Ukazuje se, že sice dvě třetiny Američanů požadují o Vánocích „více Krista“, avšak většina z nich nedokáže uvést všechny podrobnosti Ježíšova narození.
Jaká je situace
Podle průzkumu Lifeway Research by sotva tak jeden z pěti Američanů (22 procent) dovedl – jak se sami přiznávají – převyprávět biblický vánoční příběh zpaměti přesně. 31 procent dospělých v USA by to dokázalo jakž takž, ale asi s opominutím některých podrobností nebo s jinými nepřesnostmi. Čtvrtina dotázaných (25 procent) by dokázala podat jen stručný přehled příběhu, a 17 procent vůbec nic.
„Smyšlených ‚vánočních příběhů‘ podle všeho rok co rok přibývá, avšak to, co o Ježíšově narození sděluje Bible, zůstává od doby jeho zaznamenání neměnné,“ řekl výkonný ředitel „LifeWay Research“ Scott McConnell. „Přesto si téměř polovina Američanů netroufá říci, že by tento vánoční příběh dovedli zpaměti převyprávět aspoň do jisté míry přesně. Ve všech prosincových vánočních programech církví je možná nejdůležitější jedno – prostě přečíst, co o této události vypráví sama Bible.“
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Jak na to
Většina z nás podrobnosti příběhu Ježíšova narození nezná proto, že nás ho (ani žádný jiný příběh z Bible) nikdy nikdo nenaučil vyprávět. Užitečný způsob, jak se s ním lépe seznámit, je naučit děti, které patří do vašeho života, aby ho vyprávěly samy.
SOUVISEJÍCÍ – Vánoční zvěst Nicka Vujicice: Víš, proč ses narodil?
Metoda „vyprávění příběhů“ je užitečná pro každého, kdo se chce zabývat Božím slovem a sloužit jím dalším lidem. Zvláště mocným nástrojem se však může stát pro děti: naučí se tak svědčit o své víře vrstevníkům. A ideální je začít právě příběhem Ježíšova narození, který se pravděpodobně u dětí setká s mimořádným ohlasem. Čím více je „chytne“, tím bude pro ně snazší vyprávět jej vlastními slovy.
Zde je pár podnětů, jak jim pomoci, aby si osvojili vyprávěni tohoto příběhu – a na tomto základě pak i dalších.
Vyberte některou vhodnou verzi. Pro menší děti asi postačí to, co se o Ježíšově narození dočteme u Matouše 1,18-25 a u Lukáše 2,1-21. Starší děti třeba rády do vyprávění zařadí i něco z úvodu, například z Lukáše 1,26-45.
Pak ať děti přečtou příběh nahlas,nebo jim ho předčítejte vy, a to třikrát až desetkrát. Pak je vyzkoušejte: nechte je přednést z příběhu co nejvíc – kolik toho dokáží říci zpaměti. V tomto stadiu si mají v mysli upevnit pořadí a strukturu událostí, které příběh obsahuje.
Potom ať ho přednášejí zpaměti a opakují si ho. Když si už příběh a jeho podrobnosti zafixovaly, měly by ho opakovaně přednášet, aby si ověřily, jak se v tom zlepšují. Poznamenejte si, co při vyprávění vynechaly – bylo to něco podstatného či důležitého? Hlavně by tam neměla chybět tato sdělení:
Josef a Marie šli kvůli sčítání do Betléma.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Chvála konvencí
Když tam přišli, nenašlo se pro ně místo.
Marie porodila Ježíše, zavinula ho do plenek a položila do jeslí.
Nedaleko venku pobývalo tou dobou několik pastýřů. Hlídali tam v noci ovce.
Pastýřům se zjevil anděl, a oni se polekali.
Anděl jim řekl: „Nebojte se. Nesu vám dobrou zprávu, z které budou mít všichni lidé radost. Dnes se vám v Davidově městě narodil Spasitel. Je to Mesiáš – Pán. Znamením pro vás bude, že najdete miminko zabalené v plenkách a položené do jeslí.“
Najednou se s tím andělem objevil velikánský zástup andělů, kteří chválili Boha a zpívali: „Sláva Bohu na nejvyšším nebi, a na zemi pokoj lidem, protože Bůh v nich má zalíbení.“
Když se andělé vrátili do nebe, pastýři se rozhodli, že půjdou vyhledat maličkého Ježíše.
Najdou děťátko, jak leží v jeslích. Každému vyprávějí, co jim o Ježíši pověděli andělé, a pak se vracejí ke stádům. Přitom chválí Boha za vše, co viděli a slyšeli.
Osmého dne dostalo dítě jméno Ježíš.
Dodejte dětem odvahy: upozorněte je, že se zpočátku, dokud to budou mít teprve jen párkrát odvyprávěné, dá čekat, že jim tu a tam něco z příběhu vypadne.
Procvičujte, procvičujte, procvičujte – ale rozložte to dětem na několik dní, ať je to nezavalí a nepřeválcuje. Zároveň jim ale připomínejte, že je to bude stát jisté úsilí. Že nejlepší vypravěči příběhů si svou dovednost vybrušují právě nácvikem.
Dělejte si poznámky, analyzujte – a když budou děti už schopny vyprávět příběh zpaměti, pořiďte si zvukový záznam a pečlivě s nimi obsah proberte. Nevynechaly nějaké podrobnosti? Vypichují přitom v příběhu dost jasně to hlavní (že Bůh přišel, aby byl s lidstvem)?
Cvičte, cvičte, cvičte (znovu) – věnujte nácviku příběhu dostatek času. Když už budou děti mít dostatečně zvládnuté jeho memorování, veďte je k zdokonalování kvality sdílení. Zaměřte se na obměňování a modulaci tónu.
A jede se na ostro – vyprávění před posluchači
Před vlastním vyprávěním ať se děti pomodlí – buď nahlas s posluchači, nebo potichu samy pro sebe – aby jim Duch svatý pomohl příběh vyprávět precizně a podmanivě, a aby otevřel srdce posluchačů.
Nastavte si zahajovací kontext; zavedená standardní linie pomůže dětem i jejich posluchačům poznat, že právě vstupují do příběhu. Vyprávějící mohou například na úvod říci: „A teď tu máme příběh z Božího slova o narození Ježíše.“
Osvěžujte příběh, „vytvářejte“ ho znovu. Někdy mohou děti při vyprávění příběhu posluchačům z nervozity zapomenout uvést podrobnosti, které výjev dotvářejí. Ponoukejte je, ať nechají zapracovat svou živou představivost. Ukažte jim, jak svůj hlas emotivně přibarvit, jak ho měnit a pro důraz užívat i posunků.
Hlídejte tempo příběhu: dialogy jej zpomalují, děj ho zrychluje. Ať zdůrazňují hlavní body pomocí přestávek – pauz. Ukažte jim, jak udržovat „pestrost“ tempa.
Ať má vyprávění jasné zakončení. Pomozte jim vybrat na závěr takovou zakončovací linii, která bude odpovídat zahájení – jako když se knihy na polici z obou stran opatří zarážkami. Vyprávění lze uzavřít třeba slovy: „A tak končí příběh z Božího slova o Ježíšově narození.“ Jasné zahájení a jasné zakončení příběh zarámuje a dětem to pomůže, aby neupadly do rozpaků, protože by nevěděly, jak vyprávění ukončit.
Výklad a návazný program: povzbuďte děti k tomu, aby příběh po jeho doznění vyložily a aby vysvětlily, jaké z něj plyne ponaučení. Ať kladou posluchačům otázky a ověří si tak, zda příběhu porozuměli a zda budou vědět, jak jej aplikovat na svůj život. Je třeba vhodně reagovat na odpovědi posluchačů: pokud odpověděli správně, potvrdit jim to – a též rozptýlit pochyby a vyjasnit nedorozumění.
Tento postup dětem pomůže, aby se naučily mluvit o své víře způsobem, krerý posluchače neodradí a zvěstovat ji jiným. Vyprávění biblických příběhů nejenže dětem vštípí cenné komunikační dovednosti, ale může jim pomoci v přípravě na jiné užitečné duchovní disciplíny, jako je například učení se Bibli zpaměti, rozjímání nad Božím slovem a zvěstování evangelia.
Joe Carter je editorem serveru The Gospel Coalition (Koalice evangelia), autorem knihy The Life and Faith Field Guide for Parents (Průvodce rodičů oblastí života a víry), editorem NIV Lifehacks Bible (Nové mezinárodní verze Bible, která pomáhá přijít životu na kloub), spoluautorem knihy How to Argue Like Jesus: Learning Persuasion from History’s Greatest Communicator (Jak diskutovat podle Ježíšova vzoru: přesvědčovat lidí se učme od toho, kdo v dějinách nejlépe ovládal umění komunikace). Slouží též jako druhý pastor sboru McLean Bible Church v Arlingtonu v americkém státě Virginii.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Joe Carter Zdroj: The AGospel Coalition, Překlad Ivana Kultová, ilustrační foto Pixabay, 24. prosince 2021