehnání národa skrze šíření Božího království, ne snaha získat osobní výsadu pohodlného života v církvi.
Nes kříž
Co je cestou k naplnění poslání? Utrpení. V stati „Dvacet způsobů pronásledování – to je způsob, jímž o nás Bůh pečuje jako pastýř“ napomíná Wang I své čtenáře slovy:
„Přezkoušej sám sebe, zda jsi blázen pro evangelium. Vyhrožují-li ti smrtí pro evangelium, zjistíš, pro koho skutečně žiješ. Riskuješ-li ztrátu zaměstnání, zvíš, pro koho ve skutečnosti pracuješ. Existuje-li možnost, že kvůli evangeliu přijdeš o majetek a postavení, poznáš, zda tě ovládá bláznění po penězích nebo bláznovství pro evangelium.“ (176)
Kvůli čemu „blázníme“? O svrchovanost v našem srdci soupeří modly pohodlí, postavení a prestiže. Pohánějí nás, abychom pro jejich získání dělali věci, které vypadají bláznivě. Wangovou vizí je církev , která je nevysvětlitelná bez moci evangelia, v níž lidé jednají tak, že to světu připadá jako „bláznovství“, protože vše, co mají, zasvětili Kristovu království.
Zachovej si víru.
Stále přítomným pokušením pro domácí církev je hledání cest kompromisu se světem nebo podlehnutí nespravedlivému požadavku vládních úředníků, aby se připojili k Vlasteneckému hnutí trojí nezávislosti. Prosazovat zásady, jimiž by se mělo křesťanstvo řídit, však není úkolem státu:
„Jakmile církev padne do léčky, kde ji budou ovládat emoce, závislost na moci nebo ustupování politice v záležitostech církevního učení, kněžství či svátostí, uctívá falešného boha.“ (27)
Také Sun I naléhá na věřící, aby si zachovali víru a zaměřili se na nejpřednější poslání církve, což si nesmí nechat uloupit kvůli záměrům politiků:
„Organizaci nelze nazývat církví, pokud za svůj nejpřednější cíl nepovažuje Ježíšovo Velké poslání, nýbrž uskutečňování náboženské politiky vládnoucí strany a státu.“ (60)
Všichni autoři varují před snahou používat církve jako prostředku zalíbit se světu. Imunní proti tomuto pokušení nejsou ani církevní vedoucí: „Nikdo na světě se nedopouští větší zkaženosti a cizoložství než kazatel, která se s tímto světem nerozvedl“ (141).
Bůh zítřka
Věrná poslušnost je náročné čtení. Některé eseje jsou svou povahou akademické, jiné jsou určené pro pastoraci nebo pobožnosti. Kniha uvádí i historii hnutí domácích církví a jasně vyjádřené zásady, které vyzvedají Kristovu svrchovanost nad nacionalistickým modlářstvím.
Zdá se, že vydavatele tu a tam zneklidňuje odvážný jazyk Wang I a jeho spoluautorů, zvláště jejich sklon k černobílému hodnocení a výkřiky o antikristovi. Jejich nadčasový, o věčnost opřený jazyk odpovídající duchovnímu boji je však slovům Nového zákona blíže než mluva uznávaná v uhlazených evangelikálních kruzích.
A na závěr – nejvíce mne nadchlo, co Wang I napsal v dopise, který měl být předán jeho choti, pokud by ho kdykoli zatkli:
„Stále jsem misionář, a ty jsi stále žena misionáře. Evangelium – to byl náš život včera a bude to náš život zítra. To proto, že Ten, který nás povolal, je Bůh včerejška i Bůh zítřka.“
Autor: Kevin Wax Překlad: Ivana Kultová Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 30. ledna 2023 Foto: Facebook Early Rain – pastor Wang I
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.